Ročně přibude přes 20 Temelínů

Nejméně o polovinu, možná však až na čtyřnásobek stoupne instalovaný výkon jaderných elektráren na Zemi do roku 2050. Na třídenní mezinárodní ministerské konferenci o atomové energetice v 21. století, která dnes (22. dubna) končí v čínském Pekingu, to uvedl generální ředitel Agentury pro nukleární energii (NEA) Luis E. Echávarri.

Znamená to každoročně uvádět do provozu podstatně více reaktorů než nyní – mezi lety 2030 a 2050 dokonce v průměru 23 až 45 tisícimegawattových bloků (velikosti temelínského). Reálnost takového vývoje potvrzují podle Echáverriho zkušenosti ze 70. a 80. let minulého století.

Nové jaderné bloky budou vybaveny už i zásadně novými reaktory IV. generace, které se dnes vyvíjejí ve spolupráci vědců z Evropské unie, Spojených států, Japonska, Ruska a dalších zemí sdružených ve specializovaném mezinárodním fóru (GIF). Projektů celkem šesti typů reaktorů schopných „spalovat“ i vysoce aktivní odpad z dnešních jaderných elektráren se účastní i odborníci z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Nástup nové technologie, jenž se ve velkém očekává kolem roku 2030, umožní vyhnout se budování trvalých úložišť použitého atomového paliva.

„Čistá a cenově dostupná energie zahrnující produkci bezpečných jaderných zdrojů musí být klíčovým prvkem našeho úsilí o udržitelný ekonomický rozvoj a zejména o budoucnost naší planety,“ zdůraznil na konferenci, již pořádá Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Angel Guría. NEA je specializovanou agenturou tohoto společenství třiceti nejvyspělejších světových ekonomik, Česko se stalo jeho členem v prosinci 1995.

Další informace:

Ve 30 zemích světa bylo k 1. dubnu letošního roku v provozu 436 jaderných bloků o celkovém výkonu 372 202 MW. Letos spotřebují 65 405 tun uranu (o objemu zhruba 3400 m3). Ve výstavbě je 44 bloků o kapacitě 38 848 MW a plánuje se dalších 110 reaktorů (121 595 MW). Ve stádiu úvah je dalších 272 elektrárenských bloků (celkem 268 905 MW). Jaderná elektřina se na celkové produkci 44 zemí provozujících atomové reaktory nebo je budujících, plánujících či zvažujících podílí 15 procenty, uvádí Světová nukleární asociace (WNA) – viz
www.world-nuclear.org/info/reactors.html.

Iniciativa Generace IV vznikla v roce 2000 a jejími členy jsou Kanada, Čína, Francie, Japonsko, Jižní Korea, Švýcarsko, USA a Euratom. Podílejí se na ní i přidružení členové Argentina, Brazílie, Rusko, JAR a Velká Británie. GIF pracuje na vývoji jaderných systémů, které budou efektivně využívat přírodní zdroje, sníží na minimum množství odpadu, zlepší fyzickou ochranu reaktorů a bezpečnost jejich provozu, sníží náklady na výrobu energie i rizikovost investic do nových bloků a v neposlední řadě omezí riziko zneužití štěpného materiálu. Vědci pracují na šesti typech nových reaktorů: rychlé chlazené tekutým sodíkem, olovem či plynem, tavenými solemi, superkritickou vodou a héliem (s kuličkovým palivem). Průmyslové nasazení energetických bloků s reaktory IV. generace se předpokládá kolem roku 2030.

Kategorizace jaderných reaktorů:

Generace I: Prototypy komerčních reaktorů z 50. a 60. let

Generace II: Reaktory postavené v 70. a 80. letech, které nyní tvoří páteř jaderné energetiky. Nejběžnějšími typy jsou lehkovodní reaktory (např. VVER v Temelíně) a těžkovodní reaktory (např. CANDU využívaný v Kanadě).

Generace III: Někdy označované jako „pokročilé reaktory“, vznikají od 90. let minulého století. Od roku 1996 fungují například v Japonsku, do této kategorie spadá i nový reaktor EPR budovaný ve Finsku. Ve Spojených státech získal licenci reaktor AP-600 od Westinghouse Company, žádná nová elektrárna se tam však zatím nestaví.

Generace III+: S uvedením do provozu se počítá kolem roku 2010, zatím procházejí vývojem nebo jsou ve schvalovacím řízení u regulátorů. Patří sem především reaktory s kuličkovým keramickým palivem PBMR (s výstavbou počítá Čína) a americký AP-1000.

Generace IV: Plán na jejich využití je rozvržen až do roku 2030. Místo tradiční vody bude většina využívat k chlazení látky umožňující provoz s mnohem vyšší teplotou a tím i účinností.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku