Vrátí se uran tam, odkud jej vydolovali?

Bystřicko se ocitlo na seznamu lokalit pro možné vybudování úložiště jaderného odpadu. Ještě letos zde začne geologický průzkum

Vysočina – Radioaktivní odpad tady nechceme, zní v poslední době z těch oblastí na Vysočině, které jsou vytipovány jako lokality pro možné umístění trvalého hlubinného úložiště radioaktivního odpadu z českých jaderných elektráren. Poté, co úvahy o úložišti odmítli v referendech obyvatelé okolí Budišova na Třebíčsku a Rohozné na Jihlavsku a proti vystoupili i lidé z dalších čtyř lokalit jinde v zemi, se seznam rozšířil o sedmou položku – lokalitu nazvanou Kraví hora.

Ta leží na jih od Bystřice nad Pernštejnem na Žďársku. „Je to určitě vedeno snahou umístit úložiště tam, kde lze předpokládat nejmenší odpor lidí,“ soudí Jana Vitnerová z občanského sdružení Bezjaderná Vysočina.

„Nechápu to. Dříve bylo toto území pro úložiště nevhodné, protože je tato oblast poznamenána těžbou uranu. Nyní je najednou všechno naopak,“ dodala Vitnerová, která je též vedoucí jihlavské pobočky ekologického sdružení Arnika.

Konec éry přemlouvání

Zastupitele i obyvatele šesti vytipovaných lokalit v zemi přemlouvá státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) už deset roků. Místní referenda ale zavázala většinu starostů k tomu, aby o geologickém průzkumu, který by vyhodnotil vhodnost území pro úložiště, vůbec nevyjednávali. Obce jsou dokonce ochotné vzdát se i nabízených peněz.

Lokalita Kraví hora, tedy masiv nad říčkami Bobrůvkou a Nedvědičkou, přibyla na seznam jako poslední. V oblasti, kde je stále funkční uranový důl, jaderná energetika živí mnoho lidí už pět desítek let. Některé vesnice mezi Rožnou a Olším s průzkumem souhlasily, vše se ale zaseklo na Bukově, který se v referendu těsně vyslovil proti a smlouvu se SÚRAO neuzavřel. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto správce úložišť, kteří dali slib, že nepůjdou proti hlasu obcí, v prosinci odstavilo a přípravou průzkumu pověřilo státní podnik Diamo. To na Bystřicku zastupuje odštěpný závod Geam, který zde provozuje uranový důl. Hned v lednu pak Geam požádal Ministerstvo životního prostředi o stanovení průzkumného území a lokalita Kraví hora tak rázem „předběhla“ všechna ostatní zvažovaná území v zemi.

„Vypadá to jako podraz na obyvatele, za jejichž humny by úložiště mohlo vzniknout. Jakmile se ukázal první nesouhlas veřejnosti i v této uranové lokalitě, zahazuje jaderný průmysl masku slibů o respektu k názoru obcí a jde si tvrdě za svým cílem,“ soudí Edvard Sequens s ekologického sdružení Calla.

„Všechno je v souladu se zákonem. Obce jsou účastníky řízení a na jejich názor bude brán zřetel,“ ujistil obyvatele ředitel Geamu Pavel Koscielniak. Geologický průzkum by měl na Bystřicku začít ještě letos. Předpokládá se, že se pod Kraví horu prokopou horníci z kilometr vzdáleného dolu v Dolní Rožínce. Jasno, zda je lokalita pro úložiště vhodná, by mělo být za šest osm roků.

Času je ještě dost

Podle Daneše Burketa, třebíčského městského zastupitele a šéfa útvaru Technická podpora v elektrárenské společnosti ČEZ, je odpad z jaderných elektráren velmi koncentrovaný. „Veškeré použité palivo z dosavadního provozu Jaderné elektrárny Dukovany se vejde do dvou budov velikosti větších sokoloven,“ popsal. „Zásadní výhoda oproti jiným odpadům je v tom, že máme v každém okamžiku použité palivo pod stoprocentní kontrolou a dokonale oddělené od životního prostředí,“ doplnil Burket.

Předtím, než vyhořelé palivo skončí v objemných dokonale utěsněných kontejnerech,leží po vyjmutí několik let let v bazénu u reaktoru. Během té doby jeho radioaktivita klesne asi na desetinu. „Předpokládá se, že v meziskladu v areálech obou našich jaderných elektráren se bude palivo skladovat asi šedesát let, takže máme dostatek času na rozhodnutí, jak s ním naložíme. Zda ho budeme přepracovávat, nebo trvale uložíme,“ vysvětlil Burket. „Podzemní uložení v geologicky stabilním masivu je v současnosti všeobecně přijímané řešení problému jaderného odpadu,“ doplnil Burket.

Klid na tisíce let

Při trvalém ukládání se předpokládá, že nádoby s odpadem budou uloženy do několika setmetrové hloubky. „Izolaci je nutno zajistit na dobu delší než deset tisíc let. Spíše se mluví o stovce tisíc let, což je za hranicí lidské představivosti,“ popsala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

„Těžko lze předpokládat i to, že by se informace o využití nějaké lokality zachovala po tak dlouhou dobu. Proto by mělo vše směřovat ke znemožnění kontaktu budoucích pokolení s uloženým materiálem,“ dodala Drábová.

„Osobně zodpovědně říkám, že bych neměl problém nechat si takové zařízení vybudovat na vlastním dvorku,“ konstatoval Daneš Burket. „Stejně pragmaticky k úložištím přistupují například ve Švýcarsku, kde obyvatelé dokonce bojují o to, aby trvalé úložiště bylo právě v jejich vesnici, neboť jeho vliv na životní prostředí je nulový a příjmy do obecní pokladny nezanedbatelné,“ soudí Burket. Podle Jany Vitnerové z Bezjaderné Vysočiny jsou však rizika mnohem vyšší nežli případný přínos a nestojí za to vystavovat budoucí pokolení důsledkům špatných rozhodnutí v minulosti.

„Myslíme, že jadernou energetiku vůbec nepotřebujeme. Velká část elektrické energie se vyváží, její výroba v jaderných elektrárnách navíc není tak ekonomická,jak se tvrdí. Kdyby se sečetly všechny náklady, tedy i zahlazování škod po těžbě uranu a jeho následného uložení, byla by tato energie mnohem dražší,“ soudí Vitnerová.

„Vysočina má bohužel už jakési atomové stigma. Uran se tu těží, je tu elektrárna. Pokud bychom zde měli mít ještě úložiště, pak by to bylo už moc štěstí najednou,“ uzavřela ironicky Vitnerová.

Zdroj: Deník

zpět na úvodní stránku