DFDSMA

Toto slovo neznamená chemickou sloučeninu, ale rumunskou zkratku pro úložiště nízko a středně aktivních odpadů. V Rumunsku sice již jedno je, v severní části země, ale jen pro institucionální odpady. Pro odpady z jaderné elektrárny bude potřeba vybudovat nové. Na pomoc s informováním veřejnosti o plánované stavbě úložiště požádali IAEA o uspořádání semináře o jaderné komunikaci.

V roce 2003 zřídili v Rumunsku národní agenturu pro radioaktivní odpady, v roce 2009 ji sfúzovali s jinou, která měla za úkol propagaci jaderné energetiky. Dnes je to tedy trochu nepraktický kříženec, který má zároveň propagovat jádro a zároveň ukazovat, jak se nezávisle a zodpovědně stará o odpady. Má legrační název Nuclear Agency and Radioactive Waste. Podléhá ministerstvu hospodářství a obchodu, má asi 35 zaměstnanců, z toho jednu Ilinku, která má na starosti veškerou komunikaci.

Inventář jiných než institucionálních (z nemocnic a průmyslu) odpadů zahrnuje odpady ze dvou CANDU reaktorů Černavoda (každý 720 MW), dvou experimentálních reaktorů (14MW TRIGA v provozu v Pitešti a VVR-S v Magurele, uzavřený a v likvidaci), odpadů z dolování uranu, úpravy a výroby jaderného paliva (továrna v Pitešti), také staré zapomenuté zdroje záření po provozovatelích, kteří zbankrotovali, a také výhledově odpady z nových bloků Černavoda.

Strategie zacházení s jadernými odpady se každých 5 let aktualizuje podle nejnovějšího stavu poznání. Trochu vadí, že nemají jednotný atomový zákon, ale různé činnosti jsou rozptýlené do různých zákonů a vyhlášek. Použité jaderné palivo je automaticky považováno za odpad. Skladuje se „kanadským“ způsobem v suchém skladu a do roku 2050 se má pro něj najít hlubinné geologické úložiště. Mají také v plánu vybudovat zařízení na zpracování nízko a středněaktivních odpadů. Pro úložiště je z minulosti vytipována lokalita Saligny jeden kilometr od JE Černavoda. Obyvatelé Saligny o tom však mnoho nevědí, asi před 8 lety u nich někdo byl a něco jim říkal, ale od té doby se s nimi přímo nekomunikuje. Dokonce prý ani není k nalezení oficiální dokument dokládající, že to je to pravé vybrané místo. Greenpeace se podařilo proces předběžného licencování soudně zastavit stížností na nedostatečné informování obyvatel (zřejmě měli pravdu…). Půda v Saligny navíc stále není pro úložiště vykoupená. Naplánovaný postup zahrnuje novou žádost o licenci, změnu územního plánu, EIA proces, schválení regulátorem a vládou, vykoupení půdy, stavbu přípovrchového úložiště. Problémů je tedy několik – roztříštěnost legislativy, požadavků na dokumentaci, nedostatek komunikace s veřejností. Spoléhají na to, že vládní nařízení jsou pro města a obce závazná, čili když dostanou povolení EIA a schválení od vlády, úložiště prostě bude.

V roce 2012 začali znova komunikovat – hlavní sdělení zní: „náš projekt je zodpovědnou investicí do budoucnosti“. Soustřeďují se však hlavně na vnitřní komunikaci s vlastními zaměstnanci a na komunikaci s ostatními institucemi, jako je národní regulátor a ministerstva. Zřídili webstránku, virtuální knihovnu dokumentů, vydali brožurku se strašlivým názvem DFDSMA. Pro získání rozhodnutí EIA musejí organizovat veřejná projednávání. I to bylo jedním z témat, o která požádali lektory poslané IAEA. A také jak psát tiskové zprávy, pořádat tiskové konference, jak se připravovat na interview, jak komunikovat s médii atd.

Spolu s Philem Richardsonem z UK jsme se rádi podělili o všechny naše zkušenosti a zdroje, předali jsme na workshopu všechny možné pomocné materiály. Byli jsme však trochu zklamáni, že z avizovaných 20 účastníků se jich první den dostavilo 12, druhý den 10 a na plánované praktické cvičení jen 8… Nikdo nepřišel ani z ministerstva hospodářství, ani životního prostředí, ani z dalších pozvaných institucí, které mají s plánovaným úložištěm odpadů co do činění.

Ilinka, jediný komunikátor v celém procesu, se snaží, píše strategie, plánuje průzkumy, ale potřebovala by hlavně jednoznačný mandát a jistotu, že i po příštích volbách bude agentura stále existovat. A také nějaký rozpočet na tu komunikaci, že.

V týdnu, kdy jsem v Bukurešti byla (13. – 18. 10. 2013), se denně večer (a jednou i přes den) demonstrovalo, ulice byly plné policie a televize plná záběrů rozbitých aut a výloh. Někdy proti těžbě zlata, jindy proti těžbě břidlicového plynu či utrácení potulných psů, někdy proti vládě. O stabilitě tedy nelze hovořit a radioaktivní odpady právě teď nikoho nezajímají.

Odborníci z našeho SÚRAO jsou tu dobře známi a vycítila jsem, že jména Nachmilner, Faltejsek, Slovák, nám Rumuni tak trošku závidí.

Pro zájemce mám k dispozici prezentaci činnosti rumunské agentury AN&DR a zajímavý souhrn různých příkladů hledání míst pro úložiště nízko a středněaktivních odpadů různých zemí ve světě.

Marie Dufková

zpět na úvodní stránku