IAEA workshop pro země východní Evropy,

které chtějí zahájit nebo rozšířit jaderný program
Vídeň, 19. – 22. 4. 2010

Jako lektor jsem se zúčastnila regionálního workshopu pro země východní Evropy. Účastníci nabírali zkušenosti a argumenty pro svou domácí komunikaci na podporu uvažovaných jaderných elektráren. Jejich výchozí podmínky a záměry mohou být, samozřejmě, užitečné i pro nás. Přináším stručný záznam poznatků z akce.

Prezentace zúčastněných zemí

Bělorusko
Spotřeba Běloruska je 36,88 mld. kWh, z čehož 1,84 mld. kWh se dováží. 83 % energie se získává z plynu, 6 % ze dřeva a spalování odpadu, 6,5 % z ropy a 0,5 % z uhlí.Více než 80 % primárních paliv se dováží. Prezidentským dekretem č. 433 z r. 2007 je rozhodnuto postavit do r. 2020 dva jaderné reaktory o celkovém výkonu 2000 MW. Vláda by je chtěla, ale veřejnost je silně proti, protože se považují za zemi nejhůře postiženou Černobylskou havárií. Vloni organizovali workshop na přípravu země na první jadernou elektrárnu. Používají širokou paletu komunikačních nástrojů, média, programy pro děti, informační centrum v Ostrovets. Dle průzkumu bylo vloni 40 % pro a 40 % proti, letos 55 % pro a 23 % proti. Mají mnoho protijaderných NGO, domácích, litevských a ukrajinských, západní nejsou slyšet. Vydávají mnoho materiálů na pomoc oblastem zasaženým spadem z Černobylu – jak se chovat, jak co pěstovat a jíst, jak naložit s popelem ze spáleného dřeva, atd., mají v těch oblastech informační centra. Zdůrazňují rozdíl v technologiích černobylského a moderního uvažovaného reaktoru. V internetových diskusích jsou patrné velké emoce proti jádru.

Chorvatsko
Mají velmi silnou distribuční síť, údajně nejlepší z Evropy (?), překračují doporučení EU v přeshraničních propojeních. Berou 50 % elektřiny z JE Krško, jinak mají instalováno 4164 MW (1811 v tepelných, 2069 ve vodních, 284 MW v závodních a větrných zdrojích). Spotřeba je 17697 GWh. Předpovídají 3,2% roční růst spotřeby, nová energetická koncepce počítá s JE, podle plánů z r. 1987 by mohla stát v místě Prevlaka. Rozhodnutí v parlamentu se očekává 2012. Podle průzkumů mezi studenty (oficiální průzkum nedělali) je velký rozdíl v postoji k jádru mezi studenty techniky a humanitních věd.
www.nemis.zpf.fer.hr je portál o jaderné energetice sloužící jako komunikační nástroj. Prezentovali zde národní energetickou strategii, v níž JE je, a podle prvních ohlasů lidi byli pro. Začínají také připravovat strategii pro úložiště RAO, protože Krško žádá, aby se postarali o polovinu odpadů.

Černá Hora
Energetický mix: 60 % voda (elektrárny Perucica a Piva), 40 % uhlí (elektrárna Pljevlja). Produkují 2,8 mil. MWh ročně, ale spotřebují 4,6 mil. MWh, tedy deficit je 40 %. Mají velkou spotřebu elektřiny pro závody zpracovávající železo a hliník – 55 % celonárodní spotřeby. Země má jen 600 000 obyvatel. Od roku 1975 nepostavili žádnou elektrárnu. Univerzita zpracovala studii budoucího vývoje země, která připouští i jaderný zdroj. Spíše by se ale připojili k stavbě nějaké zahraniční JE v regionu, nebo by přenášeli jaderný proud z budoucí italské JE kabelem pod mořem, protože majitelem jejich energetiky je ENEL. Mají schválenou výstavbu hydroelektrárny, která ale má zatopit jedno z nejkrásnějších údolí – a turistika může být pro zemi velmi důležitá! Potenciál vody je využit zatím jen na 30 %.

