Povolání - operátor jaderného reaktoru

Kolik lidí má u nás „řidičák na jaderný reaktor“? Je jich na dvou českých jaderných elektrárnách pouze pár desítek. Přesto nejsou operátoři jaderných reaktorů žádné „mediální hvězdy“. A ani veřejnost nepovažuje toto povolání za prestižní.

Jejich odborné znalosti a kvalifikace v oboru jsou však špičkové a jejich osobnost musí být vysoce vyvážená. Neboť zařízení, které řídí, je reaktor, ve kterém 24 hodin denně probíhá řetězová štěpná reakce.

Stabilní a perspektivní obor

Energetika je obor poměrně mladý, vždyť teprve v roce 1955 byla dokončena elektrifikace v českých zemích a většina velkých elektráren, které tvoří páteř české energetiky, byla postavena v 60. a 70. letech minulého století. Přesto si už dnes život bez elektřiny nedovedeme představit. Bez elektřiny přestane být dostupné prakticky všechno, co dnes považujeme za běžnou součást života, někdy dokonce za přirozené právo: pitná voda, dostatek potravin, hromadná doprava, světlo a teplo, zdravotní péče … Energetika je tedy obor perspektivní a stabilní, přesto se v něm začíná projevovat nedostatek kvalifikovaných, technicky vzdělaných mladých lidí.

„Energetika a technika nepatří mezi obory, které mladé lákají. Ti mnohdy hledají cestu menšího odporu,“ stýská si Pavel Šimák, HR expert pro nábor společnosti ČEZ, a dodává: „Pak ale těžko hledají uplatnění, zatímco absolventi technických oborů problémy nemají. Technika je obor budoucnosti, bohužel nejen my, ale celá Evropa tuto skutečnost podceňuje - v Asii touží studovat vědecké a technické obory 60 % studentů, v Evropě je to kolem 15 %.

Celá Evropa řeší a bude řešit shodný problém - jak zvýšit zájem mladých o technické obory. Tady na Temelíně pracuje přes tisíc skvělých techniků, převažují muži, a to odpovídá i struktuře na technických oborech středních a vysokých škol.“

Akutní potřeba kvalifikovaných techniků pro energetiku vyplývá ze záměrů rozšířit obě jaderné elektrárny o další bloky a také z toho, že stávající personál stárne a bude nutné ho nahradit. ČEZ je v propagaci energetických oborů a v získávání mladých lidí pro své provozy velmi aktivní. „Spolupracujeme se všemi vysokými školami, které vychovávají techniky, a ty se na nás obrátily s prosbou: pomozte nám, máme velmi málo uchazečů o studium,“ pokračuje Pavel Šimák. „Vytvořili jsme tedy síť středních škol, se kterými spolupracujeme. Zatím se tato spolupráce nejlépe rozvinula kolem JE Dukovany a Temelín, do ostatních regionů se dostáváme postupně. Pořádáme pro středoškoláky Jadernou maturitu, zveme školy na exkurze, na školách pořádáme besedy, naši odborníci jsou zváni do odborných předmětů… Vysokoškoláci zase u nás absolvují Letní univerzitu. Při splnění podmínek nabízíme i možnost stipendií. Zkrátka snažíme se přilákat mladé a schopné techniky, aby s námi spojili svůj profesionální život. Lidé z našich akcí odcházejí nadšeni pro energetiku a jadernou elektrárnu, absolventi Letní univerzity se i hlásí na pozice v JE, ale pořád je to málo.“

Nároky a požadavky

Problém s obsazením míst operativně řídicího personálu spočívá hlavně v nárocích, které jsou na lidi, jejich psychiku i znalosti kladeny. „Potřebujeme nejen dobré techniky, ale lidi, kteří umějí respektovat autoritu, dodržovat pravidla, řídit se předpisy a nařízeními, dokáží se dlouhodobě soustředit a pracovat pod tlakem, kteří každé rozhodnutí posuzují v souvislostech a návaznostech,“ upřesňuje Pavel Šimák. „Nepotřebujeme kreativce, lidi neřízeně flexibilní, lidi se závislostmi, ty se na pozici, kdy jde o starost o provoz, nehodí. Uchazeč nejprve absolvuje psychotesty a když je úspěšný, postupuje do dalšího výběrového řízení. Po přijetí je téměř dva roky připravován na výkon práce ve školicím středisku. Po ukončení přípravy nastupuje na pozici operátora sekundárního okruhu. Po třech letech si může udělat licenci na operátora primárního okruhu, poté licenci na vedoucího blokové dozorny, vedoucího reaktorového bloku a nakonec licenci na směnového inženýra. O tyto lidi je velký zájem ze všech dalších útvarů elektrárny, oni znají bloky po teoretické i praktické stránce nejlépe.“

Ondřej Grepl

V roce 2006 absolvoval FJFI ČVUT, poté projevil zájem o pozici operátora sekundárního okruhu na jaderné elektrárně Temelín.

„Původně jsem šel studovat na jadernou fakultu s tím, že budu dělat reaktory - inspirovala mě k tomu návštěva v Dukovanech ještě na gymplu -, ale pak jsem přešel na lasery. Na fakultě jsem na veletrhu pracovních příležitostí viděl stánek ČEZ a nabídka mě zaujala natolik, že jsem se přihlásil na pozici operátora sekundárního okruhu. Řízení takové technologie mi připadalo jako velmi zajímavé. Udělal jsem psychotesty (ty vstupní trvají 6-7 hodin), odhalily mi, co jsem o sobě už věděl. Nastoupil jsem nejprve do kurzu, který trval dva roky, střídavě jsem byl v Brně a na Temelíně. V Brně je školicí středisko ČEZ. Po státních zkouškách už rok a půl sloužím na blokovce. Příprava na práci naostro probíhá na simulátoru, což je kopie blokové dozorny. Zkouší se i různé „havárie zařízení“, které, doufejme, nikdo z nás nikdy neuvidí, ale na simulátoru jsou nastaveny. Musíme zkrátka být připraveni na všechno, zvyknout si na to, že je třeba mít chladnou hlavu a přijmout odpovídající rozhodnutí.

