ZPRAVODAJ 1/00

V čísle: ČNS se dožila 10 let

Jaderná energetika a jaderné zbraně

Setkání s Rakouskou nukleární společností

___________________________________________________________________

Vážení přátelé ,

skoro se to ani nechce věřit, ale opravdu je České nukleární společnosti už 10 let. Teď se nechci pouštět do úvah a hodnocení, k tomu budeme mít brzy příležitost. Ve výboru jsme si totiž vymysleli, že takové výročí bychom měli střídmě oslavit. Chystáme proto několik akcí, které by k tomu měly přispět. Samozřejmě vás budeme podrobně informovat, až bude všechno “upečeno”, nicméně schéma je už teď jasné. Především termín - bude to na přelomu května a června. Začneme odborně-osvětovým seminářem na téma: Co je, čím se řídí a jak se v praxi naplňuje jaderná bezpečnost. Pak bude následovat slavnostní shromáždění ČNS a oslavy vyvrcholí večerním koncertem orchestru Massachussetského technologického institutu. Tolik tedy zatím k té nejdůležitější události.

Máme ovšem i zcela prozaické problémy. Po období určitých turbulencí se podařilo stabilizovat členskou základnu, zavést pořádek do evidence členů a stabilizovat systém kontaktů s vámi. Dnes máme přes 20 kolektivních a kolem 150 individuálních členů. Není to sice mnoho, ale přesto dá práci každoročně udržovat evidenci, hospodaření a adresáře. Pro individuální členy jsou členské příspěvky skutečně symbolické a jejich hlavním cílem je především usnadnit práci našemu sekretariátu. Přemýšlíme o způsobech, jak to zjednodušit a jako jedno z možných řešení se nabízí například praxe Americké nukleární společnosti. Tam mohou individuální členové platit ročně (shodou okolností také 100, ovšem nikoliv korun, ale dolarů), nebo zaplatí jednorázově desetinásobek a mají vystaráno natrvalo. Takže s něčím podobným přijdeme na valné hromadě. Proto zatím své individuální členské příspěvky neplaťte, dohoníme to, až se domluvíme, jakou praxi v ČNS zvolíme.

A ještě jednu věc nakonec. Někteří z nás už to ve výboru ČNS táhnou dost dlouho na to, aby měli právo cítit se poněkud funkcionářsky opotřebovaní. Jelikož v ČNS nemáme politické strany, které by si to na valné hromadě rozdaly a při příštích volbách vyměnily a občerstvily vládnoucí garnituru, musíme se spoléhat na to, že se jistě najdou i takoví, kteří budou ochotni věnovat určitý čas, energii i kousek svého pohodlí práci při vymýšlení a organizování aktivit ČNS. Zcela schválně jsem použil slova “vymýšlení a organizování” a nikoliv “provádění”. Pořád se domnívám, že v ČNS je určitě řada členů, kteří by uměli, kdyby chtěli, aktivně a úspěšně připravit a realizovat mnohem víc, než se nám toho daří doposud. ČNS nikdy nebude mít velký profesionální aparát a koneckonců ani štáb profesionálních “vymýšlitelů” a “organizátorů” není zárukou, že věci půjdou kupředu v potřebném rozsahu a skladbě.

Takže, shrnuto a podtrženo, mám představu, že kromě nástupu nových tváří do výboru se budou hrnout zájemci i o práci v komisích. Aktivní práce v ČNS by neměla být výsadou (nebo dobrovolně přijatým břemenem?) několika členů výboru. O tomto bychom měli vést diskusi, a to ne až na valné hromadě. V dnešní době vyspělých a všem dostupných informačních technologií není přece komunikace na dálku objektivní překážkou.

Takže vás ještě jednou zdravím, připravuji se na příval vašich návrhů a těším se na setkání při oslavách deseti let České nukleární společnosti.

Rudolf Vespalec

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aktuální informace

Tímto se sděluje všem čtenářům, že až dostanou tento výtisk Zpravodaje do ruky, budou již úspěšně ukončeny tzv. horké zkoušky JE Temelín. Berte prosím tuto informaci jako zcela neoficiální, ČEZem neplacené, leč zcela zodpovědné sdělení VVS (Vědeckého vedení spouštění) výše uvedené elektrárny.

Za VVS: Č. Svoboda

Jaderná energetika a jaderné zbraně

Ing. František Sviták technický ředitel ŠKODA JS a.s.

Jaderná energetika je často spojována s rizikem zneužití jaderných materiálů pro zbraně. Vztah je to ovšem velmi komplikovaný a do značné míry pochybný. Fyzikálně se v obou případech jedná o uvolnění energie při řetězové štěpné reakci. Zatímco při řízeném procesu štěpení izotopů jaderného paliva v energetickém reaktoru vzniká kontrolované množství tepelné energie, principem jaderných zbraních je okamžité a neřízené uvolnění obrovského množství energie, tj. jaderná exploze. Izotopy, při jejichž štěpení vzniká energie v reaktoru, jsou stejné jako ty, které jsou schopny generovat jaderný výbuch. Vhodným izotopem využívaným v jaderném palivu i v jaderných zbraních je izotop uranu U-235. Naštěstí je U-235 z hlediska výskytu a dostupnosti velmi vzácným izotopem, a jeho obsah v přírodní uranové rudě tvoří jen asi 0,72 %. Nejrozšířenějším izotopem uranu v přírodní formě je U-238, který však není vhodným štěpitelným materiálem. Pro vznik a udržení řetězové štěpné reakce (ať již řízené v jaderném reaktoru, nebo neřízené v jaderné zbrani) je proto nutno zvýšit obsah štěpitelného izotopu U-235 na určitou hranici procesem tzv. obohacování. V čerstvém energetickém jaderném palivu je běžný stupeň obohacení izotopem U-235 do 5 % (nízko obohacený uran). Aby byly jaderné zbraně technicky realizovatelné, je nutno zajistit kritické množství štěpitelného materiálu při únosné hmotnosti nálože. K tomu je zapotřebí obohacení izotopem U-235 přes 90 % (vysoce obohacený uran). Proces obohacování uranu je nesmírně nákladná a vysoce specializovaná technologie, kterou disponuje jen několik málo zemí ve světě. Tato skutečnost vytváří technologickou a nákladovou bariéru mezi použitím uranu U-235 pro jadernou energetiku a pro jaderné zbraně. Komplikace mezi jednoznačným oddělením je v tom, že při provozu komerčního jaderného reaktoru vznikají izotopy dalšího štěpitelného materiálu, plutonia. Některé z nich, zejména plutonium Pu-239, jsou vhodným materiálem jak pro jaderné zbraně, tak i pro další energetické využití v jaderných reaktorech (MOX palivo po přepracování vyhořelého jaderného paliva). Lehkovodní, tzv. tlakovodní a varné reaktory (80% všech reaktorů ve světě, včetně ruských typů VVER) jsou obecně mnohem horším zdrojem plutonia, než reaktory grafitové či těžkovodní. Množství a složení izotopů plutonia vzniklého za provozu reaktoru je také závislé na stupni vyhoření jaderného paliva. Plutoniový cyklus je tedy největším možným nebezpečím zneužití štěpitelných materiálů. Tímto rizikem je znemožněno důsledné oddělení programu jaderné energetiky a jaderných zbraní, neboť separace plutonia vzniklého za provozu energetického reaktoru není zdaleka tak náročnou technologií, jako izotopické obohacování. Současná produkce plutonia v energetických reaktorech některých zemích je tak velká, že nahromaděný inventář přesahuje předpokládanou spotřebu plutonia pro sektor jaderné energetiky.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že národní programy zaměřené na jadernou energetiku a případně na jaderné zbraně, se mohou vyvíjet odděleně a nezávisle. Ačkoliv přímý vztah mezi nimi technicky selhal, je výsledkem úsilí světového společenství a mezinárodní jaderně energetické politiky kontrola proti možnému zneužití jaderné energie k vojenským účelům. Naprosto zřetelnou obavou je, že některé státy mohou zvládnout program obohacování uranu ve specializovaných zařízeních (a tím mít i přístup k výrobě jaderných zbraní), aniž by vůbec provozovaly jadernou elektrárnu (např. obava USA ze zneužití iráckých jaderných zařízení). Opačně mohou státy provozující jaderné elektrárny zneužít jaderné palivo k vojenským účelům jen velmi obtížně, neboť jaderný inventář je pod přísným mezinárodním dohledem. Hrozba zneužití jaderné energetiky není tedy v přímém exportu technologie jaderných elektráren do rizikových oblastí, ale v obavě o zpřístupnění informací o jaderném know-how, jako potenciálně zneužitelné vědní disciplině. Proto rozvinuté země, vlastnící technologii jaderné energetiky a jaderných zbraní, jsou ochotné umožnit transfer technologie pro jadernou energetiku pouze do zemí, které se zaváží k tomu, že nebudou vyvíjet jaderné zbraně.

Historicky vznikl požadavek světového společenství, aby všechny jaderné reaktory (civilní, vojenské, výzkumné) byly pod plnou mezinárodní kontrolou nakládání s palivem a jaderným odpadem, včetně dodržování procedur zajištění bezpečnosti. Za tím účelem byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní Agentura pro Atomovou Energii (International Atomic Energy Agency) se sídlem ve Vídni. MAAE dozoruje provoz všech jaderných reaktorů ve světě, kontroluje a eviduje skladování a stav štěpitelných materiálů (včetně radioizotopů používaných v lékařství). U nově stavěných bloků jaderných elektráren pak monitoruje úroveň zajištění bezpečnosti založené v projektu i kvalitu dodávek z hlediska splnění požadavků jaderné legislativy. Je běžnou praxí MAAE, že při dozorování a auditování jaderně energetických zařízení ve světě oslovuje i české výzkumné ústavy, projektové organizace a výrobní podniky, aby jmenovaly své specialisty do mezinárodních pracovních skupin a misí. Je to důkaz kvalifikace, uznání, zkušeností a vyspělosti české výzkumné, vývojové a výrobní základny.

Vlády některých zemí vyvíjejí značný nátlak na omezení spolupráce v civilním jaderně energetickém sektoru s tzv. rizikovými zeměmi (definice značně nejasná a podléhající momentálnímu hodnocení světové politické situace, zejména momentálním vztahům světových velmocí k těmto zemím). To je také důvodem, proč mnozí dodavatelé jaderně energetických technologií odmítají (nebo jsou pod politickým nátlakem nuceni odmítat) spolupráci na jaderně energetických programech takových zemí, jako je Indie a Pákistán. Obě tyto země zatím odmítly podepsat mezinárodním společenstvím dohodnuté režimy pro nešíření jaderných zbraní a jejich zkoušky (Non-Proliferation Treaty, Comprehensive Test Ban Treaty). O potenciálním nebezpečí, vyplývajícím z možného lokálního konfliktu těchto zemí, svědčí navzájem výhrůžné a opakované zkoušky jaderných zbraní. Je to důkaz o zvládnutí technologie obohacování štěpitelného materiálu využitím speciálních zařízení. V Pákistánu je v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který začátkem 70-tých let dodala GE Canada. Ve výstavbě je další blok jaderné elektrárny Chasnupp, který dodává Čína. V Indii je v provozu 10 bloků. První bloky v 70-tých létech dodaly firmy GE USA a AECL Canada. Po zvládnutí technologie již Indie buduje svou jaderně energetickou strategii na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Ve výstavbě a v plánu je dalších 16 bloků (dva z nich jsou ruská dodávka VVER 1000 – obdoba bloků jaderné elektrárny Temelín či Bushehr v Íránu).

Další kategorií zemí je Írán a Severní Korea, tedy země, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření a zkouškách jaderných zbraní (celkem podepsalo 187 zemí). V Íránu dostavují Rusové jadernou elektrárnu Bushehr, původně rozestavěnou německou firmou Siemens. Postup prací je pod přísnou kontrolou MAAE, která dostavbu podporuje. Z původních německých dodávek je na stavbě 80 000 položek, z nichž 47 000 bude použito. Pro dalších 11 000 položek strojního a elektro zařízení není k dispozici potřebná dokumentace zajištění jakosti. Po uvalení embarga západních vlád na dodávky od firem ze západních zemí se do jednání o možných dodávkách zapojily také české firmy, které byly osloveny buď přímo íránskou stranou, nebo ruským generálním dodavatelem. Po zamítnutí možnosti dodávek vybraného zařízení primárního okruhu českými firmami (technologie související bezprostředně s reaktorovým zařízením) byl průběh posuzování návrhu dalších kontraktů (dodávka vzduchotechniky, poskytnutí inspekčních konzultací) následující:

Z výše uvedených důvodů byly zastaveny a navrženým zvláštním zákonem ČR zakázány již dohodnuté dodávky vzduchotechniky od ZVVZ Milevsko. Rovněž tak byla zastavena i další jednání o rozjednaných kontraktech na konzultační služby Škodaexport a.s., ŠKODA Praha a.s., ŠKODA JS a.s., EGP a.s. a dalších českých podniků. Jednalo se výhradně o činnosti spočívající v posuzování kvality ruské dokumentace a inspekce postupu výstavby jaderné elektrárny Bushehr, tzn. nikoliv vývoz technologie ani specifických informací nutných pro vývoj, výrobu, nebo použití jaderných zařízení. Předpokládaný objem tohoto lukrativního kontraktu na inženýrské služby byl 50 mil. USD, což není z hlediska zahraniční obchodní bilance ČR částka zanedbatelná.

Obdobné embargo ze strany USA bylo ještě donedávna uvaleno i na vývoz západních jaderně energetických technologií do Severní Koreje. Situace se ale diametrálně změnila v posledních letech, kdy bylo vytvořeno konsorcium KEDO, vedené USA, Jižní Koreou a Japonskem (členem je i ČR). Jeho cílem je výstavba 2 bloků tlakovodních reaktorů v Kumho v Severní Koreji (technicky obdobné typy reaktorů jako staví Rusové v íránském Bushehr). Tyto reaktory mají nahradit plánované grafitové reaktory v Nyongbyonu a Taechonu (nebezpečného černobylského typu reaktoru, který byl určen nejen pro výrobu energie, ale i pro výrobu dalšího štěpitelného materiálu). Téměř veškeré dodávky pro výstavbu v Severní Koreji budou zajišťovat americké, jihokorejské a japonské firmy. Navzdory tomu, že původně Severní Korea (s ohledem na vztahy k Rusku) striktně odmítala jakékoliv dodávky z Jižní Koreje. Obchodně je případ velmi zajímavý, jedná se o investici v objemu 4,6 mld. USD. Nezbývá než popřát západním dodavatelům, aby navázáním spolupráce KEDO se Severní Koreou se stal tento region politicky i ekonomicky stabilnějším a méně rizikovým. Na základě uzavřené dohody budou zastaveny zkušební přelety severokorejských raket přes území Japonska.

Až donedávna byly rovněž napjaté vztahy mezi USA a Čínou, zejména díky výhradám USA k dodržování lidských práv . Důsledkem byl zákaz vývozu jaderných technologií a zbraní z USA do Číny na základě podezření, že Čína prodává zbraně a zbrojní technologii do třetích zemí. Po uvolnění vzájemných vztahů mezi USA a Čínou byla okamžitě nastartována spolupráce amerických a čínských firem v oblasti jaderné energetiky. Byl umožněn nejen vývoz technologií pro jadernou energetiku, ale i společný vývoj nových typů jaderných reaktorů s pasivní bezpečností (např. APC 600 firmy Westinghouse pro obrovský a nenasytný čínský jaderně energetický trh). Další jaderné elektrárny dodávají do Číny Francie, Kanada a Rusko. Čína je velmi citlivá na posuzování vztahu možných obchodních partnerů k některým problematickým teritoriím (Taiwan, Tibet).

Z výše uvedeného je zřejmé, jak jsou zahraničně obchodní zájmy jednotlivých zemí ovlivněny zájmy zahraničně politickými. Obchodní strategie světových ekonomických velmocí je do značné míry předurčena a předem naplánována podle předpokládaného vývoje vzájemných politických vztahů mezi různými státy ve světě. V případě, že kompetentní orgány České republiky neprojeví obdobnou prozíravost a zůstanou

 

netečnými k současnému vývoji, ukáže se Česká republika jen jako slabý poklonkující subjekt s ještě slabšími a ekonomicky zdevastovanými průmyslovými podniky zápasícími s ochranářskými bariérami silnějších. Když v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny Bushehr přinutily USA před časem Ukrajinu, aby upustila od plánované dodávky turbosoustrojí pro tento projekt, přislíbila Madeleine Albrightová při jednání v Kijevě kompenzaci za ztrátu tohoto kontraktu. Současná kauza ZVVZ Milevsko potvrzuje, že české firmy musely v podobných případech vždy vyklidit pozice. Dokumentuje to nejen existující mezery a nejasnosti v legislativě, ale i slabou vyjednávací sílu české diplomacie pro napravení tohoto stavu. Jinak budeme muset podle toho, jak bude zahraničně obchodní strategie České republiky (a tedy i českých firem) ovlivněna okolní politickou situací, permanentně měnit zákony. Ty zákony, jejichž změnu jsme s takovou nadějí vítali začátkem 90- tých let po uvolnění vazalského svazku.

