Z OBSAHU: 5/98
zpracoval: Ing.JiříFleischhans na základě Zpravodaje ČSVTS 5/96

Česká nukleární společnost je zakládajícím členem Českého svazu vědeckotechnických společností. Kromě jiných aktivit ČSVTS za jednu z nejvýznamnějších, vzhledem k přibližujícímu se vstupu České republiky do Evropské unie, považuji činnost v oblasti federace FEANI.

FEANI - Fédération Européenne d Assotiations Nationales d Ingénieurs (Evropská federace národních inženýrských asociací) je nevládní mezinárodní organizace působící na evropském kontinentu. V současné době má 27 členů. Přijetí České republiky za člena znamená pro naše inženýry možnost ucházet se o titul EUR ING (evropský inženýr).

Titul EUR ING je udělován výkonným výborem FEANI kandidátům, kteří splňují náročná kritéria vyjadřující vysokou odbornou úroveň vzdělání a kvalifikační kompetenci, projevující se přesvědčivě schopnostmi inženýrské práce. Dále je kladen důraz na znalost cizích jazyků a komunikační schopnost v evropském prostředí. Nedílnou součástí kvalit požadovaných pro udělení titulu je morální stránka osobnosti. Nositel titulu je zanesen do Registru a může se prokazovat uděleným diplomem a certifikátem.

Titul EUR ING je významným činitelem usnadňujícím uznání kvalifikace a odborné kompetence uchazeče o zaměstnání, zejména v zemích Evropské unie, kde je tento titul uznáván a právně chráněn. Umožňuje proto rovné uplatnění bez ohledu na státní příslušnost a zamezuje případné diskriminaci v odměňování.

Titul EUR ING byl udělen celkem více než 21 000 inženýrů.

Svoji neutuchající aktivitou a zejména důrazem na kvalitu inženýrské obce, kterou reprezentuje,se FEANI stala nejvýznamnějším mluvčím inženýrské komunity v Evropě. Dosáhla též oficiálního uznání a respektu Evropské komise, která považuje FEANI za příklad účinné profesionální identifikace a autoregulačních aktivit evropských inženýrů. De facto tak byla FEANI přijata jako kompetentní partner s vysokou odbornou autoritou a morální prestiží. Je proto též zvána ke konzultacím a diskusím při tvorbě evropské politiky a má poradní hlas při rozhodováních ve věcech dotýkajících se inženýrského stavu a které jsou inženýrskou činností ovlivňovány.

Z iniciativy ČSVTS vznikl Český národní výbor Evropské federace národních inženýrských asociací (FEANI), který je specifickým orgánem Českého svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS). Plní úkoly vyplývající z členství ve FEANI a stal se dne 28.9.1995 rozhodnutím Valného shromáždění Evropské federace národních inženýrských asociací - Fédération Européenne D´Associations Nationales d´Ingénieurs - jeho řádným členem.

Posláním FEANI je:

  1. dosáhnout profesní jednoty evropských inženýrů:
    • a) zajišťovat, aby odborná kvalifikace inženýrů členských zemí byla uznávána v Evropě i celosvětově,
      b) prosazovat odpovídající uznání, roli i odpovědnost inženýrů ve společnosti,
      c) hájit profesní zájmy inženýrů a usilovat o odstranění zábran jejich volného pohybu a o nediskriminované uplatnění v Evropě i celosvětově,
  2. usilovat o koordinované a jednotné zastupování zájmů inženýrské profese v Evropě při zachování její různosti
    • a) rozvíjet spolupráci s mezinárodními i národními organizacemi zabývajícími se inženýrskou problematikou nebo k ní mající vztah,
      b) zastupovat inženýry ve vztahu ke státním a veřejnoprávním orgánům k nadnárodním mezinárodním organizacím i k organizacím a institucím nevládním.

Na výroční valné hromadě FEANI v září 1996 konané v Palme de Mallorca bylo přijato usnesení o udělení akreditace následujícím školám a studijním oborům v ČR:

  1. České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze. Fakulty: stavební, strojní, elektrotechnická, dopravní.
  2. Vysoká škola báňská (Technická univerzita v Ostravě). Fakulty: hornicko-geologická, metalurgie a materiálového inženýrství, strojní, elektrotechniky a informatiky.
  3. Vysoké učení technické (VUT) v Brně. Fakulty:stavební,strojní, elektrotechnického inženýrství a informatiky, chemická, technologická ve Zlíně.
  4. Vysoká škola chemickotechnologická (VŠCHT) v Praze. Fakulty: chemické technologie, potravinářské a biochemické technologie, technologie ochrany životního prostředí, chemicko inženýrská.
  5. Vojenská akademie v Brně. Fakulta vojenské technologie.
  6. Univerzita Pardubice. Fakulta chemicko technologická.
  7. Technická univerzita v Liberci. Fakulty: strojní, textilní, mechatroniky a interdisciplinárních inženýrských studií.
  8. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulty: elektrotechnická, strojní, aplikovaných věd.

Tyto akreditované školy a studijní obory jsou zaneseny do INDEXU FEANI ve formě dodatku za rok 1996.

Uchazeč obdrží formulář žádosti v anglickém jazyce. Vyplněnou žádost s přílohami pak vrátí do sekretariátu ČNK FEANI. Při převzetí žádosti se vybírá nevratný správní poplatek 5000,- Kč.

Z důvodů, které nám nejsou známy, není na seznamu akreditovaných škol fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT. Na tuto skutečnost jsme upozornili děkana fakulty a budeme se snažit, aby FJFI byla rovněž akreditována.

FEANI má v současné době 27 členských zemí, které jsou z praktických důvodů rozděleny na tři regionální evropské skupiny:

  1. skupina anglo-skandinávská
    • a) Spojené království VB a Sev. Irska, Irsko,
      b) Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko,
  2. skupina středoevropská
    • a) státy Beneluxu (Belgie, Lucembursko, Nizozemsko),
      b) ČR, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko a Švýcarsko,
  3. skupina středozemní
    • a) Francie,
      b) Itálie, Kypr, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko.

Pro získání titulu EUR ING je nutno splnit následující podmínky:

  • Titul EUR ING je definován jako konstruktér, technolog nebo projektant s praxí. Pro přiznání titulu EUR ING musí žadatel splňovat tyto požadavky:
    1. být absolventem akreditované vysoké školy,
    2. absolvovat požadované pětileté studium a minimálně dva roky praxe,
    3. být členem některé z odborných společností, které jsou členy ČNV (Český národní výbor),
    4. souhlasit s etickým kodexem FEANI,
    5. zaplatit registrační poplatek ve výši, která pokryje jednak část na odvod do EMK a jednak část na náklady registračního řízení,
    6. souhlasit se členstvím v Klubu EUR ING, který shromažďuje všechny nositele EUR ING v České republice a zároveň se musí zavázat, že bude každoročně platit určitý příspěvek, vyplývající z tohoto členství. (Určitá část tohoto příspěvku se za každého autorizovaného inženýra každoročně odvádí do ústředí EMK FEANI a zbývající část zůstává na činnost ČNV nebo Klubu EUR ING.)
    7. prokázat znalost některého z cizích jazyků (angličtiny, francouzštiny, němčiny).
  • Doplněný postup pro získání titulu
    • Na základě udělení akreditace školám se mohou nyní absolventi těchto škol, kteří již absolvovali nejméně dvouletou inženýrskou praxi po absolvování 5letého inženýrského studia a kteří ovládají aktivně alespoň jeden z hlavních evropských jazyků (angličtina, němčina, francouzština) ucházet o udělení titulu EUR ING.
      Uchazeči o titul se mohou obrátit buď na školy, kde absolvovali inženýrské studium, nebo přímo na sekretariát Českého monitorovacího výboru FEANI, kontaktní adresa:
      • Ing. Zdenka Dahinterová,
        Novotného lávka 5,
        116 68 Praha 1,
        tel. číslo: 21081165.

