Nekonfliktně k hlubinnému úložišti

Stručné postřehy z konference SÚRAO

26. 11. 2009 v Top hotelu v Praze proběhla konference o současném stavu hledání místa pro hlubinné úložiště jaderných odpadů. Zúčastnilo se cca 120 lidí, jak odborníků, tak zejména starostů a představitelů dotčených oblastí, i zástupci odpůrců.

V úvodu pan ministr Tošovský zdůraznil nutnost vybudování hlubinného úložiště a slíbil 10-12 milionů Kč ročně regionu za geologický průzkum.

Ředitel SURAO Vítězslav Duda představil lokality – 6 jich vzešlo z předběžného zkoumání geologických podkladů, 2 lokality bývalých vojenských újezdů a v záloze stále lokalita Skalka původně uvažovaná pro podpovrchový mezisklad. Podle průzkumu cca tři čtvrtiny lidí chtějí, aby se problematika jaderných odpadů řešila doma v ČR vlastními silami, polovina lidí na lokalitách s průzkumem souhlasí, ale nechtějí, aby se o nich rozhodovalo jinde, chtějí si rozhodnout sami. Rozhodnutí o lokalitě musí přijít nejpozději v r. 2050.

Na evropské úrovni vznikla Technologická platforma pro výzkum hlubinného úložiště, jejímž cílem je otevřít kdekoliv v Evropě úložiště do roku 2025. (Viz stránky www.igdtp.eu)

Zahraniční zkušenosti:

Francois Michel Gonnnot (ANDRA, Francie) – průzkum probíhal 15 let do r. 2006. Definovali jednotlivé kroky, zákony, konali Public Debates s veřejností, stanovili způsoby financování. V r. 1991 vybrali 30 lokalit, v 1993 zúžili na 3, 1996 udělali podzemní laboratoře a 1998 vybrali 1 místo v Meuse/Haute v jílových sedimentech. Letos vybrali v lokalitě nejlepší místo (v konečné fázi bude potřeba jen 15 km2). V r. 2014 podají žádost o umístění HÚ, 2015 budou sepsány konečné podmínky (důležitou podmínkou je ve Francii reversibilita, čili zajištění možnosti opětovného vyjmutí uložených kontajnerů, a 2025 se předpokládá otevření HÚ.

Co se nejvíc osvědčilo?

1) vybudování výzkumné podzemní laboratoře se zárukou, že se nestane automaticky úložištěm (vstup udělali tak malý, že by se do něj kontejner nevešel). 2) zachování zemědělství. 3) podpora lokálního rozvoje jak finanční – silnice, školy, tak formou vzdělávání obyvatel – zvýšení zaměstnanosti. 4) při licencování úzká spolupráce s lidmi – řekli si, kde a jaké chtějí povrchové stavby. Zároveň silná finanční podpora od vlády pro region. 5) komunikovat na různých úrovních: národní (parlament, právní otázky, osvěta), lokální (co to může přinést lokalitě), mezinárodní (vědecká spolupráce, záruky).

Ujistit o tom, že: radioaktivní odpady tu jsou. Umíme se o ně postarat. Umíme to zafinancovat včetně výzkumu a provozu. Jsou definovány kroky v čase. Jsou rizika a příležitosti. Je možné se poučit od již existujících míst. Existuje daňová motivace a příležitost pro rozvoj regionu.

Pan Carlsson ze Švédska (bývalý starosta Oskarshamnu a nyní předseda Švédského výboru pro jaderné odpady) popsal politický obrat Strany středu od protijaderného postoje k souhlasu s jádrem. Co se týká úložiště, tak stát stanovuje pravidla a ručí. Předběžně bylo vybráno 10 míst, feasibility studií zúženo na 8, po geologickém průzkumu na 2. Letos vybrána lokalita Oskarshamn. Mnohaletou intenzivní komunikací (zájemcům mohu poskytnout prezentaci o komunikaci) docílili vztah veřejnosti v podobě „ti pánové, co nám tu zkoumají pole pro budoucí úložiště, to jsou naši experti. My, regionální veřejnost, jim dáváme povolení a kompetence, my můžeme klást obtížné otázky a vyžadujeme jasné odpovědi“. Obě poslední lokality spolu spolupracovaly, obě úložiště chtěly, takže si vymohly příslib příspěvku i pro tu, která nakonec vybrána nebude (75 % pro vybranou, 25 % pro druhou). Od r. 2004 proběhlo 50 konzultací týkajících se vlivu na životní prostředí, firma SKB pověřená hledáním úložiště postoupila od technicistního informování k dialogu, lokalitě zajistili mj. i socioekonomické studie atd. nejvíc se osvědčil intenzivní dialog a finanční pobídky. Právo veta zakotvené v zákoně zvýšilo důvěru a odpovědnost regionů a omezilo střety mezi úřady a veřejností.

Birkhauser, NAGRA, Švýcarsko – hlavní ingrediencí při jednání musí být sociální aspekt. Švýcarsko hledá místo pro kombinované uložení vysokoaktivních i nízkoaktivních odpadů. Bude to 1 500 m3 odpadů dohromady za 50 let provozu všech JE. Úložiště hledá i licenci vydává vláda, konečné slovo mají oba parlamenty případně referendum. 2008 zahájili, vybráno 6 míst, za 5 let chtějí mít 2 místa a 2016 licenci. Zatím měli 15 veřejných prezentací doma i v příhraničním Německu, publicita byla pozitivní, ale nikdo to nechce. Nejprve se diskutuje o bezpečnosti. Položili otázku, jak se veřejnost dívá na „kompenzace“ a 72 % o nich chce hovořit. (viz www.radioaktiveabfalle.ch).