Setkání s rakouskou nukleární společností

Dne 4. listopadu 1999 se po několika odkladech konečně uskutečnilo v JE Dukovany setkání se zástupci rakouské nukleární společnosti (RNS). Kromě profesora Bö cka přijeli ještě pánové Pisecker, Weis a Binner. RNS to doma nemá jednoduché - jejími členy jsou v podstatě lidé z university kolem prof. Bö cka a “stará garda” ze Zwettendorfu. Není tudíž divu, že se jejich počet spíše snižuje (dnes je jich všehovšudy 55) a že podniky a instituce v Rakousku ji nijak nepodporují. Žije tudíž jen z příspěvků svých členů. Na přímý dotaz, jaké je v Rakousku skutečné mínění občanů o jaderné energetice, odhadl profesor Bö ck, že přes 90% je více či méně proti. Doslova to charakterizovat, že se jedná o náboženství, vyplývající především z toho, že společnost je dlouhodobě důsledně a jednoznačně masírována vládou i médii a že Rakousko je tak bohatou zemí, že problémy s energií nikoho netrápí. Proč si tedy ještě komplikovat život problematickými jadernými elektrárnami. Jako na každém takovém setkání, které se koná poprvé nebo po velmi dlouhé době, přišla řeč na mnoho témat. Vyberme jen několik nejdůležitějších nebo nejzajímavějších.

Proč Rakousko neútočí proti Pakši - samotným nám to není jasné, možná se Maďaři důrazněji a lépe prezentují v Evropě. V každém případě je ale pozornost “ekologů” zaměřena tam, kde “se něco děje” (nová výstavba, velké rekonstrukce a podobně).

Lze situaci v Rakousku nějak ovlivnit ve prospěch jádra - v nejbližší době určitě ne. Působení přímo na veřejnost je asi marné. Snad jedině získat mládež a působit na významné osobnosti. Možná by v budoucnu mohlo pomoci neřešení problému skleníkových plynů.

Jak je to s tzv. Akceptačními kriterii pro vstup do EU - je to samozřejmě cílevědomé mlžení. Zatím nic obecně platného není a podle našeho mínění hned tak nebude - musela by se v tom aktivně angažovat MAAE. Organizace typu ENS, Foratom a podobné v tom asi moc nepokročí. Takže to ještě dost dlouho bude spíše tajemné zaklínadlo.

Naši rakouští přátelé konstatovali, že situace kolem EDU není pro Rakousko moc zajímavá. Nejsou žádné zvláštní problémy a i komunikace je poměrně dobrá. Zato samozřejmě hlavní kanonáda bude směřovat do Temelína.

Po obědě si hosté prohlédli sklad paliva, provoz a informační středisko a pak jsme pokračovali v diskusi o možných aktivitách, které by byly “prospěšné pro obě strany”. Určitě by toto setkání nemělo být posledním. RNS má zájem na přísunu informací z EDU i ETE, profesor Bö ck by rád přijel se svými studenty do EDU a delegace RNS chce navštívit Temelín. Vídeňská univerzita má kontakty na učitele i studenty středních škol, takže by přivítala i informační materiály, problém bude asi s jazykem. Naproti tomu může RNS pomoci v informování české strany o tom, co se děje a chystá v Rakousku. Může nabídnout kvalifikované a objektivní odborníky pro různé mezinárodní mise či komise. A samozřejmě může dát objektivní reference o různých expertech i “expertech”, které do takových akcí vysílá oficiální Rakousko. Dobrým precedentem jsou velmi užitečné kontakty, které měli s rakouskými kolegy Slováci před spouštěním Mochovců.

V každém případě by tato schůzka měla být předobrazem toho, jak bychom si představovali spolupráci s jinými nukleárními společnostmi.