ZPRAVODAJ 4/00

V čísle: - Úloha reaktorů typu VVER v oblasti jaderné energetiky 21. století

Zpráva FORATOMU

- Diskusní večer Temelínské pochybnosti na Ekologických dnech Olomouc 2000

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ÚLOHA REAKTORŮ TYPU VVER

V OBLASTI JADERNÉ ENERGETIKY 21. STOLETÍ

Jeden z velmi významných referátů na konferenci:

Inovace VVER pro příští století (Praha 16.-20.4.2000)

Lehkovodní reaktory vyrábějí více než 85% světové produkce jaderné energie a v současnosti jsou používány ve 12 zemích. Jeden z obecně uznávaných vývojových směrů lehkovodních reaktorů představuje koncepce reaktorů VVER vytvořená a rozvinutá v bývalém Sovětském Svazu. Po dobu 35 let existence VVER (s celkovým výkonem v rozsahu od 70 do 100 MWe) bylo postaveno 58 jaderných bloků a 49 z nich je stále v provozu (13 v Rusku a na Ukrajině, 6 v Bulharsku a na Slovensku, 4 v Maďarsku a České Republice, 2 ve Finsku a 1 v Arménii). Nejstarší z provozovaných VVER – 3. blok JE Novovoroněž v Rusku – byla připojen do sítě v roce 1971; poslední - Mochovce-2 na Slovensku – byl spuštěn v roce 1999. Zeměpis reaktorů VVER se poměrně dynamicky rozvíjí. V současnosti je tento typ reaktoru poprvé stavěn v zemích Asie (Číně a Íránu) a také na Kubě (viz tabulka 1). Očekává se také výstavba prvního VVER v Indii.

Zvláštnosti výstavby a rozvoje VVER

Podrobný projekt reaktoru VVER s výkonem 200 MWe vznikl v roce 1956. V témž roce byla podepsána mezivládní dohoda mezi Sovětským Svazem a NDR a v roce 1957 byla zahájena práce na výstavbě JE Rheinsberg s výkonem 70 MW. Pro první JE s VVER bylo uvažováno několik míst, včetně závodu MOSENERGO (TEC-21) na výrobu tepla a elektrické energie v Kovrinu poblíž Moskvy, a nakonec byla vybrána elektrárna Novovoroněž. Tam byly postaveny první reaktory VVER všech generací.

Výstavba prvních bloků JE Novovoroněž potvrdila technickou proveditelnost spolehlivých komerčních jaderných zdrojů. Zkušenosti získané při jejich vzniku a provozu byly nesmírně důležité pro další vývoj jaderných elektráren s VVER v naší zemi i v dalších zemích, kde byly uplatněny naše projekty.

Zde je třeba zdůraznit, že pečlivá a dynamická práce v etapě projektování reaktoru, šetření celého rozsahu fyzikálních parametrů aktivní zóny před spuštěním, včasné opravy konstrukčních chyb, včetně závad vzniklých po výrobě jednotlivých součástí a representativní zkoušky a kontroly v průběhu úprav před spuštěním zajistily bezproblémové spuštění reaktoru a jaderné elektrárny a dosažení projektového výkonu v co nejkratším čase. Elektrárna byla spuštěna 30. září 1964 a projektový výkon (210 MWe) byl dosažen 30. prosince 1964. Následující provoz reaktoru a vlastní elektrárny potvrdil možnost provozu na výkonu 280 MWe. Další provozní zkušenosti, jež odhalily určité nedostatky v konstrukci a projektu zařízení a projevily se řadou poruch vyžadujících velké množství oprav, byly neocenitelným materiálem pro výstavbu dalších bloků VVER.

Je třeba zdůraznit, že řada základních technických řešení zpracovaných pro první VVER byla originální a stala se tradiční pro tvorbu všech následujících řešení VVER. Mezi ně patří:

Komerční reaktory VVER 440 MWe první generace vznikly na základě zkušeností s výstavbou prvních dvou bloků JE Novovoroněž. Premiérový blok této řady (JE Novovoroněž-3) byl spuštěn v roce 1971. Od roku 1971 do roku 1975 bylo v Sovětském Svazu uvedeno do provozu šest těchto bloků (v JE Novovoroněž, Kola a Arménské JE) a deset dalších bloků bylo uvedeno do provozu v rámci mezivládních dohod v Bulharsku, Československu a NDR v letech 1974 – 1982. Tato řada VVER potvrdila ekonomickou konkurenceschopnost jaderných elektráren.

Tato etapa vývoje VVER byla spojena s prvním obdobím přípravy bezpečnostní koncepce jaderných elektráren v Sovětském Svazu – kdy se předpokládalo, že je možné se vyhnout vážnému poškození potrubí, zařízení a jiných součástí reaktoru, bude-li zajištěna jejich vysoká kvalita, a tak se vyloučí možnost vážných havárií. V této souvislosti byl v rámci prvních projektů jaderných elektráren s VVER i s varnými reaktory kanálového typu považován za maximální projektovou havárii omezený únik chladiva, čímž byly omezeny požadavky na lokalizační systémy havárií. Tyto systémy zahrnovaly neprosakující prostory (projektované na nadměrný tlak) obsahující smyčku chladiva (částečnou nebo celou) a sprchovací zařízení určené ke kondenzaci páry unikající v průběhu havárie. Na těsnost prostor při vysokém tlaku nebyly kladeny žádné zvláštní požadavky, protože se neočekávalo žádné vážné poškození palivových článků. V tomto období byly jaderné elektrárny projektovány, stavěny a provozovány hlavně v souladu s obecnými průmyslovými normami a pravidly. Vytvoření zvláštních norem a nařízení zpočátku souviselo pouze s novými aspekty využití jaderné energie jako radiační ochrana, jaderná fyzika, výzkum radiačního materiálu apod.

Úplně první zkušenosti s výstavbou a provozem jaderných elektráren ovšem ukázaly, že i nejpřesnější výběr kovu a nejpřísnější požadavky na kvalitu výroby zařízení a potrubí nemohou zcela vyloučit možnost jejich poškození během provozu. Proto se v tomto období začal vytvářet nový komplexní přístup k jaderným elektrárnám jako předmětu vyššího rizika vyžadujícího vytvoření a uplatnění zvláštních bezpečnostních opatření. Zároveň již od doby prvního reaktoru VVER věnovali projektanti velkou pozornost vyloučení událostí, které by se mohly s vysokou pravděpodobností stát příčinou velké havárie nebo zhoršit její průběh, takže by se nakonec stala vážnou havárií.

Projekty VVER využívají materiály a konstrukce, jež nemají sklon k rychlému zničení; potenciálně nebezpečné jevy (prasknutí reaktorové nádoby nebo prasknutí sběrače parogenerátoru apod.) jsou v průběhu provozu monitorovány, což (jak ukázaly zkušenosti) umožňuje podniknout včasná opatření k zamezení rozvoje události do velké havárie. Parametry zařízení VVER (snížená hustota výkonu aktivní zóny, velká vodní rezerva v druhém okruhu parogenerátorů, kapacita kompenzátoru objemu apod.) byly zvoleny tak, aby zajistily pomalý vývoj havárie umožňující operátorům podniknout aktivní kroky k její likvidaci. Charakteristická rozhodnutí přijatá pro VVER – s cílem zvýšení jejich bezpečnosti – byla oceněna mezinárodními odborníky v období po Černobylské havárii. Provozní zkušenosti potvrzují efektivní působení těchto vlastností.

Rozhodující úlohu při vytváření nového přístupu k bezpečnosti jaderných elektráren měla práce na projektu jaderné elektrárny s reaktorem VVER-440 ve Finsku, jež byla zahájena v roce 1969. Úzká spolupráce a podrobné seznámení s postupy jiných zemí v rámci rozvoje jaderné energetiky přispěly k formulaci nového požadavku na bezpečnost jaderných elektráren na úrovni mezinárodních norem. Charakteristické rysy zařízení VVER tvořící základ jejich zvýšené bezpečnosti byly doplněny o systémy s působností v rámci celé elektrárny, jež zamezují vzniku vážných havárií. Příprava “Obecných ustanovení bezpečnosti jaderných elektráren” započala v roce 1969; v roce 1971 byla schválena první verze dokumentu a v témž roce byla zahájena příprava projektu jaderné elektrárny s VVER druhé generace v souladu s mezinárodními bezpečnostními přístupy.

První energetické bloky této řady byly postaveny v JE Loviisa ve Finsku (první blok byl uveden do provozu v roce 1977; druhý v roce 1980). V plánech výstavby JE realizovaných v našem státě a zemích CMEA nahradily energetické bloky nové generace plánované bloky první řady. Celkem 4 tyto elektrárenské bloky byly postaveny v SSSR a 10 v zemích CMEA.

S uplatněním nových bezpečnostních požadavků začal v roce 1969 vývoj reaktorového systému VVER-1000 (projekt B-187) pro pilotní 5. blok JE Novovoroněž. V roce 1971 byl doporučen k realizaci prováděcí projekt. Poprvé v naší zemi obsahoval projekt reaktorového systému ochrannou obálku (tzv. kontejnment) z předpjatého železobetonu projektovaného na maximální tlak v případě maximální projektové havárie s prasknutím hlavního cirkulačního potrubí o průměru 850 mm. 5. blok JE Novovoroněž s VVER-1000 byl uveden do provozu v roce 1980. Projekt zařízení VVER-1000 a technologické části reaktorového systému byl založen především na novém technickém řešení. Tak byla v projektu VVER poprvé použita aktivní zóna reaktoru s řídícími tyčemi ve formě svazků (klastrů) pohlcovačů (12 tyčí v každém svazku) ovládaných programovým vybavením (tzv. “soft” ovládání). Se zachováním hlavních dispozičních řešení reaktorového systému B-187 byl zpracován projekt reaktorových systémů VVER-1000 pro první blok (B-302) JE na Jižní Ukrajině a první a druhý blok Kalininské JE (B-338); na rozdíl od 5. bloku JE Novovoroněž byly nové palivové kazety bez krytu. Tyto bloky (ve zmíněném pořadí) byly uvedeny do provozu v letech 1982, 1985 a 1984 a 1986.

V roce 1978 byla zahájena příprava reaktorového systému VVER-1000 (B-320) pro velkou řadu jaderných elektráren. Všechna nová řešení pro systém B-320 musela být při zachování hlavních parametrů tlaku a teploty optimalizována na základě zkušeností s vývojem B-187, B-302 a B-338. 14 těchto energetických bloků bylo uvedeno do provozu v letech 1984-1993 (včetně dvou v Bulharsku v letech 1987 a 1991).

První důležitý praktický krok při vývoji a zavádění reaktorových systémů s vnitřními bezpečnostními prvky a prostředky pasivní ochrany znamenala výstavba jaderných závodů oblastního vytápění v Sovětském Svazu. Je třeba poznamenat, že výstavba těchto zařízení byla dokončena před havárií v Černobylu a požadavky na ně byly stanoveny a práce zahájeny ještě před havárií v JE Three-Mile-Island v USA. Ovšem jejich uvedení do provozu bylo navzdory technické logice zastaveno vzhledem k vlně protijaderného veřejného mínění po Černobylu a Perestrojce.

Aktivní vývoj a propagace reaktorových systémů s  koncepcí vnitřní bezpečnosti a pasivní ochrany byly v letech po Černobylské havárii omezeny obavami západní jaderné energetiky z technické a ekonomické konkurence a negativní reakce veřejnosti. Zdůrazňování “nového přístupu” by mohlo zpochybnit bezpečnost a přijatelnost provozovaných jaderných elektráren. Faktory jako potřeba veřejného přijetí jaderné energie a nastupující technická konjunktura v SSSR a Rusku, jež po úpadku prestiže v důsledku Černobylské havárie vyžadovaly zavedení kvalitativně nových kroků v dalším rozvoji odvětví, rozhodly o jiném přístupu k novým řešením. Z tohoto důvodu měly mít příští jaderné elektrárny klasifikované jako “vývojové” maximálně možný soubor nových bezpečnostních funkcí charakterizovaných termíny jako “vnitřní” a “pasivní”. Logika ekonomického rozvoje země v minulých letech a následně logika rozvoje jaderné energetiky rozhodla o zprovoznění těchto elektráren (s VVER-1000 a VVER-640) nové generace před rokem 2000.

 

Současná etapa koncepce VVER

V této souvislosti by bylo vhodné shrnout výsledky současné etapy vývojové koncepce vodních reaktorů (VVER) charakterizované širokým uplatněním druhé generace těchto reaktorů a dostupností reálných projektů třetí generace.

Jaderné elektrárny s reaktory VVER druhé generace jsou zastoupeny energetickými bloky s reaktory VVER-440 (projekt V-213) provozovanými v JE Loviisa (Finsko), JE Pakš (Maďarsko), JE Dukovany (Česká Republika), JE Bohunice a Mochovce (Slovensko), JE Rovno (Ukrajina), JE Kola (Rusko), a dále energetickými bloky s reaktory VVER-1000 v Rusku, Ukrajině a Bulharsku. V současnosti je v provozu 38 bloků VVER druhé generace a dalších 11 energetických bloků s VVER-1000 a VVER-440 této generace je ve výstavbě.

Druhá generace VVER zajistila bezpečnou výrobu jaderné energie v Sovětském Svazu (a potom v Rusku a na Ukrajině), zvláště v období po Černobylu, a potvrdila možnost pevné existence jaderných elektráren na mezinárodním trhu s energií. Nyní představuje technologický a vědecko-technický základ posilování jaderné energetiky v Rusku a soutěžení na světovém trhu prostřednictvím vývojového přechodu ke třetí generaci elektráren s jaderným palivem.

Bylo rozhodnuto o výstavbě jaderných elektráren s energetickými bloky třetí generace VVER-640 (Sosnovy Bor a Kola-5 v Rusku) a VVER-1000 (Novovoronež-6 v Rusku a jaderné elektrárny v Číně a Indii). Tyto projekty široce rozvíjejí mezinárodní bezpečnostní funkce, včetně použití přírodních faktorů, postupů a pasivních technických prostředků.

Jaderné reaktory 21. století

Dostupnost schválených jaderných technologií v energetice, potvrzená ekonomická konkurenceschopnost a technická bezpečnost činí z jaderné energie favorita při zajišťování významné části energetické výroby do doby další změny energetického nosiče v 21. století. V široké oblasti jaderné energetiky se budou používat reaktory různých typů. Jeden z možných způsobů jejich klasifikace je vybrat jejich funkční atribuční kritéria: výrobu energie, rozšířenou produkci paliva, výrobu izotopů a spalování aktinidů; reaktory všech funkčních řad budou zapojeny do řešení hlavního úkolu – výroby elektrické energie. Podíl lehkovodních reaktorů jak dnešních, tak budoucích s uplatněním východoevropských a asijsko-pacifických komponent, bude v rámci světové jaderné energetiky příštího století zcela nezbytně zachován (z ekonomických důvodů).

Zároveň vyžaduje předpokládaný značný nárůst výroby jaderné energie analýzu úlohy různých typů reaktorů v oblasti jaderné energetiky 21.století. Zvláštnosti této nové etapy využívání jaderné energie jako nárůst objemu ve výrobě elektřiny na desítky procent, potřeba produkce štěpných jaderných materiálů, rozšíření sféry použití i počtu zemí používajících jaderná zařízení apod. vyžadují jasné stanovení podmínek a požadavků, jež by měly být závazné pro reaktory ucházející se o významnou roli v budoucí jaderné energetice.

Vzhledem k proměnlivosti funkcí a podmínek existence jaderné energetiky je třeba provádět výzkum a vývoj reaktorů nové generace a zároveň zlepšovat existující projekty reaktorů. Při výběru nových vývojových směrů by měly být upřednostněny návrhy představující novou kvalitu řešení budoucích jaderných problémů. Z perspektivního hlediska je nemožné navrhnout jediný projekt, jenž by nejlepším možným způsobem řešil všechny problémy jaderné energetiky. V budoucnu bude fungovat několik typů reaktorů a každý z nich bude představovat nejlepší řešení vlastního energetického úkolu – bezpochyby včetně reaktorů typu VVER.

Trend vývoje energetických reaktorů bude pokračovat s cílem jejich využití pro výrobu elektrické energie. Výstavba reaktorů s vysokým a středním výkonem, jež byly kvalitně provozovány v předchozích etapách, bude pokračovat. Zároveň budou realizovány směry dalšího zvyšování výkonu. Základem trendu zvyšování výkonu energetických bloků je především velikost energetických sítí v evropské části Ruska a požadavek na konkurenceschopnost ve srovnání s klasickými (uhelnými) elektrárnami; a orientace na světovém trhu vyžaduje, aby Rusko mělo (pro domácí a zahraniční použití) projekt VVER srovnatelný se západními projekty, co se týká výkonu a dalších parametrů.

Proces rozšiřování oblasti použití jaderné energie (společná výroba tepla a elektřiny, oblastní zdroje vytápění, dodávky průmyslového tepla), který již objektivně započal, umožňuje předvídat vývoj tohoto trendu v nadcházejícím století. V této souvislosti lze očekávat, že bude konečně možné dovést do etapy praktické realizace nové odvětví VVER – vysoce bezpečné teplárny, jež by měly být jednou z možností optimálního řešení dodávky tepla v rozsáhlých regionech.

Celou oblast jaderné energetiky nelze postavit pouze na použití uranu 235. Pro provoz různých jaderných reaktorů by napájení štěpným prvkem přírodního uranu, trvale zapojeným do palivového cyklu, bylo nedostatečné. Produkce štěpných materiálů je jedním z hlavním rysů jaderné energetiky budoucnosti. Tato funkce bude zajišťována množivými reaktory. Hlavním účelem těchto reaktorů je množení paliva nezbytné pro dodávku paliva v celé jaderné struktuře. Tak budou v energetice budoucích let společně existovat jaderné množivé reaktory a reaktory spotřebovávající palivo. Jejich kvantitativní podíl ve světovém měřítku jaderné energetiky bude záviset na neutronové bilanci celé jaderné struktury a na úrovni produkce reaktoru. Kladná neutronová bilance systému jaderného reaktoru může v případě potřeby zajistit nejen množení jaderného paliva, ale také spalování nejnebezpečnějšího radioaktivního odpadu. Pro tento účel by bylo možné vytvořit zvláštní reaktor s tepelným spalováním.

Podíl a počty reaktorů s různými účely závisí na dokonalosti jejich parametrů, oblasti použití, úrovni rozvoje jaderné energetiky a stavu řešení otázky řízení radioaktivního odpadu. Pro stanovený rozvoj oblasti jaderné energetiky činí přibližný odhad podílu výkonu tepelných/rychlých/spalovacích (teplo na aktinidy) reaktorů 0.6/0.3/0.1.