Co se nejvíc osvědčilo: 1) vypracování ekonomické studie, jaké benefity by regionu nejvíc pomohly. 2) nepřehánět finanční podporu, ale zdůraznit jiné benefity – zvýšení zaměstnanosti o 5 %, hospodářského rozvoje o 2 %, práce pro domácí stavební firmy, žádný negativní vliv na turismus a cenu pozemků.. 3) důraz na citlivost soužití s přírodou.

Matti Kojo z Univ. Tampere shrnul proces ve Finsku. V 70tých letech přepracovávali, v r. 1983 rozhodla vláda, že musí být HÚ. 1986 bylo 10 míst, postupně některá vylučovali, jiná přibývala, 1997 zbyla 4 místa, 1999 vybrali Eurajoki u Olkiluota. Zpočátku intenzivně jednali s lokálními autoritami, když vybrali Eurajoki nastal problém, protože na začátku stavby JE Olkiluoto v r. 1980 podepsala firma, že v lokalitě nebude uložen odpad. Zastupitelstvo v r. 1992 vydalo dokument, že tam úložiště být nesmí, ale při opakovaném hlasování 1994 zákaz odstranili.1995 byl nastaven daňový systém, že obce z toho budou mít příjem, stát založil firmu Posiva na likvidaci odpadů. V r. 1998 připustila lokalita při hlasování, že tam bude jak nový reaktor tak úložiště, a dál jednali s firmami o kompenzacích. Posiva zapůjčila obci 6,9 mil. eur, TVO půjčila 2,35 mil eur, odkoupili vodní plochy za 0,84 mil., vybudovali stadion za 0,5 mil., do rozvojového fondu obce daly každá 0,25 mil. eur.

Co se nejvíc osvědčilo: 1) osvěta, 2) dialog, 3) při jednání s lokálními politiky vzít v úvahu identitu lokality, její zvláštnosti, 4) mít dobré právní prostředí.

Paní Kalenbach – Herbertová z Německa informovala o politických diskusích kolem úložiště Gorleben, zatím není definitivní rozhodnutí. Jednali se všemi stakeholdery o kriteriích výběru, uspořádali 3 worksjhopy, internetové diskuse, parlamentní diskuse. Nejvíc se osvědčila osvěta, co nejvíce informací.

Nejen podle uvedených zahraničních příkladů, ale i podle pana Yoshimury z OECD je nejdůležitější nastolit princip dobrovolnosti – aby se lokality samy ucházely o možnost hostit úložiště. Musí být rovnováha mezi vědeckým výzkumem a politickými záležitostmi, a mezi právními instrumenty a neformálním procesem komunikace. Zapojení veřejnosti musí být upřímné, ne formální.

Příspěvky odpůrců (Hnutí Duha, Calla a Dalibor Stráský z MŽP) se omezily na vyjmenovávání procedurálních záležitostí kolem podávání návrhů v parlamentu a vládě, pitvání ve slovíčkách a promítání nečitelných slajdů. To, co říkal, by se dalo aplikovat na jakékoliv jiné téma, nejen na HÚ. Staví se do úlohy „chyby SURAO v komunikaci nás dovedly ke konfliktu, který teď my (!) musíme řešit“. Na dotaz z pléna, jak to řešit, přiznal, že MŽP nemá žádný návrh. Chce zabránit, aby hledisko geologické bylo převáženo hledisky politickými, a chce prosadit do zákona zrovnoprávnění obcí v procesu. Paní Gabrielová z Cally kritizuje atomový zákon, že prý je „šitý na míru ČEZ“, chce zvýšit odvod na jaderný účet na 112 Kč/MWh, kritizuje, že nejsou vypracovány bezpečnostní analýzy na 10 000 let dopředu, kritizuje politiky.

Co mi na konferenci chybělo:

- všichni mluvili o zapojení a informování veřejnosti, jen zástupci SURAO ne. Proč nepopsali, jak s lokalitami komunikují a co všechno už proběhlo?

- zapojení starostů lokalit mezi řečníky. Dotaz, proč tomu tak nebylo, byl odbyt : „vždyť se mohou přihlásit do diskuse“. První starosta se osmělil v 17 hodin večer, kdy už byli všichni unaveni a diskuse neproduktivní. Odehrály se pouze dvě etudy, jedna na téma „za vším je ČEZ a pan GŘ bere nemravné odměny a kvalita služeb ČEZ distribuce nestojí za nic“ a druhá na téma „co když přijde zemětřesení?“, „je vědecky dokázáno, že Český masiv je po miliony let seizmicky stabilní“, „rozumím, ale co když přijde zemětřesení?“, atd.

Z diskuse vyplynulo, že lokality mají pocit, že bylo promarněno 5 let, kdy se mohlo intenzivně diskutovat a informovat. Nevěří, že finanční sliby podpory regionům budou splněny. K expertům a technikům mají úctu, stěžují si na vládu a politiky.

Marie Dufková

zpět na úvodní stránku