Polsko
33 500 MW instalované kapacity, 59 % v hnědém a 35 % v černém uhlí. Mají vládního komisaře pro jadernou energii a na ministerstvu hospodářství spec. oddělení pro jadernou energii. Podle průzkumu je 50 % obyvatel pro jádro a 38 % proti. V úvahu připadá lokalita Žarnoviec, nebo by se Polsko připojilo ke společnému projektu s Litvou.

Slovinsko
Nejmenší jaderná země světa (2 mil. obyvatel) provozuje JE Krško (700 MW). Celková výroba elektřiny je 15 750 MW - třetina z jádra, třetina z tepelných a třetina z vodních. Ale protože polovina výroby z jádra jde do Chorvatska, byla výroba v 2007 takováto: 19 % jádro, 21 % import, 37 % tepelné, 23% voda. Závislost na importu je argumentem pro další rozvoj jádra. Z historie: v 70tých letech se nikdo o JE nezajímal, 1981 spustili Krško, v r. 1987 uvalili na nové JE moratorium. 1990 byly první demokratické volby, do vlády se dostali Zelení (12 %) a žádali zavření Krška. Začátkem 90tých let zde byla opozice proti jádru silná. V r. 1993 zahájili program exkurzí, otevřeli informační centrum. Další požadavek zelených o uzavření Krška přišel v r. 1996, ale zeleným se nepodařilo získat podpisy pro referendum. Bylo to připraveno k 10. výročí Černobylu, ale z potřebných 40 000 hlasů získali jen 1 800! V roce 2006 ohlásila vláda plán spustit druhý blok JE Krško v r. 2023, ale neobjevil se žádný negativní ohlas. Nemají nyní stranu Zelených. Největší konkurent pro druhý blok JE je výstavba nové uhelné elektrárny. V r. 2010 bylo schváleno LLW úložiště (po 22 letech snažení!). Informační centrum v Lublani navštívila cca polovina školní mládeže ve věku 18 – 24 let. A v této věkové skupině je podle průzkumů také nejvyšší souhlas s výstavbou nového bloku. Rakouské protesty proti Kršku zvyšují souhlas veřejnosti s jádrem („ať nám nestrkají nos do naší domácí energetiky!“) Jaderní odborníci nechtějí s veřejností komunikovat, říkají, že to není jejich práce...

Rumunsko
V JE Černa Voda má být 5 bloků. Běží dva, zásobují 20 % spotřeby země, další dva se mají uvést do provozu 2015. 27 % elektřiny dělá voda, 12 % plyn a 40 % uhlí. Letos na podzim se má rozhodnout o investorovi. Komunikaci o jádře vede v zemi regulátor! Začínají také komunikovat o úložišti nízko a středně aktivních odpadů.

Kazachstán
Instalováno 18 GW, spotřeba 82,2 TWh. V odstavování je pokusný reaktor BN 600 v Aktau. V budoucím národním mixu chtějí mít 20 – 25 % elektřiny z jádra. Mají zkušenosti i infrastrukturu i regulační orgán a všechny licence, jsou jednou ze zemí nejbohatších na uran. Atomic energy committee podléhá přímo vládě. Mají ale také velké zásoby ropy a plynu, které vyvážejí (např. rafinerie u Vídně jede na plyn z Kazachstánu). Na území Kazachstánu je bývalá jaderná střelnice Semipalatinsk (600 pokusných jaderných výbuchů).

Prezentace IAEA

George Moore, Office of Nuclear security
IAEA investuje do programu, který má pomoci členským zemím zavádět jadernou energetiku 900 000 USD v letech 2009 – 2011. Školí je v legislativě, technických otázkách i v komunikaci. Zdůrazňuje pečlivost, preciznost příprav, plánování komunikace, odsouhlasování jednotlivých kroků s ostatními zeměmi. Komunikace nesmí být nahodilá a musí se cvičit. Důraz se klade na bezpečnost, společná pravidla, provozují web
www-ns.iaea.org, kde jsou společné bezpečnostní plány. Dělají inspekce na jaderných zařízeních. Preferují písemnou komunikaci před ústní (co je psáno, to je dáno). Veřejné informace jsou na http://www-ns.iaea.org/security/itdb.html a http://www.iaea.org/NewsCenter/News/2008/itdb.html.