Je třeba zvláště upozornit, že začátek 21. století bude společně s tradičními provozy palivových cyklů charakterizován řešením problému využití přebytečných materiálů pro jaderné zbraně (vysoce obohacený uran a plutonium) v reaktorech. Využití potenciálu výkonu plutonia určeného pro jaderné zbraně bude přispívat k palivovému základu jaderné energetiky. Při využívání plutonia určeného pro zbrojení bude ovládnuta technologie smíšeného paliva uranu a plutonia a shromážděny zkušenosti z řešení problémů životního prostředí a řídící, kontrolní a ochranné postupy nezbytné pro budoucí jadernou energetiku. V provozovaných a budovaných ruských reaktorech, včetně VVER, by bylo možné provádět energetické spalování úniků plutonia určeného pro jaderné zbraně ve formě smíšeného okysličeného paliva uranu a plutonia. Výběr konkrétního řešení bude záležet na ekonomických podmínkách realizace programu s uplatněním strategie jaderného rozvoje.

Přírodní zdroje thoria (přesahujícího uranové zdroje) a jeho nízká cena představují další možnost rozvoje neomezených zdrojů jaderné energie. Zapojení thoria do palivového cyklu by nejen přispělo k palivovému základu, ale také by usnadnilo řešení problému likvidace radioaktivního odpadu. V poslední době je společně s výše uvedenými výhodami thoria zkoumána možnost jeho využití v provozovaných nebo projektovaných reaktorech VVER s cílem kvalitního řešení otázky nešíření atomových zbraní. Jako nejrozumnější cesta se tedy jeví evoluční vývoj existujících schválených jaderných projektů a vytváření jaderných technologií nové generace na základě zkušeností z předchozího období.

Perspektivy reaktorů VVER

Vzhledem k dosažené úrovni rozvoje jaderné technologie na základě reaktorů typu VVER (jejich lodních analogií) je možné považovat tyto reaktory za nedílnou součást jaderné energetiky budoucnosti a analyzovat jejich možnosti při řešení vzniklých úkolů:

Předpokládá se, že další rozvoj koncepce vodních reaktorů by měl jasně demonstrovat hlavní podstatu jaderné strategie 21.století – technologickou posloupnost, na základě obrovského vědecko-technického potenciálu a rozvinuté průmyslové základny, jež by měla přinést maximální výsledky a vyřešit ekonomické úkoly blízké budoucnosti i dlouhodobé perspektivy.

Tabulka 1. Reaktory VVER provozované na světě

Země

JE

Typ reaktoru

Hrubý výkon, MW

Zahájení výstavby

(rok)

Předpokládané uvedení do provozu

(rok)

Rusko

Rostov-1

Rostov-2

Kalinin-3

Novovoronež-6

Kola-5

Sosnovy Bor

V-320

V-320

V-320

V-392

V-407

V-407

1000

1000

1000

1000

640

640

1981

1982

1985

1999

1997

1997

2000

*

2004

*

*

*

Indie

Kudamkulam-1

Kudamkulam-2

V-412

V-412

1000

1000

**

**

 

Írán

Bushehr-1

V-446

1000

1975

2002

Čína

Liangjungang-1

Liangjungang-2

V-428

V-428

1000

1000

1999

1999

2005

2006

Kuba

Juragua-1

Juragua-2

V-318

V-318

440

440

1982

1982

*

*

Česká Republika

Temelín-1

Temelín-2

V-320

V-320

1000

1000

1982

1985

2001

*

Ukrajina

Chmelnicky-2

Chmelnicky-3

Rovno-4

V-320

V-320

V-320

1000

1000

1000

1985

1986

1986

*

*

*

* - rok nebyl oficiálně stanoven

** - podepsána mezivládní dohoda; výstavba nebyla zahájena

V.A.Sidorenko, A.Yu.Gagarinski - Ruské výzkumné středisko "Institut Kurčatov"

Zpráva FORATOMU

Vysoký představitel EU potrhuje potřebu jaderné energie..

Brusel, 5. května 2000

Očekává se, že jaderná energie zůstane nezbytnou součástí energetického mixu Evropské unie přinejmenším po příštích 20 let, říká tento představitel.

