!Hola de Cordoba!

„!Hola!“ bude jedním z mála slov, které si ze Španělštiny zapamatuji. Cestou k místu konání ENYGF 2009 (European Nuclear Young Generation Forum) jsem ještě stihnul zjistit, co je to „Puerta“, neboli dveře…

Do Cordoby, španělského města ležícího mezi Sevillou a Madridem v provincii Andalucía, jsme přijeli v úterý až pozdě večer, takže jsme bohužel nestihli uvítací večeři, ale společenské události dalších dní nám to bohatě vynahradily.

První den nás příjemně překvapily teploty vysoko nad 30°C, avšak v klimatizovaném přednáškovém sále rektorátu Cordobské university, který byl dříve veterinární fakultou, si to člověk ani neuvědomoval. Na fóru mladé generace Evropské nukleární společnosti (ENS) nás přivítal kromě předsedy ENS Davida Bonsera, také předseda Španělské nukleární společnosti, rektor Cordobské University a primátor města Cordoby.

Po krátké uvítací řeči byla odstartována první sekce s poutavým názvem „The role of different stakeholders in the deployment of Nuclear Energy in Europe (Role různých zájmových stran v rozvoji jaderné energetiky v Evropě)“. Již z názvu přednášek (Why nucelear now?; Who and what for?; What if not?; What to do to go nucelear?) může být znalému člověku zřejmý jejich obsah. Všechny přednášky do jedné se zabývaly obhajobou výhod jaderné energetiky oproti jiným zdrojům a popisem, nebo lépe řečeno stručnou komerční prezentací, v současnosti nabízených nových jaderných reaktorů společností AREVA (EPR, ATMEA, HERENA) a Westinghouse (AP1000), které byly také hlavními sponzory celého fóra. Zajímavostí bylo pro mne například to, že o výstavbu energetických jaderných reaktorů v současné době projevují zájem i pro nás exotické země jako např. Maroko, Egypt, Nigerie. Andres Jackson ze společnosti Westinghouse nás v průběhu své přednášky, kdy si stěžoval na nedostatek mladých expertů (mimochodem tento fakt byl opakován mnohokrát během celého fóra), informoval o tom, že společnost Westinghouse založila tzv. Westinghouse University, která slouží pro výchovu mladých specialistů v oboru (
http://www.westinghouselighting.com/university/). Mimo to byla diskutována také budoucnost jaderných reaktorů IV. generace s důrazem na to, že jaderný průmysl se bude čím dál více zaměřovat také na dopravu. Ptáte se proč? Protože jaderné reaktory IV. generace by měly být jedním z možných producentů vodíku. Mimo to je bude možné také využít k odsolování vody a samozřejmě k výrobě elektřiny.

V další sekci prvního dne byly diskutovány oblasti zajišťující veřejnou podporu jaderné energetiky, jako jsou jaderná bezpečnost, transparentnost, radioaktivní odpady a jejich bezpečné zpracování. José Luis Pérez, předseda celého fóra a zároveň španělské mladé generace, uzavřel tuto sekci a také celodenní technický program přednáškou na téma „The role of the young generation in public acceptance (Role mladé generace ve veřejné podpoře jaderné energetiky)“. V přestávkách mezi přednáškami bylo možné se občerstvit v přilehlé místnosti (kafe, džus, něco malého k zakousnutí).

Tuto příležitost jsem také využil k navázání kontaktu s José Luisem Pérezem a Igorem Vukovicsem (dnes již bývalým předsedou mladé generace ENS – krátce po skončení Fóra Igorovi končil mandát a byl zvolen nový předseda). Oběma jsem naznačil, že bychom měli zájem o organizaci fóra v ČR a předal jim materiály, které mi na výlet připravila společnost Guarant International. Ta by měla organizaci pražského fóra zajišťovat. Oběma se tento nápad velmi líbil a ihned jsme si předali vizitky, abychom mohli zůstat v kontaktu i po ukončení fóra. Zde bych jen rád uvedl, že José slíbil zaslání všech informací o EYGNF 2009, které organizoval, včetně rozpočtu a kontaktu na sponzory. Další organizátorská země bude zvolena v únoru 2010, do té doby je potřeba připravit prezentaci s předběžným návrhem programu (jak po stránce technického programu tak i společenských událostí).

Mezi oběma středečními sekcemi pak byl oběd formou švédských stolů. Ochutnal jsem prý klasické španělské jídlo – vypadalo to jako české rizoto s rybou místo kuřecího masa. Další dny jsem již volil jiná jídla. Samozřejmě proto, abych nezkoušel dvakrát to samé.

Po ukončení obou sekcí následovala procházka po městě Cordoba, takže teď trochu informací o kultuře. Cordoba byla založena v 2. století př. n. l. Féničany. Později, roku 152 př. n. l. byla připojena k Římské říši. Poté procházela bujarým rozvojem, kdy se v ní vystřídalo hned několik různých národů (Vandalové, Byzantská říše, Vizigóti, Arabové). V období arabské nadvlády bylo město jedním z nejbohatších a bylo také duchovním a kulturním centrem islámu. Někdy v této době, přesněji v roce 785, byla zahájena stavba mešity, která byla hlavním bodem naší cesty. Nebudu zde dlouze popisovat, co vše jsme v ní viděli, jelikož by se to místy ani slovy nedalo popsat. Člověk těžko nachází výrazy, jakými by popsal svůj úžas, když se dívá na stovky mramorových sloupů (přesně 850) podpírajících desítky kamenných zdobených oblouků, nad kterými se vypínají do výšky deseti metrů dřevem obkládané stropy. Dříve neslo strop mešity přesně 1013 mramorových sloupů, ty však musely ustoupit výstavbě křesťanské katedrály. Ano, tato mešita je hybrid. Jedná se o unikátní stavbu, která je křesťanským kostelem a islámskou mešitou zároveň. Po zajímavé exkurzi následovala bohatá večeře v jedné z místních restaurací. Jelikož se nás z České Republiky a ze sousedního Slovenska sešlo celkem 7 (tímto všechny, kdo tam s námi byli srdečně zdravím, a doufám, že se opět brzy uvidíme) obsadili jsme jeden stůl – Československý stůl. Plněné kuře mi sice nechutnalo, ale o zábavu se nám starali španělští hudebníci s kytarami a také velmi dobrá španělská vína…

