Vietnam 2018

Začátkem října 2018 letím již potřetí na misi IAEA do Vietnamu. Nedlouho poté, co vietnamská vláda oficiálně oznámila, že zastavuje jaderný program a bude orientovat energetiku na uhlí. Ani IAEA zatím neumí odpovědět na otázku, proč tedy chtějí školení o jaderné komunikaci s veřejností? Pořadatel Vinatom je velmi neurčitý a jako cíl mise udává obecné fráze: identifikace stakeholderů, tvorba sdělení, zlepšení komunikačních dovedností... V sídle VINATOMu, staré budově, která pamatuje koloniální časy, se schází 30 účastníků z VINATOM, VARAN (regulátor), Ústavu jaderného výzkumu, atd., při představování všichni uvádějí, že pracují v komunikaci s veřejností.

Spolu se mnou je tu Jean-René Jubin z IAEA (dříve inspektor na Super Phénixu) a Franck Lignini z Framatome.

Pozoruji účastníky a hned při prvních prezentacích IAEA si uvědomuji, jak je zbytečné ukazovat jim pyramidy a manažerská powerpointová schemata a mluvit o publikacích popisujících safety regulations. Tyto prezentace jsou obvykle bez obrázků, tedy nudné. Neposlouchají, nerozumí, nevědí, jak by to využili. Nevědí, že by to potřebovali, a toto je nepřesvědčí. Musejí k tomu dojít sami.

Konečně nám představili, o co jde: Před 5 lety rozjeli přípravu výstavby jaderných elektráren. Měl je stavět Rosatom, který také dodal do Hanoje informační středisko podle svého "vzoru" a vyškolil přes 200 mladých lidí pro výstavbu a provoz. Součástí "dodávky" měl být i nový výzkumný reaktor a celé centrum pro jaderný výzkum - projekt CNEST. Chtějí teď nějak využít tu připravenou "lidskou sílu" a dokončit alespoň projekt výzkumného střediska s reaktorem.

Pokud jde o jadernou komunikaci, mezi lety 2001 - 2012 udělali 7 výstav o jádře, většinou v Hanoi a Saigonu, takže vůbec nezasáhli veřejnost v místech, kde se předpokládaly jaderky. 2013 vláda schválila peníze na komunikaci, vydali nějaké články v odborných časopisech. Mezi 2013 - 2017 vláda vybrala místo pro nový výzkumný reaktor, ale je tajné. Nicméně Vinatom v lokalitě provedl průzkum mínění (výsledky jsou tajné) a jednal s lokálními politickými představiteli, kteří přislíbili pomoc (jak jinak), ale veřejnost informována nebyla (že by mi to něco připomínalo?). V září 2018 Rosatom podepsal Memorandum o porozumění s vietnamským ministerstvem vědy a techniky, že zařídí reklamu, publikace, výstavy, vzdělávací materiály. Na univerzitě v Hanoi je zřízeno jaderné infocentrum podle unifikovaného Rosatomského vzoru.

Naše prezentace se do vietnamštiny nepřekládají, podle reakcí účastníků mám neodbytný pocit, že rozumí tak maximálně pětině toho, co říkáme. Snažíme se dělat s nimi praktická cvičení, ale moc nechápou, co vlastně po nich chceme. Ale abych byla spravedlivá - jsem tu potřetí, a cvičení "identifikujte cílové skupiny pro komunikaci a navrhněte sdělení, která jim budete komunikovat", dopadlo ze všech misí nejlépe!

Franck prezentuje zajímavé postupy a zákony uplatňované ve Francii, příklad zastavení projektu nového reaktoru v Penly po Fukušimě, problémy s kvalitou tlakových nádob u 12 reaktorů, funkci NCPD (National Commission of Public Debates, financovaného státem) a zkušenosti s veřejnými debatami, které jsou víceméně formální, výsledky musejí být zdokumentovány a přiloženy k dalším žádostem, ale nemusejí se brát v úvahu. Shledávám, že Francie na tom s veřejným míněním vůči jádru vůbec není dobře.

Při rozhodování o novém energetickém zdroji je na prvním místě u občanů starost "aby to bylo bezpečné" (25 %), na druhém místě "aby to bylo renewable" (21 %), na třetím "energetická nezávislost" (19 %) a teprve na dalších výrobní náklady (13 %), clima-friendly (11 %) a bezpečnost dodávek (11 %).

Současný energetický plán předpokládá udržovat v chodu všechny staré jaderky a uhelky a postavit 11 000 MW v plynu. Koncem roku 2018 se očekává nový energetický plán. Nezávislí experti dotázaní vládou doporučili postavit nových 6 EPR reaktorů. Ale jak se občané dívají na experty?

44 % lidí si myslí, že o důležité věci musí rozhodovat široká laická veřejnost. Jen 8 % lidí si myslí, že je dobré se před nějakým rozhodnutím ptát odborníků na jejich názor! (Země zaslíbená pro SPD?) Názor expertů se nepovažuje za dost dobrý (či vůbec potřebný) pro nějaké veřejné rozhodnutí. Proč? "Experti mluví nesrozumitelným jazykem, snaží se lidi jen jednosměrně poučovat, myslí si o sobě, že vědí všechno nejlíp a veřejnost je hloupá." 77 % občanů Francie si myslí, že názory běžných lidí nejsou zohledňovány a že situace je daleko horší, než před 10 lety. Jenom 20 % si myslí, že experti jsou nezávislí (průzkum TSN Sofres, 2014). Francouzští kolegové pláčou, že učitelé ve školách jsou protijaderní a velmi tak ovlivňují nastupující generaci. Média dříve neutrální jsou po Fukušimě protijaderná. Kde jsou ty časy, když jsme se na počátku devadesátých let učili z jejich komunikace. Uběhlo 30 let a oni to nějak zanedbali. Naše aktivity vzdělávacího programu se jim moc líbí. Ve Francii teď nic takového nemají.

Z věcí, které jsem vietnamským kolegům prezentovala v barvách ČEZ a ČR nejvíce zaujal právě vzdělávací program se všemi moderními prvky a prací s učiteli a studenty, komunikační program "Jaderný profesionál" (pokyvovali hlavami, že by vlastně mohli takto prezentovat i zaměstnance Vinatomu), bezpečnostní cvičení na našich jaderkách, na která zveme novináře (u nich by se toho báli, mají tendenci říkat "reaktor bude naprosto bezpečný, nic se nemůže stát"), a z eventů fotka motorkářů v černé kůži před temelínskými chladicími věžemi. Inu oni jsou ve Vietnamu všichni vysazení na motorky.

Na závěr kurzu bylo praktické cvičení "Tisková konference". Část účastníků hrála zástupce projektu CNEST, ostatní hráli novináře. Byli z toho v "Jiříkově vidění". Jeden komentář za všechny: "To bylo úžasné cvičení. Já jsem byl poprvé na demokratické tiskové konferenci, kde se novináři mohli ptát na co chtěli!"

Máří Magdaléna Dufková

zpět na úvodní stránku