Místo atomu vítr? Nikoli, černé uhlí!

Větrné zdroje se považují v Německu za nový pilíř energetiky. Skutečnost je poněkud jiná. K současným zhruba 27 tisícům megawattů instalovaných na souši má postupně přibýt do roku 2020 dalších 7145 MW instalovaných v 21 mořském parku. Díky stálému větrnému proudění dosahují většího využití, jež se však stále pohybuje kolem jedné třetiny roční provozní doby. K roční produkci stávajících suchozemských strojů 54 TWh (miliard kWh) tak přibude do roku 2020 dalších 20 TWh – v době, o níž rozhodne příroda, nikoli potřeba odběratelů.

Pilířem německé postatomové energetiky proto zůstanou uhelné elektrárny, jež dále posílí své pozice. Vyplývá to z přehledu 84 elektrárenských jednotek, jež je nezbytné vybudovat nebo modernizovat do roku 2020. Zveřejnil ho Svaz německé energetiky a vodního hospodářství (BDEW), který odhadl náklady na jeho realizaci na 60 miliard eur.

Obří černouhelné zdroje vyrostou mj. na místě uzavřených německých jaderných elektráren. Někdejších 672 atomových megawattů ve Stade zamění 1100megawattový blok, loni nuceně odstavený brunsbüttelský reaktor o výkonu 806 MW vystřídá dokonce velkoelektrárna s kapacitou 1820 MW. Ve Stade se čeká jen na souhlas s výstavbou, v Brunsbüttelu se počítá se spouštěním v roce 2017, tedy dlouho před ukončením provozu všech německých atomových elektráren.

Jen v těchto lokalitách tak vzniknou po bezemisní atomové energetice obří zdroje oxidu uhličitého a obyvatelstvo obou polabských lokalit bude i přes nejmodernější technologie vystaveno popílkovým imisím. Je otázkou, zda se při volbě Stade a Brunsbüttelu přihlíželo více k existující energetické infrastruktuře po jaderných blocích, anebo k blízkosti projektovaných nestabilních mořských větrníků. Elektrárny totiž poběží v základním zatížení, tedy nepřetržitě. Roční produkce proudu tak překročí 21 TWh a při spalování kamenného uhlí unikne do ovzduší přes 14 miliónů tun CO2.

Z celkových zhruba 41 tisíc megawattů v nových nebo modernizovaných elektrárnách se počítá v černouhelných zdrojích s 13 tisíci a v hnědouhelných s osmi tisíci MW – což je dohromady více než kapacita všech českých elektráren. Při využívání v základním zatížení vyprodukují za rok přes 150 TWh, tedy zhruba čtvrtinu současné německé výroby elektřiny, a do ovzduší vypustí na 100 miliónů tun oxidu uhličitého.

Poněkud lepší bilancí se může pochlubit zemní plyn, jenž se bude spalovat v nových nebo rekonstruovaných německých elektrárnách o výkonu 11 tisíc MW. S největší pravděpodobností se především z ekonomických důvodů bude využívat také v základním zatížení, takže k celkové výrobě elektřiny přispěje nejméně 90 TWh. Roční spotřeba paliva v takovém režimu činí kolem 30 miliard m3. Emise při spalování zemního plynu jsou přibližně poloviční v porovnání s uhlím, a navíc přitom nevzniká popílek.

Zdroj: JLM

zpět na úvodní stránku