Mezinárodní kongres mladé jaderné generace IYNC v Interlakenu

V letošním roce se konal již pátý Mezinárodní kongres mladé jaderné generace (International Youth Nuclear Congress - IYNC), konkrétně hoštěn ve dnech 20. až 27. září švýcarským Interlakenem. Tato poměrně mladá tradice největší mezinárodní akce pro mladé odborníky, kteří se zabývají mírovým využíváním jaderné energie, začala v roce 2000 v Bratislavě a pokračovala vždy každý druhý rok přes korejský Daejeon (2002), kanadské Toronto (2004) a spolupořadatelství severských Stockholmu a Olkiluota (2006). Česká nukleární společnost a Katedra jaderných reaktorů FJFI ČVUT nenechaly kongres bez povšimnutí, a proto se ho vždy mohli účastnit jejich zástupci. Letos je, v přítomné desetičlenné česko-slovenské výpravě, zastupovali Tomáš Vytiska a Andrea Bachratá. Je třeba říci, že ještě před samotným zahájením kongresu se konalo zasedání Výkonného výboru Mladé generace Evropské nukleární společnosti (ENS YGN), na kterém stanoviska Mladé generace ČNS hájil Ondra Zlámal. I letos se tedy Česká republika velmi významně zapojila do mezinárodního dění a z nadšení všech přítomných je možné říci, že se opět i zapojí.

I když přednášky přihlášených mladých odborníků zahrnovaly pouze tři dny, celý kongres byl naplánován s uvítací recepcí, hry pro účastníky, zasedáním představitelů jednotlivých zemí, 10. narozeninami Švýcarské nukleární společnosti, plenárním zasedáním a technickými exkurzemi na dní sedm. Téměř všechny jeho aktivity byly situovány v Kongresovém centru Interlaken, známém také jako Casino Kursaal, které dodávalo celému setkání noblesní nádech. Taktéž všechny společné, i společenské, obědy a večeře se konaly v tamější koncertní místnosti a servírovány nám byly vynikající chody jídla, sponzorované tu firmou E.ON, EnBW, Exelon či Areva.

Technický program byl rozdělen do několika paralelních sekcí, jmenovitě Jaderná věda a technika, Palivový cyklus a odstavování, Konstrukce nových jaderných elektráren či Politika a ekonomika „jádra“. Dalšími souběžně běžícími akcemi byly konané workshopy a speciální sekce ENENu (evropského sdružení vysokoškolských institucí) pro Ph.D. studenty, a bylo tedy třeba pečlivě vybírat mezi minimálně čtyřmi se kryjícími přednáškami. Z prvního dne bych zmínil ukrajinskou studii na dobudování 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Chmelnyckyj, na které byly zastaveny práce v roce 1990 ve stavu 75% a 28% dokončení bloku. Jako reálné byly zmíněny projekty tlakovodních reaktorů EPR, AP1000 a dvou studií VVER-1000, z čehož na tzv. projektu „Belene 87/92 (V-466)“ by se mohla podílet i česká Škodovka. V podobném duchu se nesla i prezentace pokročilých reaktorů pro Čínu. Velké ambice čínských projektů mají solidní základ i v tom, že v Číně již fungují ruské reaktory VVER, kanadské CANDU, tlakovodní západního typu i domácího původu a že ve výstavbě je dalších sedm bloků. Pro rok 2009 počítá Čína se zahájením výstavby dalších minimálně deseti bloků a taktéž výzkumného vysokoteplotního reaktoru, na který by neměl dlouho čekat jeho energetický nástupce.

Druhý den přednášek zahájila Andrea Bachratá svým příspěvkem. Její prvá prezentácia sa týkala problematiky ťažkých havárií s tavením aktívnej zóny. Prezentovaný bol koncept zadržania roztavenej aktívnej zóny v tlakovej nádobe reaktora zaplavením šachty reaktora. Cieľom prezentácie bol úvod do problematiky tavenia aktívnej zóny, predstavenie experimentálneho programu a výpočtových kódov. Záverom prezentácie bolo predstavenie praktickej aplikácie tejto stratégie na elektrárne typu AP600, AP1000 a VVER-440. Druhá prezentácia sa týkala validácie výpočtového kódu ASTEC na základe výsledkov z nemeckého experimentu LIVE-L1. Experiment sa zaoberal neskoršou fázou tavenia aktívnej zóny a jej relokáciou do dolnej zmiešavacej komory. Študované boli rôzne podmienky vonkajšieho chladenia reaktorovej nádoby. Tento experiment bol simulovaný v module DIVA kódu ASTEC, ktorý dokáže simulovať tepelné chovanie taveniny v dolnej zmiešavacej komore a odvod tepla cez stenu nádoby prostredníctvom vonkajšieho chladenia. V prezentácii boli zhrnuté výsledky simulácií a predstavené návrhy na zlepšenie výpočtov.

Mezi další zajímavé přednášky patřila izraelská studie použití thoriových palivových cyklů v současných jaderných reaktorech. Výhodou použití thoria namísto uranu je jeho větší výskyt v zemské kůře a taktéž menší produkce transuranů s dlouhým poločasem rozpadu. Za cenu snižení výkonu či zkrácení palivových kampaní je toto nahrazení možné a dokonce nám byla nastíněna možnost dosažení až 1000 denních palivových cyklů (kdy se prvních 500 dnů tvoří stále více štěpitelného materiálu). Další příspěvky například prezentovaly ruský Mashinostroitelny závod na výrobu jaderného paliva, novou metodu na řezání betonu při odstavování vysloužilých elektráren, optimalizaci nakládání s radioaktivními odpady a současný stav okolo jaderné elektrárny Olkiluoto ve Finsku.

Je zajímavé, že některé země se dodnes staví rezervovaně či dokonce ultimátně k jaderným elektrárnám, a jiné, jako právě Finsko, nejen že staví elektrárnu úplně novou (tzv. Evropský tlakovodní reaktor EPR od firmy Areva), ale dokonce již vážně zvažuje výstavbu další. Pro lokalitu Olkiluoto, kde již dva varné reaktory stojí a jeden tlakovodní je ve výstavbě, jsou možné dvě různá umístění čtvrtého bloku, na který byla nakladena kritéria jako například požadovaná velikost výkonu 1000 až 1800 MWe či nutnost použití slabě obohaceného uranového paliva. Zahájena byla studie vlivu na životní prostředí EIA a bylo velmi zajímavé pozorovat prezentovanou vstřícnost finské vlády. Nejen obyvatelé v okolí elektrárny byli přizváni, neboť výstavba a provoz ovlivní jejich život dopravou, vzhledem, možností rybolovu, hlukem, skladováním paliva, ale také představitelé Švédska, Norska, Německa, Polska, pobaltských států, Ruska a možnost připomínkování byla také dána Rakousku, které nabídku přijalo! Proto budou všechny potřebné dokumenty pro konečné schválení EIA v 11 jazycích. Jen pro zajímavost uvedu, že všechny čtyři bloky elektrárny zvednou podle projektu lokální teplotu moře v bezprostřední blízkosti až o 13°C (není a nebude použito chladicích věží).

Úterní večer po přednáškách patřil setkání zástupců jednotlivých zemí pod názvem Setkání IYNC Board of Directors. Kromě evropských zástupců Německa, Velké Británie, Francie, Belgie, Česka i Slovenska, nechyběli ani představitelé Ruska, Jižní Koreje, Srí Lanky, Jihoafrické republiky, Brazílie, Argentiny, USA a Kanady. Jednoduše řečeno, setkání bylo opravdu mezinárodní. Hlavními body programu bylo zvolení pořadatelů pro následující IYNC 2010 a taktéž nových představitelů samotného IYNC. Kandidáty na příští konferenci byly Rusko, USA, Brazílie a Jihoafrická republika, přičemž každý tým měl 30 minut na svou prezentaci. Během ní nejen že musel představit kandidátské město, tým, možnost technických i kulturních exkurzí, harmonogram a vůbec rozdělení příspěvků do technických sekcí, ale musely nám být známy i takové detaily jako možnost ubytování a celkový rozpočet kongresu. Po velmi dobré přípravě a poněkud složitém hlasování bylo zvoleno Kapské město jako pořadatel IYNC 2010 v termínu ihned po skončení Mistrovství světa ve fotbale (tedy 12. až 18. července 2010). Taktéž bylo rozhodnuto o nástupci Lisy Stiles ve funkci prezidenta IYNC, jímž se stal Hans Korteweg, americký Holanďan žijící v Bruselu, pracující ve vedení Evropské nukleární společnosti a více než 6 let i ve FORATOMu. Přejme tedy nejen jemu, ale i celému mezinárodnímu jadernému uskupení mladých hodně úspěchů.

Závěrečné čtvrteční setkání mělo poněkud odlišný charakter. Dopoledne se všichni účastníci přesunuli do nedalekého leteckého hangáru, který se zhostil plenárního zasedání, oběda a vyhlášení jak oceněných řečníků tak i příštího hostitele IYNC. Během společného zasedání byli ještě odprezentovány konkrétní počiny mladých generací nukleárních společností severní Ameriky, Jižní Koreje, Jihoafrické republiky, Brazílie, hostujícího Švýcarska a Španělska, které bude v roce 2009 hostit evropský kongres European Nuclear Young Generation Forum, pořádaný v lichých letech kdy se IYNC nekoná. Jako dárek byla také věnována kniha Jaderných úsměvů, vydaná Českou nukleární společností, předsedům Švýcarské, Jihokorejské i Jihoafrické mladé generace, jako signál, že umíme v Česku nejen tvrdě pracovat, ale i se bavit.

Závěrečná večeře na rozloučenou se opět přesunula do netradičních prostor, a to do 2230 metrů nad mořem, kde náladu malinko zahalila neprostupná mlha. Pro ty, co ještě neodjeli do vlasti, byly na druhý den naplánované technické exkurze do jaderných zařízení po Švýcarsku, konkrétně do Paul Scherrer Institutu, úložiště středně a nízko radioaktivních odpadů ZWILAG, jaderných elektráren v Beznau, Mühlebergu, Leibstadtu a do zkušební lokality Grimsel.

V piatok dopoludnia Andrea spolu so skupinkou „mladých v jadre“ navštívila elektráreň v Leibstadte. Jedná sa o najmladšiu elektráreň vo Švajčiarsku hoci bola uvedená do provozu v roku 1984. V tejto elektrárni sa nachádza jeden BWR o výkone 1165 MWe. Po rozdelení do menších skupiniek sme obdržali dozimetre a návštevné „úbory“ pričom sme sa museli prezliecť až do spodného prádla. Po prehliadke reaktorovej haly, bazénov vyhoretého paliva a elektrického generátoru sme sa išli „vysaunovať“ do chladiacej veže. V poobedných hodinách sme sa presunuli do Paul Scherrerovho inštitútu. Po úvodnej prezentácii sme navštívili experimentálne zariadenie Panda. Toto zariadenie sluzi na studium prirodzenej cirkulacie v kontainmente BWR. Výsledky z experimentov sú momentálne dostupné účastníkom tohto projektu, v ktorom je zapojená aj Česká republika. Druhá časť návštevy PSI bola v laboratóriách „hot cells“ kde sa študujú mechanické vlastnosti paliva po skončení kampane.

Bylo evidentní, že na všech 326 účastníků z celého světa dobře zorganizovaná konference zapůsobila a můžeme se jen těšit na příští setkání a připravit se na něj, aneb podle hesla konference „Time does matter“.

CYG zastupovali a zprávu sepsali Tomáš Vytiska a Andrea Bachratá

zpět na úvodní stránku