Ayhan Evrensel, Press Office
Žurnalista, spolupracovník mluvčí IAEA Melissy Flemming, upozorňuje na dostupné informace na webu: IAEA Communication Toolbox je velmi obsáhlý nástroj popisující specifika jaderné komunikace a poskytující rady a návody. Najdete jej na
www.iaea.org/nuccomtoolbox.

Michele Laraia, Decommissioning
Podrobně informoval o zapojení veřejnosti do komunikace o odstavování jaderných zařízení. Vydali k tomu návodnou publikaci. Komunikace při decommissioningu je důležitá, protože to je proces dlouhodobý, drahý, lidé přijdou o práci, ale jiní ji zase při odklízecích pracech získají, lokalita může ovlivnit další osud místa, vyvstávají otázky bezpečnostní a problémy radioaktivního odpadu. Ukazuje zajímavé obrázky, jak se v USA i jinde snaží zachovat jaderná zařízení jako historické technické památky. Fotky z prezentace jsou k dispozici u mne a je možno je použít.

Andresa Junkers, Waste technology Section
Pořádají pro členské země kurzy jak technické, tak komunikační, cesty na místa, kde probíhají zkoumání míst vhodných pro úložiště RAO. IAEA se snaží otevřít více testovacích a demonstračních míst a projektů. Podporují země, aby začaly na zřízení úložišť pracovat. Zapojují dodavatele služeb a zařízení. Pořádají kulaté stoly s experty a předávají know-how. Mají rozsáhlou a opečovávanou mezinárodní síť kontaktů. CONNECT je internetová platforma, výměna informací pro profesionály, výměna zkušeností. Za ČR zde pracuje p. Lumír Nachmilner. Organizují různé sítě – zde tématické oblasti, od kdy fungují, a kontakty:

- International Network of Underground Research Facilities for Geological Disposal (2001+), p.degnan@ieae.org
- International Decommissioning Network “IDN”(2007+), p.dinner@iaea.org
- International Network of Low-Level Waste Disposal “DISPONET” (2009+), l.nachmilner@iaea.org
- International Network of Environmental Remediation “ENVIRONET” (2009+), h.monken-fernandes@iaea.org
- International Network of Laboratories / Specialists involved in RW characterization activities “LABONET” (2010 – to be established), a.morales-leon@iaea.org

Mamoro Maeoka, EPPUNE
(Expanding programme for public understanding to Nuclear Energy). Program se snaží posílit komunikační aktivity v oblasti decommissioningu a zacházení s odpady pomocí IAEA jako facilitátora. EPPUNE je jednou z podpůrných aktivit této iniciativy. Je financován Japonskou vládou, součástí jsou konference, workshopy, konzultační mítinky, brožura o Komunikaci se stakeholdery při odstavování jaderných zařízení. Dávají velký důraz na osvětu, vzdělávání a networking uvnitř IAEA.

Horst Monken-Fernandez, Decommissioning and Environmental Remediation Unit
Waste Technology Section
Upozorňuje na „časovanou bombu“: dolování uranu znamená dlouhodobou zátěž a pozdější nebezpečí pro lokalitu, zejména v zaostalých zemích. Je to velké množství RA odpadů, o které se zatím nikdo nestará, toxická a radiační zátěž je většinou neznámá! Jsou pozůstatkem nedostatečného dozoru, někdy i utajování, chybějící dokumentace, zanedbání či neexistence rekultivací. Uvádí příklad rezervace indiánů Navajo, kde je asi tisíc opuštěných míst po dolování uranu. Podobná místa s radioaktivním inventářem jsou v Kyrgyzstánu, kontaminovaná místa jsou i v Kanadě a Austrálii. Jsou to místa mimo dohled a ochranu, snadno se mohou stát příčinou problému nebo být zneužívána odpůrci jádra pro vyvolávání strachu. Místní lidé jsou ovlivněni „historickou pamětí“ o minulých incidentech, přehánějí možné riziko a nedůvěřují vládě. I o tom je potřeba informovat, aby místní věděli, kde to je, co to je, zda to je nebezpečné a jak, jak se chovat, a hlavně se všemi stakeholdery pracovat na řešení. Komunikovat s vědomím, že veškeré práce s dekontaminací, ukládáním odpadů a nápravou ekosystémů ovlivňují veřejné mínění o jádře. V IAEA (oddělení Decommissioning and Environmental Remediation) zahájili projekt EPPUNE na pomoc.

Rejane Spielberg-Planner, Stupnice INES
Zavedeno jako komunikační nástroj v r. 1990 po Černobylu. Letos 20 let výročí! Byla rozšířena i mimo jadernou energetiku na všechny incidenty se zářením, tedy i v průmyslu a medicíně. Uvádí příklady problémů – opuštěné zdroje v Gruzii a Indii, overexpozice z neznalosti, nedbalosti – to vše přitahuje pozornost médií a přidělává negativní publicitu. Doporučuje uvádět přirovnání k běžným stupnicím – teplota, vítr, zemětřesení... INES nesmí sloužit k porovnávání úspěšnosti jaderných programů jednotlivých zemí.

Lisa Obrenz, Incident and emergency center
Prezentuje různé brožurky a Guidelines pro bezpečnostně důležité případy a pro jejich komunikaci. Záměrem je udělat guidelines pro PR personál – vzory zpráv a hlášení, návody pro interviews, příklady průběhu minulých událostí. Snaží se standardizovat komunikaci o riziku. 2011 budou dělat první semináře o těchto připravovaných guidelines.

Adriana Nicic, Communication of regulatory bodies
Ukazuje dokumentace, které platí pro licencování, safety requirements atd., odpovědnosti vlád, regulátorů. Regulátor musí dělat nezávislou komunikaci! Je to důležité pro globální a mezinárodní vnímání bezpečnosti a pro důvěryhodnost. IAEA se snaží koordinovat činnosti státních regulátorů, radí novým jaderným zemím jak zřídit a provozovat státní dozor.

Albane Godard, Komunikace IAEA se studenty
IAEA má program Junior Professionals Officers (JPO), v rámci toho vyjíždějí např. do Francie dělat besedy a přednášky pro studenty o tom, co dělá IAEA, nebo hostí studenty ve Vídni. Kdokoliv si o to může požádat, ale musí to zaplatit.

