ZPRAVODAJ

ČESKÉ NUKLEÁRNÍ SPOLEČNOSTI

03/2002

 

 

ZMĚNY V AMERICKÉ

ENERGETICKÉ POLITICE

  

S využitím amerických pramenů zpracoval

Ing. Václav ŽELEZNÝ

 

 

Květen 2002

 Vážení přátelé,

v oblasti jaderné energetiky jsme v poslední době svědky zvratů, ale i nových tendencí. Především se z ní často stává téma politických her a někdy dokonce nevybíravého boje. Nechceme se pouštět do polemik o tom, zda jadernou energetiku ANO či NE. Chtěli bychom jen rekapitulovat, co se děje v jedné velké zemi, kde hraje jaderná energie nezanedbatelnou roli a kde se zdá, že ji tam ani v budoucnu nehodlají odepsat jako neperspektivní nebo škodlivý způsob zásobování elektrickou energií. Často jsme přesvědčováni, že “vyspělý svět odchází od jaderné energetiky” a že setrvávání u této varianty u nás je jedním z pozůstatků totalitní doby. Nechceme se dotknout Indie nebo Číny, ty asi i přes jejich ambiciózní plány rozvoje skutečně nebudeme počítat ke světové špičce. Nicméně nikdo zřejmě nebude zpochybňovat pozici Japonska, Korejské republiky nebo Taiwanu, kde má jaderná energetika už dnes silnou pozici i plány dalšího rozvoje. Pojďme do Evropy - situace v Německu je předmětem stálých diskusí, ve Švédsku je přes 80% obyvatelstva pro pokračování provozu tamních jaderných elektráren a vládní rozhodnutí o odstavování bloků neprobíhá podle plánu a ve Finsku vrcholí přípravy ke schválení výstavby dalšího jaderného bloku.

Podívejme se teď, jak se k jaderným elektrárnám staví občané i představitelé USA.

Česká nukleární společnost

 

  

 

Změny v americké energetické politice

 

 

1. Úvod

Jaderná energie. Jen o málokterém lidském objevu lze říci, že by vzbuzoval tak protichůdné názory a stanoviska, a to jak uvnitř jednotlivých států, tak i mezi celými státy navenek. Využívání jaderné energie je jedněmi prezentováno jako jedna z bezpečných, ekonomických, a tudíž akceptovatelných cest pro zajištění dostatečného zásobování elektrickou energií v dalších desetiletích, zatímco druhými je označováno za přežitý obor, od kterého vyspělý svět ustupuje.

Reprezentace nemalé části států využívajících jadernou energii se po dlouhou dobu nacházely v poměrně svízelné situaci. Na straně jedné mnozí politici chápali, že přestat rozvíjet jadernou energetiku, či ji dokonce urychleně opustit, půjde poměrně těžko. Na straně druhé se ovšem mnohdy obávali negativní reakce obyvatelstva, ovlivňovaného často až hysterickou kampaní odpůrců, kdyby dali najevo svůj smířlivý nebo kladný postoj k jaderné energetice. A tak se o jaderné energetice buďto nehovořilo prakticky vůbec, či jen mlhavě, nebo se v horším případě stávala předmětem politických obchodů, které už  se seriozním přístupem neměly zhola nic společného.

Teprve vývoj posledních několika málo let začíná stále jasněji ukazovat na změnu této situace. V málokterém ze států je tato změna tak patrná jako ve Spojených státech amerických, tj. v zemi, kde byla poprvé uskutečněna štěpná řetězová reakce a jež otevřela cestu pro využívání jaderné energie. Následující článek je věnován nejprve krátké exkurzi do historie využívání jaderné energie v USA a v další části se zaměřuje na změny v náhledu na jadernou energetiku, ke kterým zde v současné době dochází a které budou mít zcela určitě nemalý vliv na využívání jaderné energie i v ostatních zemích světa.

2. Historie využívání jaderné energie v USA

Letos tomu bude právě 60 let od chvíle, kdy 2. prosince 1942 v 15:36 mohl Enrico Fermi oznámit, že se v jím vybudovaném experimentálním reaktoru Chicago Pile 1 podařilo nastartovat nepřetržitou štěpnou řetězovou reakci.

Ranné období

Ačkoliv byla štěpná řetězová reakce poprvé spuštěna kontrolovaným způsobem, jaký známe z dnešních jaderných elektráren, další výzkum rozhodně nezapřel, že se tak stalo v rámci amerického atomového projektu Manhatan, jehož hlavním úkolem bylo získání jaderné zbraně, což se také v průběhu roku 1945 skutečně podařilo. Výzkum pokračoval nadále zejména pro vojenské využití. Dnes nejrozšířenější typ jaderného reaktoru, tj. lehkovodní tlakovodní reaktor, byl totiž původně vyvíjen pro pohon vojenských námořních plavidel, a to zejména ponorek a letadlových lodí. Tehdejší ministr námořnictva admirál Hyman Rickover zastával vizi moderního námořnictva, jehož páteřní jednotky budou mít jaderný pohon propůjčující plavidlům prakticky neomezený operační dojezd a vysokou rychlost. V této své vizi kladl velký ohled na bezpečnost takovýchto zařízení.

Cesta k mírovému využití

Jestliže za počátek jaderné éry je označován prosinec 1942, pak datem narození jaderné energetiky by byl 8.prosinec 1953, neboť právě v tento den přednesl tehdejší americký president Dwight Eisenhower svůj slavný projev nazývaný "Atomy pro mír", ve kterém mimo jiné navrhoval i vznik pozdější Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Krátce poté bylo rozhodnuto o výstavbě první “komerční” jaderné elektrárny Shippingport ve státě Pennsylvania. Dodavatelem reaktoru se stala firma Westinghouse, jež se opírala o zkušenosti svých vědců a inženýrů, kteří je nasbírali ve vojenských projektech.

Vývoj jaderné energetiky

Za první skutečně komerční jednotku však MAAE označuje až elektrárnu Dresden-1 o výkonu 207 MW spuštěnou v roce 1960. Během následujících 40 let bylo v USA postupně uvedeno do provozu 126 jaderných energetických reaktorů, z nichž v současnosti zůstávají v provozu 104. Podrobněji je tento vývoj znázorněn na grafu 1.

Graf 1 Vývoj jaderné energetiky v USA v letech 1960 - 2000

Šedesátá léta byla ještě ve znamení převážně malých projektů, jak je patrné z nízké hodnoty celkového instalovaného výkonu. Jaderná energetika však získávala v průběhu šedesátých let výrazně na síle i popularitě. Bylo to dáno zřetelnou orientací zájmu veřejnosti na životní prostředí, v důsledku čehož upadala obliba elektráren spalujících uhlí. Na grafu 1 je v průběhu sedmdesátých let zřetelně patrný výrazný nárůst počtu instalovaných bloků i celkového instalovaného výkonu.

Druhé období, kdy se jaderná energetika dostala do popředí zájmu politických činitelů i energetických společností, bylo v sedmdesátých letech, kdy byly USA zasaženy hned dvěma palivovými šoky. Prvním byla ropná krize v roce 1973, která dopadla na USA velmi silně, neboť více než jedna třetina americké energetiky byla v té době založena na spalování uhlovodíkových paliv. Druhý šok nastal, když neočekávaně krutá zima 1976-1977 způsobila problémy se zásobováním zemním plynem a silně ochromila celý americký středozápad. Na základě poučení z tohoto problematického období následovala změna složení energetické základny USA, což je znázorněno v tabulce 1, kde je zřetelně patrný odklon od ropy a zemního plynu a jejich nahrazení stabilnějšími zdroji, tj. opětovně uhlím a nově jadernou energií. V důsledku této změny orientace následuje v průběhu osmdesátých let opět výrazný nárůst výkonu instalovaného v jaderných elektrárnách.

Tabulka 1 Energetická základna USA v letech 1973 a 1997

zdroj energie

podíl (1973)

podíl (1997)

uhlí

46 %

57 %

přírodní plyn

18 %

9 %

ropa

17 %

3 %

hydroenergie a ostatní alt.

15 %

11 %

jádro

4 %

20 %

Příznivý obraz jaderné energetiky však byl narušen už 28.března 1979, kdy došlo k havárii na druhém bloku elektrárny Three Mile Island nedaleko Harrisburgu ve státě Pennsylvania. Ač při této havárii došlo jen k velmi malému úniku radiace, a tudíž k zanedbatelným škodám na životní prostředí, utrpěla jaderná energetika značné škody na své pověsti i na důvěře občanů i politiků. Skutečnou katastrofu však pro jadernou energetiku znamenala havárie čtvrtého bloku ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl. Na rozdíl od havárie na TMI-2 zde došlo k obrovskému úniku radioaktivních látek a na různé úrovni bylo zasaženo značné území. Protijaderná hysterie, která se po havárii v Černobylu rozpoutala, měla pro jadernou energetiku jako obor katastrofální následky. Nezměnitelným faktem zůstane, že pro jadernou energetiku znamenala na více než deset let prakticky zmrtvení dalšího rozvoje. Ke změně tohoto stavu začalo pozvolna docházet až teprve v samém závěru století.

3. Období změn

3.1 Konference o uhlí - naděje pro jádro?

Ač se to zdá poněkud nelogické, že na konferenci zabývající se využíváním uhlí pro výrobu elektrické energie se diskutovalo i o energii jaderné, je tomu tak. V březnu roku 1999 se v městě Clearwater na Floridě konala mezinárodní konference “Coal Utilization”. Jedním z problémů, které se řešily v rámci této konference, byla i budoucí koncepce americké elektroenergetiky, a to zejména splnění Kyotského protokolu o snižování emisí skleníkových plynů, neboť v této době nikdo nepředpokládal, že by USA tento protokol odmítly, jak se stalo po nástupu presidenta Bushe.

Původní koncepce byla charakterizována vysokou mírou využívání nejmodernějších uhelných technologií (zejména integrovaných zplyňovacích cyklů), zvýšeným podílem zemního plynu, mírným růstem využití obnovitelných zdrojů a postupným úplným odstavením jaderných zdrojů. Tato koncepce by však neumožnila dosáhnout snížení emisí požadované Kyotským protokolem, a proto bylo nutné hledat další varianty.

Graf 2 Strategicky i ekonomicky odmítnutá varianta splnění

Kyotského protokolu

Na grafu 2 je varianta, která podobně jako původní koncepce počítala s postupným útlumem využívání jaderné energie. Aby bylo možné dosáhnout snížení emisí požadované Kyotským protokolem, bylo by nutné přeorientovat téměř veškerou výrobu elektrické energie na zemní plyn, což by znamenalo zněkolikanásobení jeho spotřeby oproti současnému stavu. Tato varianta byla strategicky i ekonomicky odmítnuta.

Na grafu 3 je znázorněna přijatá dlouhodobá koncepce strategicky a ekonomicky vyrovnaného vývoje elektroenergetiky. I tato varianta počítá s vysokou mírou využití zemního plynu, s určitým snížením podílu uhelné elektroenergetiky a s přechodem na moderní technologie s vysokou účinností, ale co je velmi důležité, také především s úplnou rehabilitací jaderné energetiky, jejíž podíl bude jen nepatrně klesat oproti současné úrovni, což v absolutním měřítku znamená výrazný nárůst instalovaného výkonu.

Graf 3 Přijatá dlouhodobá koncepce rozvoje elektroenergetiky

Konference v Clearwater se tak stala po dlouhých letech první významnější akcí, kde se začalo znovu otevřeně uvažovat a hovořit o znovuoživení v té době zcela zastaveného rozvoje jaderné energetiky. Doba působení vlády prezidenta Clintona se v té době již pomalu chýlila ke konci a nikdo v této době pochopitelně nepředpokládal Bushovo jednostranné odstoupení od zmíněného Kyotského protokolu. Jaderná energetika však již, jak dokazuje nová energetická politika, z povědomí odborníků plánujících koncepci rozvoje elektroenergetiky nezmizela. Naopak, pokud jde o jadernou energetiku, vláda prezidenta Bushe přinejmenším sleduje variantu, která byla vybrána pro splnění Kyotského protokolu. [L7]

3.2 Nástup administrativy prezidenta George Bushe

Odmítnutí Kyotského protokolu

První významnou změnou provedenou po nástupu prezidenta George Bushe a jeho administrativy bylo zřeknutí se Kyotského protokolu o snižování emisí skleníkových plynů a zejména oxidu uhličitého. Tento bezprecedentní krok vyvolal vlnu kritiky a rozhořčení v mnoha zemích světa, neboť USA jsou zdaleka největším spotřebitelem energie, a tudíž zároveň i producentem skleníkových plynů. Bez účasti USA tak Kyotský protokol ztrácí velkou část svého významu. Mnozí z odborníků na fosilní energetiku se však shodují v názoru, že jednou z příčin tohoto kroku může být i skutečnost, že USA v současné době nejsou ani při masivním nasazování nejmodernějších fosilních technologií schopny dostát závazkům, které by po nich Kyotský protokol vyžadoval. USA v současné době získávají více než 70 % elektrické energie spalováním fosilních paliv. Podíl uhlí představuje 52 %, zemního plynu 16 % a ropy 3 %. Pouze zbývajících necelých 30 % pokrývá jaderná energie, vodní energie a alternativní zdroje. Krok prezidenta Bushe tedy může být motivován snahou získat pro USA dostatek času na modernizaci jejich energetické základny.

Ochrana životního prostředí se však nedostala zcela mimo oblast zájmu. To prokazuje i dopis, který zaslal americký viceprezident Cheney prezidentu Bushovi v květnu roku 2001. V tomto dopise se zcela jasně praví, že pro dosažení kvality života odpovídající 21. století je třeba zajistit spolehlivé zásobování energií a čisté životní prostředí a že je nutné akcelerovat ochranu a zlepšování životního prostředí. Viceprezident Cheney se v souvislosti se směřováním k šetrnější výrobě elektrické energie zmínil o přínosu jaderné energetiky v této oblasti a v jednom ze svých televizních vystoupení prohlásil, že “pokud se opravdu vážně zabýváte skleníkovými plyny, je jedním z řešení tohoto problému návrat a věnování další pozornosti jaderné energetice a její používání k výrobě elektřiny bez jakýchkoliv nepříjemných následků”. Skutečnost, že viceprezident Cheney, který předsedá vládní skupině pro vývoj národní energetické politiky, opakovaně označoval jadernou energii jako “bezpečný, čistý a velice vydatný energetický zdroj”, dávala již v minulém roce tušit, že v americkém pohledu na jadernou energetiku dochází k výraznému posunu. Tento posun se projevil také rovněž v dokumentu “National Energy Policy” zabývajícím se národní energetickou politikou, který vydala skupina pro rozvoj národní energetické politiky v květnu 2001. [L6]

Národní energetická politika - jaderná energie

Uvedený dokument předpokládá nutnost vybudovat v USA během následujících 20 let 393 000 MW nových kapacit pro výrobu elektrické energie, což znamená výstavbu 1 300 až 1900 nových energetických bloků. Předpokládá se, že většina z těchto nových výrobních kapacit bude jako palivo využívat zemní plyn. Avšak vedle zemního plynu je v této pasáži, zabývající se úvodem do problematiky, zmíněna také jaderná energie, neboť současné a nové technologie nabízejí příležitost, jak rozšiřovat produkci v jaderných zdrojích.

V dokumentu, zejména pak v části zabývající se energií pro nové století, se hovoří o tom, že jaderná energetika je významným zdrojem, který neprodukuje žádné emise skleníkových plynů a její úloha v budoucí energetice by se měla rozšiřovat. Jaderná energetika pokrývá v současnosti okolo 20 % z celkové americké spotřeby a je zde zdůrazňována především vysoká spolehlivost těchto zdrojů a cenová stabilita jejich produkce. Ačkoliv počet jaderných bloků v USA klesá v důsledku toho, že některé z nich již byly vyřazeny z provozu (viz graf 1), produkce elektrické energie v jaderných elektrárnách neustále narůstá a pravidelně dochází k dosahování dalších a dalších výrobních rekordů. V dokumentu se konstatuje, že koeficient využití amerických jaderných elektráren vzrostl z úrovně okolo 70 % v roce 1980 na vynikající hodnotu blížící se 90 % v roce 2000. Toto výrazné zlepšení provozních ukazatelů přispělo mimo jiné i ke zlepšení ekonomických ukazatelů těchto elektráren, takže jimi produkovaná elektrická energie je nyní konkurenceschopná a v posledních dvou letech vycházely náklady na výrobu jedné kilowatthodiny v jaderných elektrárnách nejnižší.

Dokonce i v současné jaderné energetice je shledáván ještě další potenciál pro růst produkce elektrické energie z jádra. Experti odhadují, že produkce odpovídající ještě dalším 2000 MW instalovaného výkonu může být přidána dalším zlepšováním provozních charakteristik současných jaderných elektráren. Další nárůst odpovídající zhruba 12 000 MW může být získán zvýšením výkonu současných amerických jaderných elektráren, a to v důsledku aplikace nových metod a technologií, které umožňují zvýšit jmenovitý výkon zařízení, aniž by docházelo k poklesu bezpečnosti. Avšak zde panují určité obavy, neboť tyto technické modifikace mohou být drahé a vyžadují rozšířené licenční posouzení a schválení prováděné americkým úřadem jaderného dozoru NRC. Další zmiňovanou cestou, jak do budoucna zvýšit množství energie produkované v jaderných elektrárnách, je prodlužování licence současných elektráren. Většina elektrárenských společností v současné době plánuje prodlužování licencí o 20 let. Ukazuje se, že by takto mohla být prodloužena licence až u 90 % jaderných elektráren, které jsou v současné době v USA provozovány. Žádosti podané v průběhu posledních dvou let prozrazují, že tento proces již začal. Tento postup se jeví pro elektrárenské společnosti velice výhodný, neboť částečné modernizace, které zpravidla budou během prodloužené doby životnosti prováděny, vycházejí investičně mnohem levněji, než výstavba nového zdroje. Prodlužování licence má i značnou podporu americké veřejnosti. Podle průzkumu prováděného v loňském roce má toto řešení podporu 84 % obyvatelstva.

K určitým změnám došlo i v procesu licencování jaderných elektráren. Navzdory tomu, že poslední jaderná elektrárna byla v USA objednána v sedmdesátých letech, vydal v průběhu devadesátých let americký úřad jaderného dozoru certifikaci pro tři standardizované projekty nové generace jaderných elektráren a kongres uzákonil legislativu, která zjednodušuje a zrychluje licenční proces. V rámci tohoto procesu mohou nyní elektrárenské společnosti žádat o kombinovanou konstrukční a provozní licenci pro jeden z těchto tří standardizovaných projektů. Tento reformovaný licenční proces tak zajišťuje kupříkladu pro povolení lokality způsob, jak otázky týkající se lokality elektrárny vyřešit už začátkem procesu. V dokumentu se navíc objevuje úvaha, že jeden ze způsobů, jak se vyhnout velké části sporných otázek spojených s výstavbou elektrárny v nových lokalitách, je výstavba dalších bloků v existujících lokalitách. Základem této úvahy je fakt, že mnoho amerických jaderných elektráren bylo původně projektováno pro čtyři až šest jaderných bloků, ale ve spoustě z nich se postavily pouze dva či tři bloky. V mnoha takovýchto lokalitách by tedy bylo možné umístit ještě další nové reaktory.

Pozornost je věnována rovněž otázce použitého jaderného paliva, a to v souvislosti se postupem prací na budování trvalého úložiště vysoce radioaktivního odpadu v Yucca Mountain ve státě Nevada. V jednom z doporučení, které se v tomto dokumentu objevují, se hovoří i o tom, že by americká legislativa, v souvislosti s vývojem pokročilých jaderných palivových cyklů a budoucích jaderných technologií, měla přezkoumat svoji politiku, aby brala v úvahu výzkum a vývoj metod zpracovávajících použité palivo. Tyto metody redukují toky odpadu a zvyšují odolnost proti rozšiřování materiálů zneužitelných kupříkladu pro teroristické účely.

V závěrečné části dokumentu je jaderná energetika ještě krátce zmiňována v souvislosti s diversifikací energetické základny USA. Celý dokument zabývající se národní energetickou politikou USA potvrzuje, že jaderná energie se v této zemi znovu stává předmětem zájmů odborných i politických kruhů. V průběhu dalších několika měsíců byl tento trend znovu potvrzen, když došlo k vyhlášení takzvaného “Nuclear Power 2010 program”. [L1, L6]

“Nuclear Power 2010 program” a “Vision 2020”

Jestliže se v květnu roku 2001 v dokumentu pojednávajícím o národní energetické politice USA o jaderné energetice hovořilo jako o způsobu výroby elektrické energie, který by rozhodně měl být brán v úvahu i v budoucnosti, pak další aktivity, ke kterým v této oblasti došlo ještě během roku 2001, jsou už zaměřeny přímo na další rozvoj jaderné energetiky v USA.

V programu “Nuclear Power 2010” se hovoří o tom, že nastává rozhodující období pro nasazení nových jaderných kapacit, které by pracovaly v režimu základního zatížení a které by pomohly splnit cíle pro diverzifikaci a spolehlivost dodávek energie stanovené v národní energetické politice. Program “Nuclear Power 2010” je společným programem vlády a průmyslu pro vyvinutí pokročilých reaktorových technologií a demonstraci nových legislativních procesů. Cílem je do roku 2005 stimulovat soukromý sektor ke stavbě nových jaderných bloků a jejich nasazení do provozu okolo roku 2010. V pozadí tohoto programu je skutečnost, že v USA bude nutné během následujících 20 let vybudovat 393 000 MW nových kapacit pro výrobu elektrické energie, což znamená výstavbu 1300 až 1900 nových energetických bloků o výkonu průměrně 250 MWe. Nové jaderné elektrárny, jejichž výkony se zpravidla pohybují v řádu 1 000 - 1 500 Mwe, by mohly výrazně pomoci ke splnění tohoto cíle.

V rámci programu byla ustavena pracovní skupina “Near-Term Deployment Working Group - NTDG”, která pod vedením “Nuclear Energy Research Advisory Committee” spadajícího pod Ministerstvo Energetiky (DOE), vydala v říjnu 2001 studii pod názvem “A Roadmap to Deploy New Nuclear Power Plants in the United States by 2010”. Tato studie obsahovala mimo jiné i seznam doporučení, která by měla být přijata v průmyslu a ve vládě, aby podpořila rozmístění nových pokročilých jaderných elektráren v USA do roku 2010.

NTDG identifikovala celkem devět generických otázek, které by mohly ovlivňovat životaschopnost jakékoliv jaderné elektrárny. Pět z nich je považováno za názorové rozdíly vyžadující přímá opatření. Jsou to:

Dále byly identifikovány další čtyři významné otázky vyžadující další diskusi:

Prostřednictvím Ministerstva energetiky vydala NTDG v dubnu 2001 dotazy pro jaderný průmysl a pro veřejnost ohledně projektů jaderných elektráren, které by mohly být realizovány do roku 2010. V odpovědi na tento dotaz NTDG obdržela nabídky od amerických i od světových dodavatelů jaderných reaktorů a mohla určit osm kandidátských projektů, které zahrnují tlakovodní, varné i plynem chlazené reaktory. Vybrané projekty včetně stručných základních údajů jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 2 Vybrané projekty jaderných reaktorů

projekt

dodavatel

výkon
a typ

charakteristické rysy projektu

ABWR

GE

1350
BWR

Pokročilý varný reaktor. Projekt byl v roce 1996 schválen NRC a je již vybudován a provozován v Japonsku.

SWR 1000

Framatome/ ANP

1013
BWR

Pokročilý varný reaktor. Kombinuje osvědčené prvky varných reaktorů s prvky pasivní bezpečnosti. Reaktor je projektován, aby splňoval evropské požadavky včetně německých.

ESBWR

GE

1380
BWR

Projekt je založen na předchozím pasivním projektu SBWR. Pasivně bezpečný varný reaktor s přirozenou cirkulací i při nominálním výkonu.

AP600

Westing-house

610
PWR

Pokročilý tlakovodní reaktor s pasivní bezpečností v oblasti havarijního chlazení aktivní zóny a kontejnmentu.

AP1000

Westing-house

1090
PWR

Pokročilý tlakovodní reaktor vzniklý modifikací typu AP600 s pasivní bezpečností jako u jeho předchůdce.

IRIS

Westing-house

100 - 300
PWR

Inovační tlakovodní reaktor. Integrální uspořádání systému chlazení reaktoru eliminuje potenciál pro vznik LOCA. Modulové uspořádání. Reaktor je ve vývoji.

PBMR

ESKOM

110
GCR

Vysokoteplotní grafitem moderovaný a heliem chlazený reaktor s jednookruhovým uspořádáním. V současné době se plánuje výstavba v Jihoafrické republice.

GT-MHR

General
Atomics

288
GCR

Vysokoteplotní grafitem moderovaný a heliem chlazený reaktor s jednookruhovým uspořádáním. Reaktor je v rámci mezinárodního programu licencován pro použití v Rusku, kde se s ním počítá při likvidaci plutonia z jaderných zbraní.

V dotazech bylo stanoveno šest hodnoticích kritérií použitelných pro rozvoj v blízké budoucnosti a bylo požadováno, aby se respondenti těmto kritériím speciálně věnovali. Mezi tato kritéria patří:

1) souhlas státního jaderného dozoru,

2) infrastruktura průmyslu,

3) plán komercializace,

4) podílení se na nákladech,

5) ekonomická konkurenceschopnost,

6) průmyslová struktura palivového cyklu.

Z výše uvedených skutečností je zřetelně patrné, že program “Nuclear Power 2010” už zcela seriózně počítá s výstavbou prvních nových jaderných bloků v USA a s jejich uvedením do provozu kolem roku 2010.

Další odpovědí jaderného průmyslu na nově formulovanou národní energetickou politiku je iniciativa nazývaná “Vision 2020”. Jestliže se v případě programu “Nuclear Power 2010” počítá s nasazením prvních nových jaderných reaktorů do roku 2010, jde tato iniciativa již mnohem dále. Iniciativa “Vision 2020” stanovuje za cíl připojit do roku 2020 k americké elektrizační síti nové jaderné kapacity o celkovém výkonu 50000 MW. Vedoucí úlohu při formulování této iniciativy zaujal Nuclear Energy Institute (NEI), který ustavil pro nové jaderné elektrárny exekutivní pracovní skupinu, jejímž úkolem je vést aktivity průmyslu v blízké době směrem k dosažení tohoto cíle.

Pokud vezmeme v úvahu kapacitu plánovanou v rámci aktivity “Vision 2020” společně s kapacitou, kterou je možné ještě získat ze stávajících elektráren jejich modernizací a zlepšováním jejich provozních parametrů, lze předpokládat, že podíl elektrické energie vyrobené v jaderných elektrárnách bude mírně narůstat z 19,8 % v roce 2000 na hodnotu 23,1 % v roce 2020. Celkový podíl elektrické energie vyráběné ve skleníkové plyny neemitujících zdrojích by se v průběhu tohoto období měl lehce zvýšit z 29,3 % na 31,4 %. Lze konstatovat, že se administrativa prezidenta Bushe, ačkoliv odmítla Kyotský protokol, ubírá směrem, který je součástí závěrů zmiňované konference v Clearwateru. [L2, L5]

Akceptovatelnost jaderné energetiky v USA

Vývoj, který nastal po jaderných haváriích na Three Mile Island a v Černobylu, ukazuje jak je pro jadernou energetiku důležité, aby byla akceptovatelná, a to zejména pro širokou veřejnost. Pokud totiž nebude jaderná energetika mít dostatečnou podporu veřejnosti, bude její další vývoj problematický i kdyby nové reaktory byly sebelepší a odborníci sebevíce zdůrazňovali jejich naprostou bezpečnost. Není totiž nic neobvyklého, že názory odborníků nejsou pro odpovědné činitele tím nejpádnějším argumentem. Tím je velmi často právě veřejné mínění, neboť málokterý politik má tolik osobní statečnosti, aby byl ochoten činit rozhodnutí, která jsou v rozporu s vůlí občanů, tj. voličů, byť by tato rozhodnutí byla nejrozumnější a nejzodpovědnější možná. USA patří bezesporu ke státům, kde je vliv veřejného mínění jeden z nejsilnějších. Vztah americké veřejnosti k jaderným elektrárnám znázorňují následující grafy a obrázky.

Obrázek 1 znázorňuje podporu veřejnosti pro výstavbu dalších jaderných elektráren na území USA. USA jsou zde rozděleny na čtyři základní regiony a pro každý z nich je zde uvedeno, kolik procent občanů je ochotno podpořit výstavbu jaderných elektráren. Údaj na počátku každé z šipek uvádí stav v říjnu roku 1999 a údaje na konci jsou z července roku 2001. Ve všech regionech je patrný výrazný nárůst podpory. O několik měsíců starší údaje z března 2001 ukazují relativně stabilizovaný stav v oblasti jihu a západu, k poklesu o několik procent naopak došlo v oblasti středozápadu a severovýchodu. Průměrná podpora v celém USA vzrostla ve sledovaném období z 42 % na 63 %. Nejnovější dílčí údaje z března 2002 naznačují celkově stabilizovaný stav. Budoucí výstavbu nových jaderných bloků v lokalitách dněšních JE podporuje 64 % amerického obyvatelstva.

Obrázek 1 Podpora veřejnosti pro stavbu dalších jaderných elektráren

Na grafu 4 jsou znázorněny výsledky několika průzkumů veřejného mínění, které se na názor občanů na pokračování ve využívání jaderné energie v USA dotazovaly z několika různých pohledů, a tedy poněkud podrobněji. Z grafu je zřetelně patrný výrazně převládající názor amerických občanů, aby soudobé jaderné elektrárny nebyly odstavovány předčasně. To, že americká veřejnost se svých jaderných elektráren neobává, jasně dokladuje i stabilní a velmi vysoká podpora procesu prodlužování licencí nynějších jaderných elektráren. Další dvě z otázek se již týkaly přímo pokračování ve využívání jaderné energie. Ponechat možnost výstavby nových jaderných elektráren jako otevřenou i nadále do budoucnosti podporuje stabilně o něco více než 70% respondentů. Nejnižší, ale i tak mírně nadpoloviční podporu, má varianta, ve které se s výstavbou nových jaderných elektráren v budoucích letech počítá jako s definitivním rozhodnutím. Zajímavý je několikaprocentní nárůst podpory této varianty zaznamenaný při průzkumu v říjnu roku 2001, tedy zhruba měsíc po teroristických útocích na Světové obchodní centrum. Namísto obav došlo ke zvýšení podpory. Vysvětlením může být skutečnost, že mnoho Američanů si po oněch bezprecedentních útocích uvědomilo, že jejich země je do značné míry závislá na dovozu energetických surovin z arabského, a jak se znovu ukázalo, Americe často ne zrovna přátelského světa. Zvýšení zájmů o domácí zdroje, a tím i snížení této závislosti, by poté bylo logickým zdůvodněním. Dílčí výsledky z nejnovějšího průzkumu z března 2002 ukazují opětovný nárůst podpory obnovování licencí současných JE, a to na úroveň 87 %.

Graf 4 Názor obyvatelstva USA na pokračování v jaderné energetice

Následující tabulka udává celkové spektrum názorů na jadernou energetiku a jeho změnu mezi listopadem 2000 a říjnem 2001. I z této tabulky je patrný zřetelný nárůst podpory jaderné energetice, a to v obou kategoriích příznivců. Podíl odpůrců jaderné energetiky naopak v obou kategoriích klesá. V případě příznivců i odpůrců platí, že k výraznějším změnám dochází v umírněných kategoriích. Procentní podíl nerozhodnutých občanů zůstává stejný. Základní výsledky průzkumu z března 2002 tento trend potvrzují. Došlo k dalšímu, byť již pouze jednoprocentnímu nárůstu podílu příznivců a nerozhodnutých občanů, zatímco podíl odpůrců poklesl o 2%. Tyto malé změny mohou být způsobeny statistickou chybou, nicméně v žádném případě zatím nepřicházejí signály a poklesu podpory, který by se byl dal očekávat v souvislosti s teroristickými útoky

Tabulka 3 USA - celkové rozložení názorů na jadernou energetiku

 

listopad 2000

říjen 2001

březen 2002

výrazně pro

26

28

 

slabě pro

32

37

 

celkem pro

58

65

66

silně proti

16

14

 

slabě proti

20

15

 

celkem proti

36

29

27

nerozhodnuto

6

6

7

Graf 5 znázorňuje vliv informační kampaně o jaderné energetice. Průzkum, který tento vliv monitoruje, byl proveden v říjnu roku 2000. Stejné skupině respondentů byla položena otázka týkající se jejich vztahu k jaderné energetice jako k jedné z cest, které mohou pomoci zajistit zásobování USA elektrickou energií. Výsledky znázorňuje vždy levý sloupec v každé dvojici. Následně byly těmto respondentům poskytnuty přesné informace o jaderné energetice, její bezpečnosti a vlivu na životní prostředí. Poté byla respondentům položena stejná otázka. Výsledky znázorňuje pravý sloupec v každé dvojici. Při pohledu na graf 5 je zřetelně patrné, že dostatek nezkreslených informací má výrazný vliv na rozložení názoru veřejnosti na jadernou energetiku.

V celkovém vzorku je patrný zejména nárůst těch, kteří výrazně podporují jadernou energetiku, k poklesu naopak došlo v obou kategoriích odpůrců. Počet nerozhodných zůstává prakticky nezměněný. Poněkud rozdílný je vliv informační kampaně na mužskou a ženskou část populace. U mužů byl podíl sympatizantů už před informační kampaní poměrně vysoký (74 %) a po kampani došlo už jen k mírnějšímu nárůstu na 79 %. Výrazný 17 % nárůst přesvědčených sympatizantů se tedy z velké části rekrutuje ze skupiny dříve umírněných sympatizantů. U žen je naopak situace diametrálně odlišná. V důsledku poskytnutých informací došlo v ženské části populace k výraznému nárůstu sympatizantů z 49 % na 71 %. Zde však na rozdíl od mužů došlo k výraznému nárůstu u obou sympatizujících kategorií a velká část výrazného 22 % nárůstu sympatizantů se tak rekrutuje skutečně z úbytku odpůrců jaderné energetiky, který činil celkově 18 %. V celém dotazovaném vzorku pak informační kampaň znamenala nárůst podílu sympatizantů o 14 %.

Graf 5 Vliv informační kampaně na názor na jadernou energetiku

Z výše uvedených údajů je jasně patrné, že americká veřejnost nejenže jadernou energetiku nezavrhuje, ale navíc došlo v poslední době k výraznému posunu od původně spíše rezervovaného postoje k postoji více či méně sympatizujícímu s jadernou energetikou. Graf 5 ukazuje, že i nadále bude záležet na přístupu společností, které jaderné elektrárny budují či provozují, zda bude tento trend trvalý a zda se důvěru americké veřejnosti v jadernou energetiku podaří zachovat, popřípadě nadále posilovat. [L3, L4, L6]

 

 

Reference:

[L1] National Energy Policy Development Group, “National Energy Policy”, NEPDG, US, May 2001

[L2] Near Term Development Group, “A Roadmap to Deploy New Nuclear Power Plants in the United States by 2010”, NTDG, DOE, US, October 2001

[L3] American Nuclear Society, “Nuclear News”, 2001

[L4] Nuclear Energy Institute, “Perspective on Public Opinions”, NEI, Washington, D.C., 2000 -2002

[L5] Nuclear Energy Institute, “From Renaissance to Reality - Vision 2020”, NEI, Washington, D.C., 2001

[L6] The World’s Nuclear News Agency, “Nucnet”, Berne, 2000 -2002

[L7] Doc. Ing. F.Hrdlička, CSc, “Politická rozhodnutí vedoucí ke splnění mezinárodních protokolů o omezení emisí znečišťujících látek”, Energetika 2/50, str. 60-61

 

 

 

Zpravodaj ČNS 3/2002, vydán 6.5.2002

Sídlo ČNS: V Holešovičkách 2, 180 00 Praha 8, cns@troja.fjfi.cvut.cz

Prezident: Václav Hanus, tel.: 0334 78 21 43, hanusv1.ete@mail.cez.cz

Sekretariát: František Mantlík, ÚJV Řež, 250 68 Řež, tel.: 02 6617 23 42, mantlik@nri.cz

Povolení MK ČR E 11041 ze dne 8.1.2001

Česká nukleární společnost je dobrovolnou a neziskovou odbornou organizací. Hlavním cílem ČNS je provádět osvětu, napomáhat vzdělávání veřejnosti v oboru jaderné energetiky a šířit objektivní informace z oblasti mírového využívání jaderné energie.

Česká nukleární společnost vznikla v roce 1990. Je členem Evropské nukleární společnosti s významným zastoupením v jejích řídicích orgánech. ČNS je zakládajícím členem Českého svazu vědeckotechnických společností. Dlouhodobě a úzce spolupracujeme se Slovenskou nukleární společností SNUS, se kterou jsme vytvořili Koordinační výbor. Práce koordinačního výboru zabezpečuje podmínky pro společný postup v činnostech spojených s informacemi o jaderné energetice. ČNS i SNUS spolupracují s německou jadernou společností KTG. Hlavní náplní spolupráce je pravidelné pořádaní konferencí NUSIM (Nuclear Societies Information Meeting). Tyto konference probíhají od roku 1992 (Praha) střídavě na území jednotlivých států. ČNS dále organizuje významné mezinárodní konference a pracovní setkání na republikové úrovni, zpravidla se zahraniční účastí. Výraznou aktivitu v ČNS projevují mladí. Jsou zapojeni do Young Generation Network Evropské Nukleární společnosti jako její česká sekce CYG (Czech Young Generation). V roce 2000 byla ustavena sekce žen, která je součástí mezinárodní organizace WIN Global (Women in Nuclear).

Česká nukleární společnost organizuje pro své členy a širší odbornou veřejnost:

Česká nukleární společnost vydává Zpravodaj, který obsahuje kromě informací o činnosti společnosti pravidelně články na aktuální témata v české i světové jaderné energetice. Dále ČNS organizuje pro své členy distribuci informačního magazínu Evropské nukleární společnosti New European Worldscan (NEW).

ČNS pro své kolektivní členy (na komerčním základě) zprostředkovává příjem informací ze sítě ENS NucNet.

 

 

Sídlo ČNS:

Areál MFF UK Praha
V Holešovičkách 2
180 00 Praha 8

cns@troja.fjfi.cvut.cz

http://www.csvts.cz/cns