Na blokovce sedíme čtyři, dva operátoři, dva vedoucí, jednotlivé pozice na sebe navazují - nejprve sekundár (nejaderná část bloku), pak primár (jaderná část bloku s reaktorem), vedoucí dozorny, směnový vedoucí. Slouží se ve třísměnném provozu, pro mě jsou nejhorší ranní směny. A pak to, že člověk nevidí ven, je v uzavřeném prostoru, ve dne v noci je tam stejně. A když protočíte všechny směny, kolikrát nevíte, co je za den a která hodina. Lidi na blokovce jsou na jedné lodi, takže spolupracují, pomáhají si a podporují se.

Matika mi odjakživa šla a bavila mě, proto jsem šel na techniku. Talent je zapotřebí, ale také dobrý učitel, který zájem o tyto předměty vyvolá a udrží. Mně to šlo, ale i tak jsem na fakultě strávil víkendy nad skripty a spočítal spoustu příkladů. Pedagogové byli sice vtipní a veselí, ale kdo neuměl, nic zadarmo nedostal.

Začal jsem jezdit do škol na besedy, zatím jsem byl jen v základních, je někdy těžké děti vtáhnout do hovoru, musím se ptát sám, ale sem tam se zvědavci objeví. Menší děti se asi spíš stydí, já se je snažím namotivovat, aby se nebály.

Energetika je důležitý obor, ale lidi si to často ani neuvědomují. Pokud nebude proud, nastoupí prvobytně pospolná společnost.“

Bohdan Zronek

Vystudoval ČVUT, fakultu elektro. Do Temelína nastoupil v roce 1994, rovnou po škole. Nyní pracuje jako hlavní technolog elektrárny - zástupce vedoucího provozu.

„Nastoupil jsem jako operátor sekundárního okruhu, absolvoval jsem přípravu provozu a spouštění elektrárny, v rámci spouštění reaktoru jsem sloužil na primárním okruhu, pak jsem se vrátil na sekundár, abych měl započítánu potřebnou praxi v „jaderném provozu“. Když jsem si odsloužil operátorské posty, stal jsem se vedoucím blokové dozorny a pak vedoucím druhého bloku. Pak jsem dostal nabídku dělat směnového inženýra. Dnes mám ještě rok platnou licenci, ale většinou už nesloužím, věnuji se kolegům operátorům z jiných pozic. Elektrárna byla ještě ve výstavbě, když jsem nastupoval, takže jsme měli možnost všechno prolézt, mohli jsme si všechno doslova „osahat“, což se už teď nikomu nepodaří. Člověk tu musí znát něco z jádra, strojařiny, elektro, zkrátka musí umět trojčlenku, mít základní znalosti a selský rozum - dohromady je to tak trochu „trubkologie“.

Neměl jsem cukání odejít jinam. Měl jsem to štěstí, že než jsem se začal na pozici nudit, byl jsem odvelen jinam. Ta léta, co jsem tu strávil, byla hodně živá, stále se něco děje. Člověk se musí pořád učit, ale dá se to zvládnout. Kdo sem nastupuje, ví, že to bude muset zvládnout. Každoročně trávíme přípravou desítky hodin včetně výcviku na simulátoru. Technologie se vyvíjejí, vše se mění, vylepšuje, pořád je s čím se seznamovat a co se učit. Mladí, kteří jsou přijati, zkoušky většinou udělají, ale stává se, že někteří přejdou do jiných útvarů elektrárny nebo ČEZ. Někomu prostě ta práce nesedí a raději odejde jinam, než aby se trápil. Kdo však vydrží, tak by měl být člověk, který chce u nás na jaderce dělat.

Kolik lidí má řidičák na reaktor? To jsou desítky, sedm lidí má nejvyšší licenci na Temelín. To je technická jaderná špička. Můžeme se srovnávat kupříkladu s piloty - těch je víc, jsou lépe placení, ale co do osobnostních nároků jsou to srovnatelná povolání. Média nezajímá, že tu jsou šikovní lidé, zajímají je katastrofy, havárie a podobné excesy. Když spouštěli JE v Anglii, byla to sláva, my jsme spustili Temelín a málem jsme se báli přijít lidem na oči. Energetice u nás každý rozumí, ale většina o ní málo ví.

Energetika je jistota. Chodíme do práce beze strachu, že by nám mohla nepřijít výplata. Ve srovnání s jinými podniky v regionu jsme na tom dobře, ale tomu odpovídají i nároky na personál. A to, že už jsme součástí regionu, nám v průzkumu řeklo 70 % dotázaných Jihočechů. Práce operátora předpokládá nasazení, ale je zajímavá a špatně se u nás nežije. Mladí tu mají zajištěnou perspektivu a vývoj, dveře budou mít otevřené všude.“

V současné době žije na Zemi více než 6,3 miliard obyvatel, přičemž nejméně dvě miliardy lidí nemají přístup k elektřině. Naše země patří mezi ty energeticky zásobené, ale taky zhýčkané - elektřina je přeci samozřejmost. Aby skutečně byla samozřejmostí i v budoucnu, závisí i na tom, zda bude dostatek lidí, kteří se na její výrobě a distribuci podílejí.

Zdroj: Kariéra speciál

zpět na úvodní stránku