Roberto Salvarani, vedoucí sekce životního prostředí Generálního ředitelství Evropské komise pro dopravu a energetiku, sdělil na semináři o energetické politice v Bruselu, že EU potřebuje splnit své cíle podle Kyotského protokolu (snižování emisí CO2) -dosáhnout udržitelného rozvoje a směřovat k čistším energetickým zdrojům.

Hovořil také o potřebě udržet bezpečnost zásobování energií, ale zdůraznil, že dovoz ropy a plynu do Unie se uskutečňuje z nestabilních oblastí světa. Proto musíme věnovat maximální péči nalezení správného energetického mixu a existuje potřeba zachovat “udržitelný podíl jaderné energetiky”.

Pan Salvani řekl : “Jaderná energie musí v tomto smyslu zůstat vážně míněnou alternativou a já ji dokonce ani alternativou nenazývám. Je to důležitá součást palivového mixu pro nejbližších 20 let a my ji musíme pečlivě zkoumat i pro pozdější dobu.” Předpověděl velký odklon od používání uhlí vybalancovaný zvýšením využívání plynu pro jeho nižší obsah uhlíku. Obnovitelné zdroje by také měly hrát důležitější roli, zatímco jaderný podíl na výrobě energie by měl zůstat stabilní, nebo klesnout jen mírně.

Evropská komise posuzuje v tomto roce energetickou politiku a bere v úvahu dva klíčové faktory - závazky z protokolu z Kyota o snížení emisí CO2 a budoucí rozšíření EU. Jaderné elektrárny vyrábějí v současnosti kolem 35% elektřiny v EU a neprodukují žádné skleníkové plyny a kyselé deště. Bruselský seminář “Změny klimatu : Výzva pro energetický průmysl” se s konal 5. května a byl organizován Střediskem pro evropská strategická studia (CEPS).

Dr Wolf - J. Schmidt-Kuester , generální tajemník Evropského atomového fóra (FORATOM), poukázal jménem jaderného průmyslu na výsledky studie, kterou Komise vydala nedávno. Studie dospěla k závěru, že země EU by potřebovaly během příštích 25 let postavit kolem 100 GW jaderných kapacit, aby splnily požadavky Kyotského protokolu v evropském prostoru. Dr Schmidt-Kuester řekl, že jaderná energetika zůstává životaschopnou variantou, postavenou na sociálně ekonomických a enviromentálních základech, pro svět, který kráčí vstříc zvyšujícím se požadavkům na energii a rostoucímu zájmu o globálnímu oteplování Země.

Diskusní večer Temelínské pochybnosti na Ekologických dnech

Olomouc 2000

V rámci 10. ročníku Ekologických dnů v Olomouci proběhl v úterý 2. května tohoto roku diskusní večer k dostavbě a spouštění jaderné elektrárny Temelín, nazvaný Temelínské pochybnosti. Pořadatelé ze Střediska ekologické výchovy Sluňákov Úřadu města Olomouce si za stranu oponentů dostavby této elektrárny pozvali bývalého ministra životního prostředí Ing. Martina Bursíka a předsedu protijaderně zaměřeného hnutí Duha Jana Beránka, na straně zastánců dostavby a uvedení do provozu se zúčastnili za vysokoškolskou sféru doc. Ing. Karel Matějka, CSc., vedoucí katedry jaderných reaktorů FJFI ČVUT v Praze, za Českou nukleární společnost viceprezident RNDr. Miroslav Kawalec a za ČEZ, a.s. Ing. Milan Mušák, MBA, vedoucí odboru zajišťování jakosti a jaderné bezpečnosti z Hlavní správy ČEZu a Ing. Milan Nebesář, vedoucí odboru pro styk s veřejností jaderné elektrárny Temelín.

Zájem o diskusní večer byl značný, více než 100 posluchačů, převážně mladých lidí, pravděpodobně studentů Univerzity Palackého v Olomouci, posluchárnu zcela zaplnilo. Jak ukázala další diskuse, nebyli posluchači vůbec naladěni apriori proti jaderné energetice a byli ochotni vyslechnout argumenty obou stran, což není u takovýchto diskusních večerů zdaleka pravidlem.

