Kde lesy ubývají a řeky vysychají

Mise IAEA do Keni, 17.-20.8.2015

Keňa má 40 miliónů obyvatel a 60 % z nich nemá elektřinu. Lidé však energii potřebují - kácí proto stromy, aby měli dřevo na rozdělávání ohně a na vaření. Kde ubývají stromy, mizí voda. Dříve se 60 % elektřiny v Keni vyrábělo z vody - dnes je to díky úbytku vody jen kolem 40 %. Polovina obyvatel je nezaměstnaných. Z toho pramení sociální nepokoje, nezdravé přelidněné slumy, krádeže. Elektřina je velmi drahá a je jí málo - v pondělí, středu a pátek jde elektřina na západě, v úterý a ve čtvrtek na východě země. Keňa zoufale potřebuje energii, aby mohla nastartovat průmysl a zaměstnala lidi.

První misi IAEA o jaderné komunikaci objednala Kenya na květen, ale tři dny před začátkem ji odvolala kvůli zasedání ministerstva energetiky. Koupená letenka propadla, mé kolegyně, lektorky z USA a z UK ty své sice zachránily, ale za cenu 500 GBP poplatku. Druhý pokus v srpnu již vyšel. Před přistáním v Nairobi se v celé kráse ukázala jak Mount Kenya na severu, tak majestátní Kilimandžáro na jihu. Centrum Nairobi je překvapivě čisté, s hezkými parky a výškovými budovami. Nejprve se mi zdálo, že tu mezi domy létají rogala, pak jsem zjistila, že to jsou obrovští ptáci marabu s rozpětím křídel 3 metry. Přestože hotel byl od místa workshopu jen 5 minut, organizátoři nás všude vozili jen autem. Nejen české ministerstvo zahraničí, které varuje české turisty, ale i hotelová doporučení a rady našich hostitelů nás nabádají nikam nechodit, zejména po šesté hodině večerní, protože město je pověstné zloději a raubíři. U všech vchodů hlídkují vojáci s kvérem, auta se neustále prohlížejí zvenčí, zevnitř i zrcátkem zespodu. Workshopu IAEA o jaderné komunikaci se zúčastnilo na 20 lidí, vesměs členů Keňské rady pro elektřinu z jádra (Kenya Nuclear Electricity Board, KNEB), jak komunikátorů, tak doktorů a profesorů z ministerstev energetiky, školství atd. Velmi vzdělaní a chytří lidé.

Energetika v Keni

Keňa má 2 200 MW instalovaného výkonu (srovnej s ČR, které má téměř 22 000 MW, ale jen 10 mil. obyvatel), jako zdroje slouží vodní toky, geotermální energie a dovážené fosilní zdroje (ropa, plyn). Vláda je si vědoma, že zemi a její ekonomiku nepovznese, pokud nebude mít elektřinu. Vydala proto Vizi 2030, v níž hraje důležitou roli jaderný zdroj. Obnovitelné zdroje sice také chtějí rozvíjet, ale vědí, že pro rozvoj průmyslu jim nepomohou. Potřebují spolehlivý stabilní zdroj pro základní zatížení. Protože se jim osvědčila spolupráce s IAEA v podpoře zemědělství a medicíny využitím jaderných technologií, chtějí pomoci s budováním potřebného know-how i v jaderné energetice. Ovšem jaderná komunikace naráží na podobné problémy, jako v dalších rozvojových "newcommer countries" - obyvatelstvo netuší nic o energetice a o jádře jen to, že existuje jaderná bomba. Životní prostředí je nezajímá, nějaké CO2 a globální oteplování je přece problém jen bohatých západních zemí, že? Jazyk kisvahili ostatně ani nezná žádné fyzikální a technické termíny. Vzdělaná akademická sféra jádro podporuje, zároveň je trochu skeptická: vláda neumí zařídit ani likvidaci odpadků, jak chce provozovat jadernou elektrárnu? KNEB existuje dva roky, připravují potřebnou legislativu, regulační orgán, vytipovávají vhodná místa pro jaderný zdroj a připravují studii proveditelnosti. Oddělení "publicity and advocacy" zatím připravuje brožurky a mítinky s důležitými cílovými skupinami. Nejvíc se zatím orientovali na školy a univerzity, protože profesoři a studenti fyziky jim mohou pomoci v další osvětové práci s veřejností. Úzké místo je získání odborníků a budoucího personálu. Spolupracují proto s univerzitami v USA, Jižní Koreji a Ghaně. Překvapili nás připravenou obsáhlou komunikační strategií, která ale zatím vypadá jako tabulka v níž se odškrtávají políčka. Říkáme jim, že o tom komunikace není, ale toho oni si jsou vědomi. Je dobře, že aspoň něčím začali - TV a rozhlasové pořady, zviditelňování KNEB, debaty, mítinky, semináře. Vytipovávají přirozené lokální vůdce, učí se pracovat s církevními představiteli (3/4 Keni je křesťanská, 1/4 muslimská), založili Women in Nuclear i Young Generation. Média prý jsou v Keni v soukromých rukách, ale osvětovým pořadům se zatím nebrání. Nejmocnější informační prostředek je zde rádio, internet má minimum obyvatel, ale jak ten tak sociální sítě raketově rostou. Klademe jim na srdce, aby konzultovali své kroky s okolními státy. Ty jsou na tom s ekonomikou a energetikou velmi podobně, takže Keňa se těší, že by k nim eventuálně mohla elektřinu i vyvážet. Vlastní plány s jádrem má i Uganda. Hodně mluvíme o průzkumech mínění a znalostí. Už s nimi začali a předvádějí výsledky reprezentativního průzkumu, z něhož jim vyšla 62% podpora jádra. Otázka je, co vlastně zjistili, když lidé neví ani jak se elektřina dělá. Prezident země vyhlásil program "notebook každému školákovi", ale jaksi zapomněl, že není ta elektřina pro napájení počítačů. Osvětu tedy potřebují hodně i vládní představitelé.

Účastníci workshopu jsou uneseni z českého vzdělávacího programu Svět energie, z práce, kterou jsme dělali na poli popularizace a vzdělávání učitelů, z příkladů komunikace s lokalitami a širokou paletou aktivit, které ČEZ dělá a podporuje. Chtějí využít naše materiály v angličtině - virtuální procházky jadernými elektrárnami, Encyklopedii jaderné energetiky - a začít dělat nějaké informační centrum.

Rozhodnutí "Go nuclear" vydala keňská vláda již v roce 2010. Ano, jádro pro ně může být součástí řešení. Jako pro celý svět. Bude to pro Keňu těžká cesta, kdoví, zda úspěšná, ale oni mají vizi, že chtějí být pro ostatní Afriku příkladem, že to jde. V mezičase, než se případně podaří jaderka, sázejí na rozvoj geotermální energetiky.

Marie Dufková

zpět na úvodní stránku