Jak Česko prošvihlo jaderný boom

Viděl jsem v ruské televizi podrobný záznam o nedávné návštěvě premiéra Putina v Indii. Podepsal kontrakty na dodávky Indii za více než 10 miliard dolarů. Mimo jiné podepsal i dohody o dodávce 16 (!) tlakovodních reaktorů, o kterých řekl, že podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii patří vůbec k nejbezpečnějším na světě.

Rusko-indická dohoda dobře ilustruje trend, o kterém píši již řadu let a který nazývám renesancí jaderné energetiky. Firem schopných vyrábět velké jaderné elektrárny není na světě mnoho. Lze je spočítat na prstech jedné ruky. Jednou z nich je například francouzská firma AREVA, která má zřejmě tolik objednávek, že velkým tempem nabírá nové zaměstnance. Její viceprezident mi nedávno řekl, že ke splnění objednávek musí firma přijímat ročně kolem 8 000 nových pracovníků. Tedy každou hodinu nového zaměstnance!

Dobrý způsob boje proti nezaměstnanosti!Mnohem účinnější než šrotovné!

Čím déle naše země váhá s rozhodnutím o výstavbě nového jaderného bloku či bloků, tím obtížnější bude nalézt vhodného výrobce a tím nákladnější bude výstavba nových jaderných elektráren.

Je to přirozená reakce trhu na nedostatek výrobních kapacit a velké množství objednávek. Proto chci našim voličům připomenout, čí vláda uzavřela dohodu o tom, že nebude rozhodovat o výstavbě nových bloků. Byla to bohužel vláda Mirka Topolánka a strana, která ji k této dohodě dotlačila, byla Strana zelených, která se dnes znovu snaží dostat do parlamentu, a dokonce získala podporu řady významných českých intelektuálů.

Obávám se, že pokud se zelení znovu dostanou do parlamentu a budou hrát úlohu pověstného jazýčku na vahách při sestavování další vlády, může to znovu vést k nebezpečným kompromisům.

Jak nebezpečné je svěřit zeleným ministerstvo životního prostředí, jsme viděli v uplynulých týdnech, kdy musel parlament velmi urgentně korigovat zákon o fotovoltaických elektrárnách, který by podle návrhu MŽP mohl nejen zruinovat naše finance, ale i přivést k vážné nestabilitě naše elektrorozvodné sítě.

Má druhá poznámka se týká velkých privatizátorů. Jedním z důvodů, proč se Rusko orientovalo v 70. a 80. letech na výstavbu reaktorů černobylského typu, ač byla dobře známa jejich nestabilita a nebezpečnost, byla neschopnost sovětského průmyslu vyrábět moderní a bezpečné jaderné elektrárny typu VVER 440 a VVER 1000.

Rusko velice ochotně předalo jejich výrobu Československu. Závod Škoda Jaderné strojírenství vyrobil celkem 24 jaderných bloků VVER (21 typu VVER-440 a tři typu VVER-1000). Na tento výkon může být naše země právem hrdá.

Méně hrdá však může být na to, že v uplynulém desetiletí byla tato pýcha naší země privatizována a že ji koupil gruzínský průmyslník. Údajně za zcela směšnou částku necelých 500 milionů korun, aby ji obratem se ziskem prodal jedné ruské bance. Vím o českém uchazeči v tomto tendru, který bohužel neuspěl. Tento strategický průmysl tedy ČR majetkově, i když ne fyzicky, ztratila. Miliardové zisky z obřích zakázek zase půjdou do zahraničí. Kvůli našim politikům tedy zisky – nebo jejich velká část – z nového jaderného boomu nepůjdou do našich kapes, ale poputují zase do zahraničí.

Mysleme na to, až půjdeme koncem května k volbám.

František Janouch

zpět na úvodní stránku