V úvodu zastánci i odpůrci rozvoje jaderné energetiky seznámili ve stručném vystoupení posluchače se svými argumenty. Následně se pak vyjádřili k argumentům protistrany. Diskusní večer velmi dobře moderoval a řídil Mgr. Michal Bartoš, vedoucí Střediska ekologické výchovy. Diskuse mezi zastánci i odpůrci rozvoje jaderné energetiky, odpovědi na dotazy posluchačů i diskuse s účastníky večera proběhla i jeho zásluhou s dodržením všech zásad slušnosti a korektního vystupování.

Hlavní argumenty zastánců rozvoje jaderné energetiky byly následující :

Hlavní argumenty odpůrců jaderné energetiky obecně, a dostavby a spuštění Temelína zvláště, byly následující : Temelín

Zastánci rozvoje jaderné energetiky postupně věcnými údaji vyvraceli často nevědecké argumenty o nebezpečnosti jaderných elektráren. V diskusi například vyplynulo, že pan Beránek vůbec nerozlišuje závažnost událostí na jaderných elektrárnách, které jsou klasifikovány dle stupnice INES Mezinárodní agentury pro atomovou energii - události jednotlivých stupňů se od sebe liší z hlediska dopadu na zdraví a majetek lidí o několik řádů, uvádění celkového počtu událostí jako argumentu o nebezpečnosti jaderné energetiky je proto pustá demagogie.

Na konkrétních údajích bylo prokázáno, že Temelín bude postaven za nižší cenu než je běžný světový průměr u elektráren srovnatelného výkonu, stejně tak byly uvedeny argumenty, že Evropská unie dle prohlášení komisařů Evropské komise (vlády EU) považuje za potřebné zachovat jadernou energetiku jako jeden ze zdrojů pro zajišťování výroby elektrické energie v příštích 20 - 30 letech a tvrzení o odstupování od jaderné energie je nepravdivé.

Pokud jde o otázky privatizace ČEZu, referenda, útlumu těžby uhlí v severních Čechách a další politicko-ekonomická, tj. nikoli vědecko-technická témata, zde stál názor proti názoru, jak je v naší zemi obvyklé, a každá strana se snažila vhodně přizpůsobit fakta i statistické údaje k obrazu svému, aniž by existovala pravidla pro objektivní zhodnocení pravdivosti argumentace.

Ukázalo se však, že odpůrci dostavby a spuštění jaderné elektrárny Temelín se dnes soustřeďují již daleko více na výše uvedená politicko-ekonomická témata, než na otázky jaderné bezpečnosti a vlivu jaderných elektráren na životní prostředí, což by měla být oblast ekologickým hnutím vlastní. Zřejmě argumenty o neekologičnosti a nebezpečnosti jaderných elektráren se stále hůře obhajují a proto se raději přechází k bezbřehým diskusím o argumentech politicko-ekonomických.

RNDr. Miroslav Kawalec

 

 

 

 

Omluva

Vedení České nukleární společnosti se omlouvá za chybu, která se nám vloudila do vydání Zpravodaje, věnovanému oslavám 10 let činnosti ČNS. Samozřejmě toto vydání mělo mít číslo 3/2000, nikoliv 4/2000 - Zpravodaj tohoto čísla už existoval. Proto pokračujeme ve správném číslování a doufáme, že napříště už tiskový šotek zamíří jinam.

Sídlo ČNS: V Holešovičkách 2, 180 00 Praha 8, cns@troja.fjfi.cvut.cz

Sekretariát ČNS: ČNS- H. Plavcová, Škoda Praha a.s., divize Temelín, 37305 Temelín

Prezident: R. Vespalec, tel.: 0618 81 4608, vespar1.edu@mail.cez.cz

Výkonný sekretář: J. Fleischhans, tel.: 0334 773760, jfleisch@temelp2.skodanet.cz