Jaderné elektrárny a riziko dětské rakoviny

Studie CANUPIS: Nejsou důkazy, že by se v jejich okolí vyskytovala častěji

Důkazy, že by se případy dětské rakoviny vyskytovaly častěji v okolí jaderných reaktorů než na jiných místech, neexistují. Zjistili to autoři více než dvouletého výzkumu, kteří prověřili zdraví všech dětí narozených ve Švýcarsku od roku 1985. Výsledky studie Dětská rakovina a jaderné elektrárny ve Švýcarsku (CANUPIS) zveřejnil dnes renomovaný britský lékařský dvouměsíčník International Journal of Epidemiology.

Vědci z Ústavu pro sociální a preventivní lékařství Univerzity Bern vypracovali studii na objednávku švýcarského ministerstva zdravotnictví a švýcarské Ligy proti rakovině. „Riziko vzniku rakoviny u dětí z okolí švýcarských jaderných elektráren se fakticky neliší od rizika, jemuž jsou vystaveny děti ze vzdálenějších oblastí,“ uvedl ředitel bernského ústavu Matthias Egger.

CANUPIS se tak shoduje s květnovou 14. zprávou britského Výboru pro zdravotní aspekty radiace v životním prostředí (COMARE), podle níž je „vliv jaderných elektráren na vznik leukémie u dětí extrémně malý, spíše nulový.“ Dochází tedy ke zcela jiným závěrům než německá epidemiologická studie o dětské rakovině v okolí jaderných elektráren (KiKK) z roku 2007, jež na některých místech registrovala v blízkosti německých reaktorů až dvojnásobné riziko vzniku dětské leukémie.

Švýcarští výzkumníci prošli záznamy o celkem 1,3 miliónu dětí ve věku do 15 let. Podle místa narození vytvořili čtyři oblasti: v okruhu do pěti, od pěti do 10 kilometrů, od 10 do 15 kilometrů od jaderného zařízení a na zbytek země. Pro první tři zóny vypočítali na základě údajů z referenčního území mimo patnáctikilometrovou oblast očekávaný počet případů dětské rakoviny a porovnali je se skutečností. Stanovili rovněž riziko jejího vzniku.

V letech 1985-2009 diagnostikovali švýcarští lékaři u dětí mladších pěti let, tedy nejcitlivějších na radioaktivní záření, celkem 573 případů leukémie. V první zóně očekávali 6,8 případů, skutečnost činila osm. Ve druhé zóně se mělo teoreticky vyskytnout 20,3 onemocnění, bylo jich však jen 12, ve třetí zóně pak čekali 28,3, a vyskytlo se 31 případů. Relativní riziko tak bylo v jednotlivých oblastech zvýšené o 20, snížené o 40 a zvýšené o 10 procent.

Radioaktivita kolem švýcarských jaderných elektráren se pravidelně sleduje a údaje o ní se zveřejňují oddělení pro ochranu před ionizujícím zářením ministerstva zdravotnictví. Roční emisní dávka z atomových bloků na obyvatele nepřesahuje ve Švýcarsku 0,01 milisievertu (mSv). Představuje tak pětisetinu celkové roční dávky na obyvatele, již tvoří především radon, kosmické a pozemní záření a lékařská vyšetření a operace, připomíná zpráva CANUPIS.

Další informace:

Švýcarsko provozuje celkem pět jaderných bloků vesměs na severozápadě země. V pětikilometrovém okruhu kolem nich žije jedno procento, v patnáctikilometrovém 10 procent obyvatelstva. Švýcarské reaktory produkují 40 procent veškeré švýcarské elektřiny, zbývajících 60 procent připadá na vodní zdroje; země má tak jako jedna z mála na světě bezemisní energetiku.

Dva nejstarší reaktory Beznau-I a Beznau-II (tlakovodní, každý o výkonu 380 MW) byly uvedeny do provozu v letech 1969, resp. 1971. Ve stejném roce dodal první proud do sítě také blok Mühleberg (varný reaktor, 390 MW). Další elektrárna byla spuštěna v Gösgenu (tlakovodní, 1035 MW) v roce 1979 a poslední Leibstadt (varný, 1190 MW) o pět let později. Podle nedávného rozhodnutí bernské vlády se po padesáti letech jejich provozu už nepostaví nové a Švýcarsko přestane nejpozději v roce 2034 využívat atomovou energetiku.

Autoři studie CANUPIS analyzovali výskyt dětské rakoviny také v okolí čtyř výzkumných reaktorů: na univerzitách v Lausanne a Basileji, Ústavu Paula Scherrera ve Villingenu a v Lucensu. V jejich hledáčku se ocitla i oblast kolem meziskladu použitého jaderného paliva ve Würenlingenu.

„Vliv jaderných elektráren na vznik leukémie u dětí je extrémně malý, spíše nulový,“ konstatoval ve své zprávě Výbor pro zdravotní aspekty radiace v životním prostředí (COMARE). Výbor, který funguje od roku 1985, se zaměřil na zdravotní záznamy dětí mladších pěti let z období mezi roky 1969 a 2004, které žily v okruhu 25 kilometrů od jaderné elektrárny. Během sledovaných 35 let se leukémie objevila u 430 dětí. Ve Velké Británii touto nemocí každoročně onemocní přibližně 500 dětí, většina případů je vyléčena. „Netvrdíme, že bychom měli na základě naší studie zcela pominout další výzkumy spojitosti radiace a leukémie, ale myslím, že by bylo dobré zaměřit se nyní na další možné příčiny vzniku leukémie u dětí,“ citovala britská stanice BBC předsedu COMARE profesora Alexe Elliotta z Glasgowské univerzity.

Zdroj:
Studie CANUPIS:
www.canupis.cz

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku