Třicet let po Černobylu: Jádro není vinno

Výročí černobylské katastrofy ještě více rozvířilo už tak dost vášnivou debatu o jaderné energetice a její budoucnosti. K tomu je třeba říci, že vinit z havárie v Černobylu jádro má asi stejný význam jako vinit vodu za záplavy nebo letadlo za leteckou katastrofu.

Technologie je nástroj. A nástroj je, alespoň v kontextu mírového využití, striktně neutrální. Chyby dělají vždy lidé. Pokud zůstaneme u příměru s letadlem, nemusí jít hned o pilota či pracovníka letového provozu; chyby se může dopustit personál letiště, inspektor kvality, dodavatel navigačních přístrojů, dělník v továrně nebo už konstruktér, který špatně navrhne tloušťku opláštění křídel. Proto když spadne letadlo, neslyšíme nikdy volání, že „létání je špatné, může se stát katastrofa, proto jej pojďme radši zakázat“. Hledají se konkrétní důvody selhání a navrhují se opatření, která by jim mohla do budoucna zabránit. Proč nelze stejně racionálně přistupovat k debatě o jaderné energii, je mi záhadou.

Ano, jádro je opravdu riziková technologie v tom smyslu, že vyžaduje bdělý dohled, respekt a práci inteligentních lidí. Jenže totéž lze dnes říci v podstatě i o kterémkoli jiném průmyslovém odvětví. A koneckonců třeba také o obyčejných zápalkách.

Zdroj: E15, Daneš Burket

zpět na úvodní stránku