Vzpomínka na Ing. Igora Chochlovského

Dne 11.5. 2017 zemřel ve věku 88 let Ing. Igor Chochlovský, vážený a uznávaný odborník, který se mimořádným způsobem zasloužil o vybudování experimentální základny československého jaderného výzkumu.

Igor Chochlovský vystudoval Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze a po promoci nastoupil do národního podniku Chemoprojekt, kde se, jako mladý inženýr – projektant, po roce 1955 ihned věnoval projektům, v té době zahájeného programu rozvoje mírového využití jaderné energie. Podílel se nejenom na projektu 1. československé jaderné elektrárny A-1, ale především působil jako jeden z hlavních projektantů při výstavbě prakticky všech velkých jaderných experimentálních zařízení budovaných v areálu tehdejšího Ústavu jaderné fysiky a později Ústavu jaderného výzkumu (ÚJV) a Ústavu jaderné fyziky (ÚJF) Akademie věd v Řeži a také projektů v rámci Závodu výstavby jaderných elektráren (ZVJE) podniku ŠKODA v Plzni a konečně též Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Počátkem 70. let byl nositelem státního výzkumně-vývojového úkolu Výzkumné a experimentální reaktory, v jehož rámci byla realizována modernizace výzkumného reaktoru VVR-S a vyprojektovány a realizovány experimentální reaktory TR-0 (plnorozměrový funkční model těžkovodního reaktoru jaderné elektrárny A-1) v ÚJV v Řeži a ŠR-0 v ZVJE ŠKODA v Plzni.

Po roce 1975, s nástupem československé jaderné energetiky do své průmyslové éry, byl Ing. Chochlovský hlavním projektantem modernizace všech našich výzkumných reaktorů - jednalo se o zdvojnásobení výkonu výzkumného reaktoru VVR-S v roce 1977 a jeho následnou generální rekonstrukci na nový výzkumný reaktor LVR-15 v roce 1987, generální rekonstrukci a přestavbu experimentálního reaktoru TR-0 na lehkovodní reaktor LR-0 (uvedený do provozu v roce 1982), tj. na plnorozměrový funkční model energetických reaktorů typu VVER 440 a VVER 1000. Byl rovněž hlavním projektantem modernizace experimentálního reaktoru ŠR-0 v ZVJE ŠKODA v Plzni a výstavby univerzitních reaktorů VR-1P na FJFI ČVUT v Praze a VR-1B na Technické univerzitě v Bratislavě, který se však již po roce 1990 nerealizoval. V osmdesátých letech by Hlavním inženýrem projektu fluoridového přepracování vyhořelého jaderného paliva řešeného společně ČSKAE a GKAE SSSR. Jednalo se, v rámci tehdejšího programu rychlých reaktorů, o vývoj a ověření technologie pro palivový cyklus sovětského experimentálního rychlého reaktoru BOR-60. V rámci tohoto projektu byla pod jeho vedením českou stranou navržena a postavena experimentální linka FREGAT-2, která byla následně testována ve Výzkumném ústavu atomových reaktorů v Dimitrovgradu v SSSR. Bohužel, po havárii jaderné elektrárny v Černobylu došlo na sovětské straně k přesunům finančních prostředků v jaderném výzkumu a tento projekt byl tak předčasně ukončen. Nicméně tento projekt rozhodující měrou ovlivnil následný rozvoj fluoridových technologií v Ústavu jaderného výzkumu a následně v Centru výzkumu Řež a na jeho základech byl po roce 2000 postaven i současný program výzkumu a vývoje technologií pokročilých reaktorových systémů 4. generace chlazených fluoridovými solemi – reaktorových typů MSR (Molten Salt Reactor) a FHR (Fluoride-salt-cooled High-temperature Reactor).

Od konce 90. let se Ing. Chochlovský podílel na projektování experimentálních zařízení pro studium technologie solných reaktorů typu MSR v rámci národního projektu SPHINX, díky němuž se Česká republika stala partnerem Spojených států při výzkumu a vývoji technologie MSR a FHR. I v druhé dekádě tohoto století Ing. Chochlovský významně přispíval svými radami a doporučeními ke směřování současného programu vývoje technologie solných reaktorů v České republice.

Odchodem Ing. Igora Chochlovského ztrácíme osobnost, která mimořádným způsobem ovlivnila rozvoj experimentální základny jaderného výzkumu v Československu, především v období 50. až 80. let.

Miloslav Hron a Jan Uhlíř

zpět na úvodní stránku