Ale ani ta nám nezabránila probudit se do teplého rána dalšího dne, kdy byla na programu exkurze do národního úložiště radioaktivních odpadů (dále ÚRAO) El Cabril, které se nachází asi 150 km severozápadně od Cordoby. Cestou nás ještě pořadatelé potěšili krátkým občerstvením v motorestu. Po příjezdu na místo jsme vyslechli obecnou přednášku o ÚRAO. Jedná se o podobný typ úložiště jako naše ÚRAO Dukovany, nebo slovenské ÚRAO Mochovce, tj. přípovrchová úložiště s úložnými boxy ve dvou řadách. Na rozdíl od ÚRAO Dukovany, kde jsou radioaktivní odpady (dále RAO) ukládány v sudech, avšak téměř v souladu s ÚRAO Mochovce, jsou zde radioaktivní odpady ukládány v železobetonových obalových souborech, kvádrech, o rozměrech 2,25 x 2,25 x 2,25 metrů se sílou stěny 15 cm. Do těchto kvádrů se vkládají sudy, nebo výlisky a tyto jsou poté fixovány uvnitř kvádrů neaktivní cementovou směsí (maltou). Na ÚRAO El Cabril jsou také provozovány technologie pro zpracování RAO (např. superlis o tlaku 1200 tun). V areálu se také nachází hala, kde jsou vyráběny železobetonové obalové soubory pro ukládání RAO. Exkurze byla zakončena vydatným obědem, po kterém následoval odjezd na exhibici španělských koní. Úchvatné představení španělského hnědáka, vraníka a bělouše se Španělskými jezdci v sedle bylo doprovázeno temperamentní španělskou muzikou. Musím říci, že tito koně si na své krmení rozhodně vydělají. Přitom myslím na svého psa, který jen leží a žere a leží a žere… No nic, den se pomalu chýlil ke konci a my už měli hlad. Organizátoři s tím však počítali a tak jsme se vydali do nedaleké olivové farmy, kde nám připravili bohatou hostinu. Cestou zpět byl náš autobus prohlášen německými kolegy za „Partybus“ a my tak celou cestu poslouchali německé a anglické šlágry v podání motorových pil (jak jejich zpěv krásně vystihnul Matěj z Decomu). My jsme však nezůstali o moc pozadu a do Cordoby jsme přijeli za pění hitů kapely Elán.

Ráno – ach to ráno. Mírná bolest hlavy a sucho v ústech nemohly zabránit mé účasti na další části fóra – přednášky v tematických sekcích „Getting stronger: Crucial lessons“ a „Debate on Ethics and Physics of the linear hyphothesis“. Ze zajímavostí zde lze uvést, že v současné době je rozběhnuto několik projektů týkajících přípravy na výstavby reaktorů EPR (European Pressurized Reactor): např. 4 bloky ve Velké Británii (Sizewell, Hinkley Point), 1 blok v USA (Calvert Cliffs), 2 bloky v Číně (Taishan). V současné době jsou reaktory EPR ve výstavbě v lokalitách Olkiluoto (Finsko) a Flamanville (Francie). Celý den byl potom zakončen zajímavou přednáškou prof. G.J.Kotolese „Ethics of the linear hyphotesis“, kde diskutoval problematiku malých dávek. Závěr konference patřil vyhlášení ceny Jana Runermarka, kterou obdržel za jedinečný přínos mladé generaci v Belgii a Evropě Marcel Maris z Belgického Bel V. Tento člověk nás mimochodem provázel svými sympatickými vystoupeními po celou dobu fóra. Nejzajímavější byla jeho anketa „Která šunka je Vaše nejoblíbenější?“. Pochopení na sebe nedalo moc dlouho čekat – při nákupu suvenýrů jsem zjistil, že Španělé jsou na šunku opravdu vysazení – tolik, co ji v tom obchodě viselo po zdech, jsem v životě ještě neviděl. A to jsem prosím pěkně byl v minulém životě určitě řezníkem, protože mi maso moc chutná. Po nákupech jsme měli sraz v osm hodin večer na rozlučkovou večeři, která se konala na hradě Almodóvar nedaleko Cordoby. Nebudu Vám ji moc dlouze popisovat, jelikož by se vás mohla zmocnit závist. Lze to vyjádřit jedním slovem: „Paráda!“. Mimochodem, víte, co toto slovo znamená ve Španělštině? … Stop! Zastavit! Ale ještě než zastavím své ruce a přestanu ťukat do klávesnice, tak snad ještě jedna perlička nakonec. Ve Španělsku se nám tak líbilo, že bychom tam klidně zůstali, ale co bych nečekal, je to, že jsme se Španělům museli také hodně líbit, protože kvůli nám „zpozdili“ vlak a my nestihli letadlo… Ale to je jiný příběh…

Tak OLÉ a zase někdy ve Španělsku!

Petr Kovařík, Sekce mladých ČNS

zpět na úvodní stránku