4. Aprílové setkání členů a přátel Mladé generace

Jednou z pravidelných akcí, které Mladá generace České nukleární společnosti (CYG ČNS) pořádá pro zájemce z jaderného oboru, je Aprílové setkání. V letošním roce se naším cílem stalo Maďarsko. Ve dnech 25.4. – 27.4. se 36 členů CYG ČNS vypravilo na exkurzi do třech Maďarských jaderných zařízení.

První den exkurze jsme zamířili do jaderné elektrárny Paks. Nejprve jsme si prohlédli návštěvnické centrum dočasného skladu vyhořelého jaderného paliva (VJP). Koncepce skladování VJP v Maďarsku je zcela odlišná od té české. Budova meziskladu je již z dálky nápadná svými třemi komíny obdélníkového půdorysu, které „komínovým efektem“ nasávají vzduch skrz síto šachet, ve kterých je VJP umístěno (tedy žádné skladovací kontejnery). Rozdíly se objevují také v koncepci hlubinného úložiště. Vzhledem k nízké kvalitě granitového podloží v Maďarsku je vybrána lokalita hlubinného úložiště v jílovém podloží (české projekty počítají s využitím granitu). Dále jsme se dozvěděli o probíhající stavbě úložiště pro nízko a středně aktivní odpady (NAO a SAO) v lokalitě Bataapati, kde by již v příštím roce měly být zaváženy první sudy s odpadem. Skladovací šachty jsou vyraženy v granitu (ano v granitu – pro tyto účely je vhodný) v hloubce 250 – 300 metrů pod povrchem země. Toto úložiště bude sloužit pro ukládání NAO a SAO nejen z provozu jaderné elektrárny, ale také z jejího vyřazování. Jeho kapacita bude 40 000 m3.

V další části exkurze jsme zamířili do údržbářského a servisního centra, které slouží pro výcvik a školení personálu provádějícího revize a opravy při odstávkách reaktorů. Tento světový unikát, kde je k vidění reaktorová nádoba reaktoru VVER 440 včetně vnitřních částí, parogenerátor, hlavní cirkulační čerpadlo, armatury z primárního a sekundárního okruhu a palivové a regulační kazety, byl pro všechny účastníky velkým dětským hřištěm. Jedná se o komponenty vyrobené pro projekt německé jaderné elektrárny Greifswald, který byl v průběhu realizace zrušen (politické důvody). Komponenty z této zrušené elektrárny zakoupila maďarská strana za finanční podpory IAEA za cenu cca. 1 EUR/kg. Zatím zde cvičí pouze vlastní lidi, ale dle slov našeho průvodce by uvítali v budoucích letech mezinárodní spolupráci.

V odpoledních hodinách jsme se podívali i do samotné elektrárny. Z tzv. návštěvnického tunelu jsme viděli řídící místnost a reaktorový sál. Poté jsme se byli podívat do strojovny. Zajímavostí je právě návštěvnický tunel, což je místo odkud můžete sledovat jak řídící místnost, tak reaktorovou halu za běžného provozu. JE Paks, kde byly zprovozněny od roku 1982 postupně 4 bloky VVER-440/V213, je zajímavá také tím, že nemá chladící věže, jelikož plně postačuje chlazení v řece Dunaj. To už se však nedá říci o plánovaném pátém bloku, který se již bez těchto věží neobejde.

Druhý den dopoledne jsme navštívili areál výzkumného ústavu KFKI a měli jsme možnost prohlédnout si výzkumný reaktor BRR (Budapest Research Reactor) Výkon tohoto lehkovodního reaktoru tankového typu s beryliovým reflektorem je je 10 MWt a maximální neutronový tok dosahuje hodnot 2,2x1014 n/cm2s. První kritický stav reaktoru byl dosažen v roce 1959, tehdy s výkonem 2 MWt a palivovými proutky EK-10 (obohacení 10 % U-235) uspořádanými ve čtvercové mříži. K prvnímu zvýšení výkonu došlo v roce 1967, kdy změnou typu paliva a použitím beryliového reflektoru bylo dosaženo výkonu 5 MWt. Při tomto zvyšování výkonu byla změněna také geometrie mříže aktivní zóny a čtvercové palivo bylo nahrazeno palivem hexagonálním s označením VVR-SM (slitina UAl) a obohacením 36 % U-235. V roce 1986 proběhla kompletní rekonstrukce reaktoru (ponechali hliníkovou nádobu – na rozdíl od reaktoru LVR-15 v Řeži) a zvýšení výkonu na 10 MWt. Licence k provozu na zvýšeném výkonu byla udělena v roce 1993. Po této rozsáhle rekonstrukci byly zavezeny 2 typy paliva VVR-SM a VVR-M2 (disperze UO2 v hliníku), obě s obohacením 36 % U-235. V současné době probíhá na reaktoru projekt snižování obohacení paliva a postupně se přechází na provoz s palivem VVR-M2 s obohacením 19,7 % U-235. Podle informací našeho průvodce je v aktivní zóně přibližně 1/3 souborů se sníženým obohacením. Reaktor je využíván zejména pro neutronový výzkum a ozařovací experimenty (vertikální a horizontální kanály). Z experimentů zaměřených na testování materiálů je možné zmínit radiografii lopatek vrtulí pro helikoptéry.

Po obědě v kantýně výzkumného ústavu KFKI jsme se přesunuli na Budapešťskou technicko-ekonomickou univerzitu, která provozuje školní reaktor bazénového typu s nominálním výkonem 100 kWt. Aktivní zóna je tvořena 24 palivovými soubory sestavenými z palivových proutků EK-10 uspořádanými do čtvercové mříže. Zóna je obklopena grafitovým a vodním reflektorem. Tento reaktor byl postaven v letech 1969 až 1971, kdy byl uveden do provozu. Projektovaný výkon byl původně 10kWt, ale po inovaci řídicích systémů a změně konfigurace aktivní zóny v roce 1980 byl výkon zvýšen na 100 kWt. Obsahuje celkem 20 vertikálních ozařovacích kanálů a 5 horizontálních vývodů neutronových svazků a jeden velký ozařovací tunel. K dispozici jsou 2 systémy potrubní pošty pro transport vzorků z ozařovacích pozic do přilehlých laboratoří. Nejvyšší neutronový tok je 2,7x1012 n/cm2s (vertikální kanál). Zajímavostí je, že od zvyšování výkonu v roce 1980 nebyla měněna konfigurace aktivní zóny a palivo nebylo vyjmuto z reaktoru. V důsledku vyhoření paliva je v současné době omezen provoz na nominálním výkonu 100 kWt a připravuje se program výměny paliva. Hlavním posláním reaktoru je podpora vzdělávání jaderných inženýrů a fyziků, nicméně slouží také pro vědecko-výzkumné účely (především ozařovací experimenty).

Závěrem bychom rádi poděkovali nejen České nukleární společnosti, ale také Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kteréžto obě instituce se vzájemně podělili na úhradě nemalých nákladů za autobusovou dopravu.

Pro více informací o Mladé generaci ČNS navštivte
www.csvts.cz/cns/cyg. Rádi mezi sebou přivítáme nové členy.

P. Kovařík, L. Heraltová, T. Vytiska

zpět na úvodní stránku