zpracoval: Ing.
Miloslav Hron, CSc., ÚJV Řež V uvedených dnech se v prostorách
Konferenčního centra Pacifico japonského přístavu
Jokohama konala celosvětová konference GLOBAL´97.
Sešla se jako v pořadí již třetí z této významné
série konferencí, aby projednala perspektivní jaderné
systémy v globálním měřítku, jak také napovídalo
její motto: "Nástup do druhé jaderné éry s
pokročilými palivovými cykly".
První konference z této řady,
GLOBAL´93, která se konala v Seattlu v USA v roce 1993,
předložila vizi o mnohem intenzívnější
mezinárodní koordinaci úsilí o vývoj palivového
cyklu. Následující druhá konference tohoto seriálu
GLOBAL´95, která se sešla ve Versailles u Paříže v
roce 1995, prověřila, že mnoho zemí zahájilo a
nastoupilo velmi pozitivní přístup k výraznému
zlepšení situace v tomto směru. Svou snahou o
posouzení velmi širokého spektra různých strategií
a jim odpovídajících technologií v oblasti jaderných
reaktorů a jaderných palivových cyklů, představují
konference GLOBAL vrcholné odborné setkání, které s
každou další konferencí dosahuje stále širšího
rozsahu a vyšší důležitosti svého významu. Tento
trend také plně potvrdila poslední dosud
organizovaná, již výše zmíněná, konference
GLOBAL´97 v Jokohamě.
Jako doklad tohoto tvrzení svědčí
zejména šíře a kvalita odborného programu
konference, o kterém budeme informovat v další části
tohoto hodnocení, pro začátek snad uveďme jen
nejdůležitější kvantitativní údaje. Na konferenci
GLOBAL´97 bylo přihlášeno celkem 340 referátů, z
nichž 280 bylo vybráno k ústnímu přednesení jak na
čtyřech plenárních zasedáních, tak na celkově 32
setkáních tematických sekcí, které běžely ve
čtyřech paralelních zasedáních po čtyři dny,
každý den dvě v sérii. Poslední den jednání
konference byla organizována ještě panelová diskuse k
regionálnímu výhledu využití jaderné energie v
Asii. Kromě ústních presentací byla po dva dny
organizována presentace posterů a po tři dny
technická výstava.
Po zahájení konference úvodními
projevy představitelů vedoucích vědeckých,
výzkumných a průmyslových organizací japonského
jaderného programu proběhlo první plenární
zasedání s názvem Globální energetika a životní
prostředí. Zde byly předneseny tři přehledné
referáty:
- Jaderná energetika pro 21.
století - nástup k řešení tzv.
"trilematu".
- Je jaderná technologie
kompatibilní se životním prostředím?
- Jaderná technologie a následky.
Poznamenejme ještě, že "trilematem"
je v prvním z uvedených referátů chápán
problém: růst populace - energetické potřeby
- životní prostředí.
V dalším plenárním zasedání s
názvem Národní a mezinárodní úsilí o
bezpečnost a ochranu obhospodařování plutonia byly
presentovány celkem čtyři referáty:
- Mezinárodní snahy o bezpečnost
a ochranu zacházení s plutoniem.
- Plutoniový paradox: Důvody k
odmítnutí.
- Národní a mezinárodní úsilí
o bezpečné a spolehlivé zacházení s
plutoniem a
- Využívání plutonia v Japonsku.
V třetím zasedání pléna, které
neslo název Národní a mezinárodní názory na
zacházení s radioaktivními odpady, bylo
vyslechnuto celkem šest příspěvků:
- Program geologického úložiště
ve Spojených státech ,
- Oslovení jaderného nepochopení.
- Francouzský výzkum ukládání
dlouhodobých vysoce aktivních odpadů do
hlubinných geologických formací.
- Národní a mezinárodní názory
na ukládání radioaktivních odpadů -
německý pohled.
- Závěr jaderného palivového
cyklu: Porovnání možností přímého
ukládání a přepracování.
- Sledování japonského jaderně
energetického programu s důrazem na zacházení
s jaderným odpadem.
Poslední, v pořadí čtvrté,
plenární zasedání neslo název Názor
provozovatele na jadernou energetiku a byly na něm
předneseny dva referáty:
- Jaderná energetika jediný
perspektivní zdroj (EdF).
- Potřeba jaderné energetiky a
její budoucnost: Co by mělo být uděláno
dnes? (TEPCO).
K plenárním zasedáním lze volně
přiřadit ještě zmíněnou panelovou diskusi k
regionálnímu výhledu využití jaderné energie v
Asii, která proběhla také v plénu účastníků
konference a na které bylo presentováno pět pozvaných
referátů z pera představitelů národních jaderných
programů vybraných asijských zemí: Čínské lidové
republiky, Republiky Korea, Indonésie, Vietnamu a
Thajska.
K uvedenému přehledu hlavních
referátů považujeme za vhodné doplnit alespoň
následující seznam názvů tematických sekcí:
- Strategie.
- Vyhodnocení parametrů varianty
palivového cyklu.
- Inovovaný návrh projektu a
provozu jaderně energetického systému.
- Transmutace v konvenčních
reaktorech.
- Strategie obhospodařování
bývalého vojenského plutonia.
- Pokročilé metody
přepracování.
- Koncepce zacházení s
odpady/národní programy.
- Koncepce zacházení s
odpady/národní programy (pokr.).
- Pokročilé koncepce využití
plutonia.
- Inovovaná paliva a jejich
použití.
- Transmutační systémy s
rychlými neutrony.
- Technologie založené na
urychlovačích.
- Pokročilé technologie
přepracování
- Suché přepracování a
inovované separační systémy - partitioning.
- Pokročilé koncepce využití
plutonia (pokr.).
- Pokrok ve výrobě MOX paliv.
- Inovovaná paliva a jejich
použití (pokr.).
- Inovované/nekonvenční jaderně
energetické systémy pro minimalizaci odpadu.
- Technologie založené na
urychlovačích (pokr.).
- Vyhodnocení a výroba paliva
resp. terčů pro transmutační systémy.
- Suché přepracování a
inovované separační systémy -Am/La.
- Systémová analýza a řízení
palivového cyklu.
- Zacházení s odpady, zpracování
a balení.
- Recyklování plutonia v
konvenčních reaktorech.
- Inovovaný návrh projektu a
provozu jaderně energetického systému (pokr.).
- Inovovaný návrh projektu a
provozu jaderně energetického systému (pokr.).
- Validace základních jaderných
dat.
- Nešíření a záruky.
- Pyrochemické přepracování -
kovy a nitridy.
- Pyrochemické přepracování -
kysličníky.
- Zacházení s odpady, zpracování
a balení (pokr.).
- Skladování a ukládání
odpadů.
Již z tohoto seznamu je alespoň
částečně možno ocenit téměř výlučné nebo zcela
převažující zaměření konference na inovované a
pokročilé jaderné technologie v celém rozsahu
jaderně energetického komplexu. Tento první a
samozřejmě pouze povrchní dojem lze však jen potvrdit
na základě vyslechnutí ústně přednesených ale i
formou posterů presentovaných referátů či jejich
následným hlubším studiem. Navíc lze i kvantifikací
zaměření jednotlivých referátů dojít ještě k
další hranici a sice, že zhruba polovina z celkového
počtu příspěvků věnovaných inovovaným a
pokročilým systémům je založena na zásadně (někdy
až převratně) progresivních koncepcích, např.
podkritické transmutační systémy s cirkulujícím
palivem řízené vnějšími zdroji neutronů většinou
iniciovanými urychlovači ad. Nicméně ani při
nejlepší vůli nelze přehlédnout část (a rozhodně
ne nepodstatnou) jaderně energetické komunity stále
setrvávající v tradiční věrnosti konzervativní
koncepci ukládání jaderného odpadu (který je ve své
podstatě důsledkem opět tvrdošíjně vyznávané a
udržované koncepce tuhého paliva) do vhodných
geologických formací.
Tato skutečnost, kterou si lze mimo
jiné vysvětlit zcela přirozeně nastaveným
generačním spektrem jaderné komunity na konci první
éry, se stává citelným handicapem při koncipování
perspektivního jaderně energetického systému pro
nástup do druhé éry (nebo, chcete-li, do 21. století)
jak si ve svém mottu předsevzala i konference
GLOBAL´97. Nelze než doufat, že nástup do druhé
jaderné éry bude nutno očekávat nejenom s
pokročilými palivovými cykly a novou generací
jaderné technologie vůbec, ale zejména i s novou a
odvážnou generací jaderných odborníků, kteří
budou schopni nové perspektivní jaderné programy
formulovat a odpovídající technologie navrhovat a
realizovat a zároveň budou organickou součástí nové
pokročilé lidské společnosti, která bude schopna
tyto programy podporovat a technologie akceptovat,
zejména když budou splňovat, na rozdíl od
předchozích koncepcí (ať již jaderných či
nejaderných) základní podmínku plné kompatibility s
životním prostředím.
|
zpracoval: Jan
Hahn Anotace:
Přes různost působení
degradačních mechanismů ovlivňujících životnost a
různost sledovaných zařízení lze vysledovat
společné principy a problémy spojené s tvorbou a
zaváděním programů životnosti / řízeného
stárnutí / na elektrárnách. Popis těchto obecných
principů a problémů je předmětem následujícího
článku a bude se týkat především jaderných
elektráren.
Životnost je z hlediska fyzikálního
tedy i technického interdisciplinární kategorie. U
řízení životnosti navíc přibude finanční a
bezpečnostní akcent . Proto přes značný počet
existence těchto programů ve fázi tvorby či
implementace, jsou programy řízeného stárnutí
nestabilizovaným procesem s mnoha rozpory a problémy.
Rozhodnutí o zavedení programu
řízeného stárnutí
Toto rozhodnutí je v plné kompetenci
vrcholného vedení. Samo rozhodnutí „usnadňuje"
vedení podklady středního managementu a požadavky
státních dozorů. Přesto ekonomický rozměr
rozhodnutí by měl být zásadní už proto, že i
bezpečnostní požadavky se dají plnit různě
náročným způsobem a dají se kombinovat s požadavky
ekonomickými.
Tak jako v programech řízení
spolehlivosti (program řízení životnosti je fakticky
jeho součástí) by měla být ekonomická analýza
základním podkladem k rozhodnutí. Jelikož jde však
o pravděpodobnostní děje, je nutné vypracovat
vlastně analýzu rizika poruch (např. proportional
hazards modelling). Většinou je však rozsah a hloubka
těchto programů ponechána na zkušenostech ze
zahraničí a inženýrskou intuici při použití
jednoduchých rozhodovacích algoritmů. Jako určité
vodítko pro ekonomické úvahy lze uvést údaje z USA,
kdy na základě analýz pravděpodobnosti výpadků a
prostojů vycházejí náklady na řízení životnosti
/blok 1000MW/ do desítek milionů USD za zanedbatelné a
efektivita určitě pozitivní. Při nákladech od
100mil. USD je nutné tyto analýzy provést. Na
Temelíně se prozatím -i při zvážení jiného
tržního prostředí- pohybujeme v příznivém
nákladovém pásmu. Nedílnou součástí rozhodnutí by
mělo být definování cílů. Ne nedůležitou
součástí zavádění těchto programů by měla být
jednotná definice základních pojmů alespoň v rámci
odvětví.
Obecné zásady tvorby programů
řízeného stárnutí
- Po manažerském rozhodnutí , či
spíše současně, je nutno vytipovat rozsah
sledovaných zařízení/systémů a zároveň
určit požadavek na hloubku hodnocení. Ta je
dána přesností určení definovaných
degradačních mechanismů, aplikací
monitorovacích technik, a dokonalostí
metodik-algoritmů vyhodnocování vstupních
údajů - a ekonomickými možnostmi. U
jaderných elektráren je prioritní požadavek
bezpečnosti a vyměnitelnosti zařízení. Za
nevyměnitelné se považuje tlaková nádoba
reaktoru a kontejment. Další zařízení
primárního a sekundárního okruhu se
vybírají z hlediska bezpečnosti a
závažnosti dopadu oprav po vyčerpání
životnosti. Vznikne tak soubor asi 10
zařízení zařazených do „programu",
které se příliš mezi elektrárnami neliší.
Jsou však elektrárny, které jdou až na 60
zařízení. To je pak svázáno s ekonomickými
nároky a nároky na řízení procesu. Řízení
„programu" pak sice probíhá z jednoho
centra (na elektrárně), ale je čistě
administrativní. Řešení a řízení probíhá
v pracovních týmech. Při menším počtu
zařízení se většinou volí cesta pevné
organizační jednotky, která odpovídá za
„program" a podle potřeby zakládá a
řídí pracovní týmy.
- Degradační mechanismy dokáží
řešitelé „programů" (většinou
výzkumné ústavy, kterým se svěří
vypracování „programu" ) definovat
kompletně a poměrně přesně. Přesto nejsou
vyloučena překvapení. Pravděpodobnosti
blížící se jistotě je možno dosáhnout
pouze cílenou demontáží a testy zařízení,
které je alespoň 30 let v provozu. Taková
šance existuje v souvislosti s odstraněním
jaderné elektrárny CHOOZ (Francie). (Jaká
podobnost s pitvou! ) K jednomu
„překvapení" došli i řešitelé
z ÚJV v samém závěru řešení programu
životnosti vnitřních částí reaktoru. Podle
jejich přesvědčení jsou použité
austenitické materiály ohrožené ztrátou
plasticity působením tvrdého neutronového
záření.
- Po provedených analýzách se
určí diagnostické veličiny a parametry ,
které nejlépe popisují degradační mechanismy
a které jsou nutné jako vstupy pro určenou
metodiku hodnocení. Provede se zároveň
inventura dosavadního způsobu kontroly a
monitorování daného zařízení. K takto
stanovenému souboru dat se přiřadí požadavek
na příslušné monitorovací prostředky
(včetně svědečných programů). Stanovují se
a kontrolují se rovněž limity diagnostických
parametrů. Další nutnou inventurou jsou
materiálové, geometrické a projektové
veličiny. V této fázi obvykle končí práce
dodavatelské firmy. Elektrárna má k dispozici
návrhy metodik hodnocení (více-méně
ověřených), návrhy databází jako vstupů do
algoritmů hodnocení, výchozí
hodnocení-většinou výpočty podle
projektových zátěžných cyklů a návrhy na
diagnostická a monitorovací zařízení. Lze
tak přistoupit k zavedení „programu" na
elektrárnu. Dříve než tak učiníme, zastavme
se u svědečných programů. Mimo monitorování
skutečné zátěže zařízení je
v některých případech vhodné vytvořit
svědečné programy. Jsou vhodné tam kde máme
vysokou jistotu působení dominantní zátěže
(např. záření u reaktoru a kabelů), jistotu
reprezentativnosti vzorku a vhodnost či dokonce
nutnost zrychleného stárnutí modelu vůči
dílu (např. vnitřní části reaktoru,
kabely). Svědečné vzorky mají logicky
některé nevýhody-především vždy jde o
model. Právě intuitivní posuzování
výhodnosti obou přístupů „programu"
vede k nekonečným polemikám. Kombinace obou
přístupů výrazně zvyšuje věrohodnost a
přesnost hodnocení, ovšem vždy za vyšší
cenu.
Zavedení programu řízeného
stárnutí na elektrárně.
V této fázi se navazuje na práci
dodavatelské firmy. V podstatě jde o naplnění
návrhů a doporučení v oblasti monitorování,
zkoušení, získávání a udržování databází a
vyhodnocování. Někdy se opatření týkají i oprav
zařízení po poruše. Pokud součástí smlouvy nebylo
i zaškolení obsluhy, či podpora při zavádění, je
implementace značně ztížena a časově náročná.
(Někdy spočívá i v pouhém prostudování stohů
výzkumných zpráv!)
Ředitel, nebo příslušný zástupce
deleguje pravomoci a odpovědnosti na příslušný
útvar-funkci a formalizuje je vydáním příslušného
dokumentu, který by měl obsahovat i cíle a základní
vazby a kompetence na elektrárně. Tento dokument se
zpravidla rozpracuje pro nižší články řízení. Zde
se mimo kompetencí a rozhraní definují i informační
toky mezi výkonnými útvary.
Základním úkolem je zabezpečení
vstupních databází, jejich zpracování do formy
použitelné pro algoritmy vyhodnocování, ochrana a
údržba těchto dat a průběžné a periodické
hodnocení (vyhodnocování stavu zařízení). Nedílnou
součástí hodnocení je návrh na opatření
v provozu, údržbě a monitorování (kontrole) a
podklady pro bezpečnostní hodnocení. V některých
případech se používají pro hodnocení služeb
„externího experta". Je to v závažných
případech, nebo v případech se kterými metodika
nepočítala.
Hlavními očekávanou obtíží na
elektrárně Temelín je zabezpečit jednotnou
centrální databázi z různých zdrojů na
elektrárně a její údržbu v rámci implementace a
financování tvorby těchto programů v rámci
technických pomocí při absenci ekonomického
zdůvodnění.
|
zpracoval: Ing.
Milan Nebesář ETE, Zpravodaj ČEZ 1/1998 Ve čtvrtek 27. listopadu uspořádali
ekologičtí aktivisté z Hnutí Duha v Praze protestní
happening, jehož smyslem mělo být upozornit veřejnost
na údajné utajování dokumentace o vlivech Jaderné
elektrárny Temelín na životní prostředí. Tiskový
mluvčí ETE Milan Nebesář k tomu uvedl:
„Informace o Temelíně jsou k
dispozici pro každého, kdo o ně má skutečný zájem.
Přesto, že od 1. září 1997 je v areálu Jaderné
elektrárny Temelín otevřena místnost, v níž je
shromážděno 15 aktuálních studií o vlivu
elektrárny na životní prostředí, doposud o ně nikdo
- ani Hnutí Duha - zájem neprojevil. Se studiemi se
může seznámit každý občan, stačí předchozí
telefonická domluva s pracovníky odboru komunikace ETE
(telefon 0334/78 2687 nebo 0334/741235). O této
skutečnosti jsme informovali jak prostřednictvím
tisku, tak i dopisy potenciálním zájemcům. Nikdo z
protijaderných aktivistů se dosud také nepřišel
seznámit se studií „Výzkum vlivu Jaderné
elektrárny Temelín na hydrosféru a další složky
životního prostředí". Práce na této studii
probíhají od roku 1989 a poznatky se stále doplňují.
Garantem studie je Ministerstvo životního prostředí
ČR a hlavním řešitelským pracovištěm je Výzkumný
ústav vodohospodářský T.G. Masaryka v Praze. Celý
tento výzkumný úkol je zájemcům k dispozici v
čítárně ústavu. Souhrn dosavadních výsledků byl
prezentován již na dvou tiskových konferencích,
vyšel i v několika publikacích, které jsou k
dispozici široké veřejnosti."
ČEZ dále se Státním úřadem pro
jadernou bezpečnost projednal zpřístupnění
informací, které se týkají bezpečnosti Jaderné
elektrárny Temelín. Od ledna tohoto roku jsou v ETE k
nahlédnutí informace ze základního bezpečnostního
dokumentu - z dodatku Předběžné bezpečnostní
zprávy. Zveřejněny nemohou být ty části dodatku,
které jsou předmětem obchodního tajemství, know-how,
popř. ty, které se týkají zajištění fyzické
ochrany elektrárny. Konečnou podobu bude mít
bezpečnostní dokumentace v Předprovozní
bezpečnostní zprávě; ta bude půl roku před
zavezením paliva do reaktoru předložena odborníkům z
SÚJB a poté i veřejnosti (za stejných podmínek jako
Dodatek Předběžné bezpečnostní zprávy).
Je všeobecně známo, že
elektrárenská společnost ČEZ informuje státní
orgány, starosty okolních obcí, novináře i
veřejnost o vývoji dostavby Jaderné elektrárny
Temelín pravidelně a otevřeně. Názory na dostavbu
Temelína se pochopitelně mohou různit, ČEZ však
rozhodně žádné informace netají. Ty jsou veřejně
dostupné ve stejném rozsahu, jako je zvykem v
ostatních demokratických zemích.
|
zpracoval: Ing.
J.Bajgl AER je sdružení
výzkumných organizací a provozovatelů JE ze zemí
provozujících reaktory VVER. Tato organizace navázala
na činnost Mezinárodního dočasného kolektivu pro
reaktorovou fyziku a termohydrauliku VVER (zřízeno
RVHP). Činnost AER je řízena Vědeckou radou,
která rozhoduje o zásadních otázkách organizace
výzkumných prací (čl.4 a další Smlouvy). Vědecká
rada zasedá zpravidla jedenkrát ročně.
Podklady pro její jednání připravuje Sekretariát
AER, který mj. organizuje výměnu informací
mezi smluvními stranami. K řešení jednotlivých
problémů jsou ustaveny Pracovní skupiny,
jejichž výsledky jsou prezentovány a hodnoceny na Symposiích.
Výsledky činnosti všech Pracovních skupin
jsou přístupné pro všechny členy AER (viz Smlouva).
Hlavní směry spolupráce AER:
- Vývoj metod a programů pro
fyzikální výpočty reaktorů (zejména VVER).
- Sběr a hodnocení
neutronově-fyzikálních dat ze spouštění a
provozu reaktorů VVER, výměna provozních
zkušeností elektráren.
- Verifikace a validace
neutronově-fyzikálních programů.
- Definice požadavků na
fyzikální výpočty.
- Odborný posudek fyzikálních
výpočtů.
- Vývoj metod pro fyzikální
měření na kritických souborech a reaktorech.
- Řešení praktických
fyzikálních problémů (např. zavedení
pokročilého palivového cyklu).
- Vývoj systému programů pro
komplexní analýzy neutronově-fyzikálních a
termohydraulic- kých problémů AZ (především
VVER).
- Adaptace fyzikálních a
termohydraulických programových systémů na
pokročilé víceprocesorové počítače.
- Adaptace, verifikace a vývoj
programových systémů pro bezpečnostní
analýzy reaktorů. Řešení odpovídajících
praktických problémů.
- Šumová diagnostika.
- Příprava materiálů k
popularizaci jaderné energie.
Na zasedání Vědecké rady
v Budapešti ve dnech 26.-27.11.1997 bylo dohodnuto, že
pořadatelem 8.symposia AER, které se uskuteční ve
dnech 21.-25.9.1998 v ČR, bude JE Dukovany. Symposium
se bude konat v hotelu Skalský dvůr u Bystřice
n.Pernštejnem. Hlavními tématy budou:
- poslední vývoj v rektorové
fyzice a termohydraulice VVER,
- benchmarky - definice a řešení,
- chování paliva za normálních
podmínek,
- palivový cyklus VVER,
- přístupy ke zpracování
bezpečnostních zpráv, bezpečnostní analýzy,
- dynamika reaktorů VVER,
- systémy monitorování AZ,
- skladování vyhořelého
jaderného paliva.
|
zpracoval:
Ing.T.Štěpánek, Czech Young Generation Ve dnech 15.9. až 20.9 1997 proběhl na JE
Temelín kurz o jaderném bloku s reaktorem VVER-1000.
Kurz byl pořádán Evropskou nukleární společností a
„Young Generation Network" (YGN) ve spolupráci s
Českou nukleární společností - a „Czech Young
Generation" (CYG).
Na JETE přijelo celkem 17 mladých
odborníků z Belgie, Holandska, Itálie, Německa,
Slovenska a Velké Británie.Většina ze
zúčastněných pracuje v jaderných výzkumných
ústavech, ostatní přijeli z inženýrských a
projekčních společností zabývajících se jadernou
energetikou.
Program kurzu, který byl organizátory
pečlivě připraven, většinou zahrnoval pět
přednášek a návštěvu bloku na každý den. I při
takto velkém rozsahu nebylo možné připravit kurz,
který by zahrnoval veškeré systémy elektrárny, a
proto byly vybrány pouze stěžejní části a systémy,
které se nejvíce liší od západní koncepce.
Srovnání východní a západní koncepce projektu
jaderného bloku s tlakovodním reaktorem byl i
základní cíl tohoto kurzu a většina účastníků
přijela ze společností spolupracujících na
modernizaci východních bloků.
Náročný program byl rozšířen o
akce kulturního rázu jako byly návštěvy hradu
Zvíkov, Českého Krumlova a Prahy.
Ačkoliv se jednalo o první akci
tohoto druhu organizovanou ČNS-CYG, vyjádřili
účastníci spokojenost jak v průběhu samotného
kurzu, tak i s odstupem času na pravidelném setkání
YGN v Kolíně n. Rýnem ve dnech 19. - 21. října,
jehož se zástupci CYG zúčastnili. Jediné výhrady se
týkaly rozdílné a někdy nedostatečné hloubky
informací u některých přednášek. To bylo však
dáno zaměřením kurzu na poskytnutí základních
informací o bloku VVER 1000 a na porovnání východní
a západní koncepce tlakovodního reaktoru. V daném
čase - 1 týden nebylo technicky možné se blíže
specializovat. Dalším důvodem byla poměrně krátká
doba na přípravu takovéto akce a skutečnost, že
zájemci se začali přihlašovat v průběhu června a
července, takže již nebylo možné upravit program
kurzu podle jejich profesních odborností.
Na základě kladného hodnocení kurzu
a zájmu o jeho pokrčování bylo na setkání YGN v
Kolíně rozhodnuto zorganizovat popdobný VVER 1000 kurz
i v roce 1998. Pro letošní kurz bude v dostatečném
předstihu zpracován dotazník pro zájemce a na
základě získaných informací bude snaha připravit
odpovídající rozsah přednášek. Jako termín byl
vybrán opět měsíc září.
Všichni účastníci vyjádřili
uspokojení jak s úrovní kurzu, tak i s celkovým
přijetím z naší strany, nemluvě o obdivu památek
Jižních Čech a samozřejmě i Prahy.
Závěrem bychom rádi poděkovali
společnostem Škoda Praha, a.s. a ČEZ-ETE, a.s. za
účinnou pomoc a podporu při organizovaní a konání
samotného kursu.
|