O atomové úložiště se ve Skandinávii tvrdě bojovalo

Na českém jaderném účtu se dosud nashromáždilo 13,5 miliardy korun

Vybudovat podzemní úložiště jaderného odpadu přijde na dvě miliardy eur. Vyplývá to z propočtů investorů, kteří je stavějí ve finském Eurajoki nebo chystají ve švédském Östhammaru. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) předpokládá, že případné podzemní úložiště v Česku, které se má uvádět do provozu kolem roku 2065, bude stát 46,8 miliard Kč (v cenách 1998), zhruba stejně jako ve Skandinávii.

Vybudování úložiště se zaplatí z prostředků shromažďovaných na jaderném účtu. Hlavním přispěvatelem je společnost ČEZ, která na něj odvádí z každé kilowatthodiny vyrobené v Temelíně a Dukovanech pět haléřů. Loni tak na blokovaný účet vedený ministerstvem financí odeslala 1,36 miliardy Kč. Drobní původci radioaktivního odpadu přidali 8,41 miliónu Kč, informoval šéf SÚRAO Vítězslav Duda. Po připočtení výnosů z investování, které loni činily 434,7 miliónu Kč, vzrostl zůstatek na 13,47 miliardy Kč, dodal Zdeněk Průcha z ministerstva financí.

V sousedství jaderné elektrárny Olkiluoto, kde se nyní buduje pátý finský reaktorový blok, se raziči za šest let dostali do hloubky více než 400 metrů. Vedle švédské jaderné elektrárny Forsmark začnou podzemní práce v roce 2013. První kontejnery s použitým palivem zavezou do obou v roce 2020. V obou lokalitách skončí v podzemním žulovém masivu přes 10 tisíc tun, tedy více než 500 m3 jaderného odpadu.

Finské Eurajoki i švédský Östhammar o získání miliardové investice velice stály a svedly s dalšími uchazeči velice tvrdý boj. „Nejvíc se osvědčil intenzivní dialog a finanční pobídky. Právo veta zakotvené v zákoně zvýšilo důvěru a odpovědnost regionů a omezilo střety mezi úřady a veřejností,“ uvedl předseda Švédského národní rady pro jaderný odpad a někdejší starosta nakonec poraženého Oskarshamnu Torsten Carlsson při nedávné návštěvě Prahy.

Další informace:

Jaderné bloky v Dukovanech a Temelíně vyrobily loni 27,2 miliardy kilowatthodin, tedy plnou třetinu tuzemské produkce elektřiny, uvádí Energetický regulační úřad ERÚ (
www.eru.cz). Spotřebovaly k tomu necelých 80 tun uranového paliva o objemu 4 m3. Tepelné elektrárny na stejnou výrobu proudu spálí přes 27 miliónů tun hnědého uhlí (více než polovina tuzemské těžby) a do ovzduší vypustí stejné množství skleníkového plynu CO2 (čtvrtina všech současných českých emisí). Na odsíření se navíc použijí více než dva milióny tun vápence a na skládky putuje 6,5 miliónu kubíků popílku. Dukovanská elektrárna vyrobila od spuštění prvního bloku v roce 1985 na 310 miliard a temelínská od zahájení provozu v roce 2000 bezmála 95 miliard kWh.

Světové zásoby ekonomicky dostupných jaderných paliv mohou bez recyklace paliva vystačit na 85 let a pokud by se nasadily rychlé reaktory, pak by s recyklací mohly vystačit na 2,5 tisíce let. Zásoby lithia pro další generaci fúzních reaktorů by vystačily dokonce na 46 miliónů let, uvádí na své webové stránce společnost ČEZ.

Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) –
www.surao.cz

Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR - proe.cz/surao2/soubory/koncepcefinal.rtf

Zákon č. 18/1997 Sb. ze dne 24. ledna 1997 o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) -
www.sujb.cz/docs/Atomovy_zakon.pdf
Výstavba podzemního úložiště ve Finsku –
www.posiva.fi (anglicky, finsky, švédsky)

Hledání lokalit ve Švédsku a Finsku

Hledat lokality pro trvalé úložiště jaderného odpadu začali Švédové už v polovině 70. let. V letech 1993 až 2000 vedla státní společnosti pro jaderné palivo a odpad SKB (www.skb.se) jednání s osmi obcemi, které projevily o tuto stavbu zájem, a zpracovala studii její realizovatelnosti.

Obyvatelé dvou – Storumanu a Mala – nakonec záměr zamítli, ze zbývajících šesti míst se jako vhodná jevilo pět. Průzkumné vrty nakonec začaly v roce 2002 v okolí Östhammaru severně a Oskarshamnu jižně od metropole Stockholmu. Obě místa se nacházejí v sousedství jaderných elektráren a obě vehementně usilovala o to, aby se stavělo u nich.

Současně však spolupracovaly, připomněl při nedávné návštěvě Prahy předseda Švédského národní rady pro jaderný odpad a někdejší starosta Oskarshamnu Torsten Carlsson. Nakonec zvítězil Östhammar poblíž elektrárny Forsmark se třemi varnými reaktory o celkovém výkonu 3273 megawattů – tedy o polovinu větším než v současné JE Temelín. A přestože Carlssonova domovina neuspěla, získá z příspěvku přislíbeného vítězi soutěže čtvrtinu.

„Od roku 2004 proběhlo 50 konzultací týkajících se vlivu na životní prostředí. Společnost SKB postoupila od technicistního informování k dialogu, lokalitě zajistila i sociálně-ekonomické studie apod. Nejvíc se osvědčil intenzivní dialog a finanční pobídky. Právo veta zakotvené v zákoně zvýšilo důvěru a odpovědnost regionů a omezilo střety mezi úřady a veřejností,“ uvedl Carlsson v Praze.

Ve stejném roce jako v Östhammaru zavezou první kontejnery s použitým palivem z finských jaderných bloků do právě budovaného trvalého úložiště v Eurajoki. Rovněž tamní obyvatelé usilovali o to, aby vzniklo u nich, v sousedství jaderné elektrárny Olkiluoto, kde se nyní staví třetí blok s evropským tlakovodním reaktorem EPR.

„Atomová energie je lepší než dovážená z Ruska, a navíc bezpečná. Stejně bezpečné bude i právě vznikající úložiště!“ vysvětlil postoj místních deníku Die Welt starosta obce Harri Hiitiö (
www.welt.de/politik/article3209743/Finnen-freuen-sich-ueber-ihr-Atommuell-Endlager.html). Strach mělo podle něj jen pár lidí před 30 lety, dnes už prakticky nikdo. Souhlas s výstavbou dali zastupitelé v roce 2000 poměrem hlasů dvacet ku sedmi. O něco později projekt Onkalo, v překladu „malá jeskyně“, schválil finský parlament 159 hlasy proti třem.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku