Chytrá energie - do poloviny století bez uhlí a jádra

Při studiu dokumentu „Chytrá energie“, připraveného českými ekologickými organizacemi, který se tváří jako seriózní vědecká studie, jsem si připadal jako při čtení strategických plánů KSČ z doby před více než dvaceti lety. Ty se totiž v podobném „vědeckém“ duchu snažily na základě ideologie plánovat světlé zítřky socialismu a komunismu. Prosazování pseudovědeckých ideologických přístupů pomocí direktivního řízení nás dovedlo tam, kde jsme se na konci socialistické éry ocitli.

Naši propagátoři celosvětové „Zelené revoluce“ se však z těchto zkušeností nepoučili. V jejich svaté válce za lepší zítřky se však nepřítel nejmenuje kapitalismus, nýbrž jaderná energie. Přesto, že podle všech analýz, připravených skutečnými odborníky v oblasti energetiky, se jasně ukazuje, že v podmínkách ČR nemá její využití při úsilí o snižování emisí CO2 alternativu, vytvářejí naše ekologická hnutí pseudovědecké analýzy a scénáře, kterými se snaží dokázat, že se bez jaderné energie a dokonce i bez uhlí obejdeme. Většinu spotřeby elektrické energie i tepla pokryjeme totiž podle nich z obnovitelných zdrojů a zbytek z plynu.

Vyvracet neustále se opakující argumenty ekologických hnutí o ekologických a bezpečnostních rizicích jaderné energetiky, spojených s různými částmi palivového cyklu, by bylo nošením dříví do lesa. Všechna tvrzení o těchto rizicích byla jadernými odborníky mnohokrát vyvrácena na základě vědecky podložených argumentů a z různých věrohodných zdrojů nezávisle ověřitelných statistických údajů, vycházejících z průmyslové praxe využití jaderné energie pro mírové účely.

Protože realizace zelené ideologie, zaměřené zejména proti jaderné energetice, je často v přímém rozporu se zájmy hospodářského a sociálního rozvoje jednotlivých států, je zapotřebí ji prosazovat ve stále širším měřítku formou direktivních zásahů do podnikatelského prostředí, které neberou v úvahu doporučení a stanoviska energetických odborníků. Kam takováto cesta laického direktivního zasahování do vývoje energetiky vede, ukazuje současná situace s fotovoltaickými zdroji, která se v příštím roce ještě dále zhorší.

Přesto se dokument „Chytrá energie“ opět hemží takovými pojmy jako změny v legislativě a ekonomickém prostředí (rozuměj centrální direktivní zasahování do ekonomiky), schválení ekologické daňové reformy, zpřísnění pravidel pro obchodování emisemi aj., za kterými se skrývá neustále rostoucí množství direktivních zásahů do ekonomiky z centální úrovně, za něž by se nemusela stydět ani Státní plánovací komise z období před „sametovou“ revolucí. Ekonomika výroby elektrické energie a tepla dle chytrých a nejchytřejších scénářů je pochopitelně ponechána zcela mimo oblast pozornosti. Náklady na rekonstrukci rozvodných sítí a výstavbu a provoz rezervních zdrojů v situaci, kdy více jak 30% celkové spotřeby elektrické energie mají zajistit větrné a fotovoltaické elektrárny, tj. zdroje jejichž dodávky jsou závislé na počasí a nelze je proto řídit podle odběrového diagramu spotřeby, by totiž vyhnaly ceny elektrické energie na takovou úroveň, která by byla sociálně neúnosná.

A to už nemluvím o tom, že nejprogresivnější scénář, aby dosáhl bez využití jaderné energie v roce 2050 kýženého výsledku produkce 2 tun CO2 na obyvatele ČR za rok , předpokládá dokonce nasazení technologie záchytu a ukládání uhlíku na zařízení pro spalování biomasy. Biomasa je sice obnovitelný, nikoli však bezemisní (z hlediska CO2) zdroj, ale bez jejího rozsáhlého použití pro výrobu 13 TWh elektrické energie nelze žádným způsobem dosáhnout roční výroby 50 TWh z obnovitelných zdrojů. Přitom k tomu ještě potřebují vyrobit 10 TWh v geotermálních elektrárnách, což je dle názoru geologických odborníků hodnota teoretického potenciálu, zdaleka však nikoli hodnota prakticky dosažitelná s přijatelnými náklady na výrobu.

Celkově na mne působí dokument „Chytrá energie“ při porovnání jeho odborné úrodně na jedné a sebevědomí autorů na druhé straně asi tak, jako kdyby se pejsek a kočička se svými schopnostmi upéci dobrý dort hlásili o místo kuchařů v restauraci s několika „michelinskými“ hvězdičkami“. Pokud ale zelení pejskové a kočičky dostanou prostor pro realizaci svých nápadů, nezůstane to zpravidla v takovéto úsměvné poloze. Kdo tomu nevěří, ať se podívá na letecké fotografie Šumavy zdevastované kůrovcem a sleduje, kolik nás daňové poplatníky budou stát náhrady škod způsobených sousedním státům, až s nimi prohrajeme arbitráže nebo soudní spory.

RNDr. Miroslav Kawalec, viceprezident České nukleární společnosti

zpět na úvodní stránku