Německá energetická revoluce a bio-rohlíky

V Německu přicházejí na to, že jejich energetická revoluce zahájená po fukušimské havárii a zatím spočívající především v odstavování jaderných elektráren, asi nepůjde tak hladce, jak si představovali. Největším problémem je to, nač energetici, kteří se ve své práci opravdu vyznají, poukazovali už od samého začátku: můžeme s masivní státní podporou a dotacemi budovat větrné a solární elektrárny, ale bez klasických zdrojů se stejně ještě dlouho neobejdeme. Problém je v tom, že vítr taky občas nefouká a slunce nesvítí, ale elektřinu potřebujeme stále.

Přehlížení tohoto faktu přineslo očekávatelné výsledky. Energetické firmy provozující nedotované klasické uhelné a plynové zdroje začínají prodělávat, takže ohlásily jejich uzavírání. Německá vláda v reakci na to oznámila, jak se hodlá ze slepé uličky vymotat - bude majitelům uhelných elektráren platit za to, že je neuzavřou, ale budou je udržovat v pohotovosti pro případ, že dotované větrníky a fotovoltaické parky nevyrobí tolik elektřiny, kolik jí vyspělý německý průmysl potřebuje. Tedy další druh dotace.

Je to něco podobného, jako kdyby se v pekařstvích celé Evropy prodávaly dva druhy rohlíků – jedny obyčejné a druhé zelené. Tedy nikoli plesnivé, ale bio. Jsou za stejnou cenu, ale přednostně se prodávají bio-rohlíky. Teprve když dojdou, můžete si koupit obyčejné. Problém je, že výrobní cena obou rohlíků je různá, takže bio-pekař má garantovanou výkupní cenu podstatně vyšší než je cena, kterou v závislosti na poptávce a dalších tržních mechanismech dostává pekař obyčejný. Peníze na tuto garanci se vybírají od všech lidí, co jedí pečivo. Jenže je tu riziko, že bio-pekař zhýčkaný svým dobrým bydlem si jednou přispí a rohlíky nenapeče. Pro ten případ se tedy od všech konzumentů pečiva vyberou další peníze a ty se dají obyčejnému pekaři, aby svoji pec neboural a byl připraven do ní nasázet ty své obyčejné rohlíky.

Celá věc má ale ještě jeden háček. Bio-pekaři své rohlíky prodávají za stejnou cenu v celém okolí, ale kapacitní platby dostávají pouze místní, v tomto případě němečtí, obyčejní pekaři. Takže obyčejní pekaři za humny krachují, i když dodávky bio-rohlíků nejsou zaručeny. Ty jsou k mání jen tehdy, když jsou jich v Německu přejedeni.

Když se vrátíme k elektrické energii, tak těmi místními pekaři jsou německé energetické firmy. A za humny je Česko a vlastně celá Evropa. Máte-li pocit, že je to celé postavené na hlavu, tak nejste sami.

Zdroj: JLM, Jiří Tyc

zpět na úvodní stránku