Zajímavé případové studie

Diablo Canyon
Kalifornská univerzita spolu s Nuclear Energy Institutem udělala ekonomickou studii o ekonomickém vlivu JE Diablo Canyon (2x 1100 MW, PWR) na okolí. Celkový hospodářský přínos Diablo Canyon v San Luis Obispo County pro rok 2002 byl 641,9 milionů dolarů. Její celkový dopad na ekonomiku Kalifornie za stejné období činil 723,7 milionů dolarů a jednu miliardu dolarů pro celou americkou ekonomiku. Celkové ekonomické dopady zahrnují přímé účinky, které tvoří cena vyrobené elektřiny, jakož i sekundární účinky vyplývající z provozu elektrárny. Diablo Canyon přímo zaměstnává 1.707 lidí, z nichž 73 % žije v San Luis Obispo County. Přibližně dva z každých 100 pracujících lidí z okolních měst a jeden z každých 100 v celé San Luis Obispo County jsou zaměstnáni v JE Diablo Canyon. Jejich platy jsou o 60 % nad průměrem platu v této oblasti. Ekonomická činnost související s JE vytváří dalších 580 pracovních míst v kraji. Přímé a nepřímé kompenzace pro zaměstnance z okolí činí 128 milionů amerických dolarů v pracovních příjmech v kraji a dalších 173 milionů amerických dolarů v jiných oblastech Kalifornie. V roce 2002 elektrárna nakoupila zboží a služby za 161 milionů dolarů, z toho za 49 milionů dolarů v Kalifornii a za 4,3 milionu dolarů přímo v San Luis Obispo County. Hospodářská činnost související s Diablo Canyon také znamená 68 milionů dolarů ve zvýšení ekonomiky v lokalitě a 81 milionu dolarů ve zbytku Kalifornie. Diablo Canyon platí odhadem 27 milionů dolarů na státních a místních daních ročně. Kromě toho, ekonomická činnost související s Diablo Canyon přispívá dalšími 11,5 miliony amerických dolarů do státních a místních daní prostřednictvím zvýšené daně z nemovitostí, prodeje a daně z příjmu. Kromě ekonomických výhod vyprodukoval, samozřejmě, Diablo Canyon v roce 2002 16 miliard kilowatthodin elektrické energie, což je přibližně 10 procent elektřiny spotřebované v Kalifornii. Tento levný zdroj energie pomohl udržet ceny elektřiny v Kalifornii i během krize. V letech 1999 -2001 činily výrobní náklady na elektřinu z Diablo Canyon 1,57 centů/kWh v porovnání s průměrnými výrobními náklady 3,61 centů/kWh v jiných typech zdrojů, a to bez znečištění životního prostředí. Elektrárna se také věnuje ve svém okolí charitě. Za posledních pět let věnoval provozovatel a zaměstnanci JE každoročně do místní komunity 120.000 dolarů. Studii Diablo Canyon mohu zájemcům poskytnout v angličtině. Podobnou studii prý dělalo Nizozemí, je na webu.

Monju
Sodíkem chlazený rychlý reaktor uvedený v Japonsku do provozu 1994 v roce 1995 havaroval. Praskla trubka a vylilo se několik set litrů sodíku, který začal okamžitě hořet. Teplota několika set stupňů roztavila ocelová zařízení. Případ slouží jako příklad chybné komunikace – provozovatelé zatajili snímky skutečného rozsahu havárie. Přestože se to odehrálo na sekundárním neaktivním okruhu a nikomu se nic nestalo, ani radioaktivita neunikla, byl z toho tak velký mediální poprask, že reaktor byl restartován až letos, tedy po 15 letech, přestože už 2005 dostal povolení.

Brent Spar
Vysloužilá nádrž na ropu v moři u skotských břehů měla být ekologicky zlikvidována tím, že se potopí. Shell věnoval celé 3 roky diskusím s odborníky a studiím, co by bylo nejekologičtější. Výsledek byl, podle všech studií i zákonů, že nejekologičtějším řešením je potopení. Ale Greenpeace začalo velký rámus, přesvědčili německého kancléře Helmuta Kohla, aby interpeloval britského premiéra, a rozjeli obří kampaň. Způsobili bojkot Shellu na německých pumpách. Lhali, že v zařízení je 5500 tun ropy (nebyla jí tam ani setina, z čehož je experti usvědčili, a uškodilo to image Greenpeace), ale Shell kapituloval a nechal plošinu rozmontovat, což bylo méně ekologické a dražší. Na nohách zařízení se pod hladinou moře našly vzácné druhy korálů. Greenpeace byli proti jejich zachování a trvali na přitažení plošiny ke břehu! Komunikační chybou Shellu bylo, že málo seznamoval veřejnost s výsledky studií a neměl zajištěnou podporu pobřežní lokality – pro kterou fakticky přitažení plošiny ke břehu bylo ekologicky mnohem škodlivější, než její potopení na volném moři. Případ uškodil i image Greenpeace, ale již se o něm málo ví a mluví... Tento případ může být zajímavý obzvlášť nyní v souvislosti s miliony tun ropy prýštící ze dna Mexického zálivu.

Marie Dufková

zpět na úvodní stránku