Uchazeč obdrží formulář žádosti v anglickém jazyce. Vyplněnou žádost s přílohami pak vrátí do sekretariátu ČMK FEANI. Při převzetí žádosti se vybírá nevratný správní poplatek 5000,- korun. Žádost posuzuje nejprve Český monitorovací komitét, který v případě splnění všech podmínek předává žádost s doporučením Evropskému monitorovacímu komitétu ke konečnému posouzení. Na základě schválení výkonným výborem FEANI je uchazeč zapsán do REGISTRU nositelů titulu EUR ING a je mu slavnostně předán diplom a certifikát o diplomu.

Udělení titulu EUR ING je významným oceněním odborných kvalit jeho nositele a vytváří podmínky pro rovnocenné profesní uplatnění v mezinárodním měřítku. V rámci členských zemí FEANI má nositel titulu nárok na přiznání jeho kvalifikace bez ohledu na státní příslušnost a z toho vyplývající finanční ohodnocení jeho práce. Pro akreditované vysoké školy je jejich uvedení v INDEXU FEANI potvrzením vysoké úrovně školy a je jedním z faktorů zvyšujících atraktivitu školy pro studenty.

DEKONTAMINACE A JEJÍ MÍSTO
zpracoval: Jan SEVERA a Jaromír BÁR

Dekontaminací rozumíme zneškodňování radioaktivní kontaminace; tj. odstraňování radioaktivních látek z objektů jimi kontaminovaných ("zamořených", "znečištěných"). Dříve se v naší odborné literatuře používal pro dekontaminaci někdy i termín: "dezaktivace".

Dekontaminace se stala postupně samostatnou vědní a technologickou disciplinou. Základy dekontaminace jako samostatného oboru byly položeny ve třech monografiích [1-3] celosvětového významu.

Dekontaminaci dělíme na obecnou (1) a speciální (2).

  1. Obecná dekontaminace se zabývá obecnými, tj. teoretickými zákonitostmi zneškodňování radioaktivní kontaminace, zejména odstraňováním nuklidů - kontaminantů s povrchů tuhých předmětů a z vody. Má převážně chemický charakter a lze ji chápat jako odvětví jaderné chemie, konkrétněji: jako odvětví "klasické" radiochemie. Vznikala jako interdisciplinární vědecký obor. Přitom se vycházelo z pojetí dekontaminace jako výslednice trojstranné interakce mezi radioaktivním kontaminantem, kontaminovaným objektem a dekontaminačními činidly. Těmito východisky byly tedy konkrétně:
    • Obecné zákonitosti a vlastnosti jednotlivých radioaktivních nuklidů i jejich směsí, např. štěpných produktů uranu aj.
      • jejich jaderně fyzikální vlastnosti;
      • chování chemických forem jednotlivých nuklidů ve stopových množstvích (koncentracích) v atmosféře, ve vodě a na povrchu tuhých látek: jejich hydrolýza, polymerace, sorpce, adhéze, koprecipitace a elektrochemické vylučování; což vše se stalo jádrem obecné dekontaminace;
      • biologické účinky ionizujícího záření, radiačně hygienická hlediska, principy uplatňované při práci se zdroji ionizujícího záření (ALARA a BENEFIT COST SYSTEM).
    • Studium fyzikálně chemických vlastností povrchů a jejich vliv na procesy kontaminace a dekontaminace
    • Účinky tenzidů komplexotvorných činidel a jiných chemických činidel na průběh dekontaminace, včetně negativního působení na povrchy tuhých látek. Smáčení povrchů, dispergování nečistot, stabilizace disperzí v dekontaminačních roztocích a blokování jejich redepozice.
  2. Speciální dekontaminace je aplikací obecné dekontaminace na technologie dekontaminace jednotlivých druhů dekontaminovaných objektů: především na dekontaminaci povrchů tuhých předmětů; např.: dekontaminace primárních okruhů jaderných reaktorů provozovaných i vyřazených z provozu (decommissioning), zařízení uranového průmyslu, závodů na zpracování vyhořelého jaderného paliva, radiochemických laboratoří, pracovišť nukleární medicíny, pracovních oděvů, plastických hmot, kůže apod.

Při dekontaminaci může někdy docházet k ohrožení zdraví. Proto se v některých případech postupy musí nacvičovat nejdříve "naslepo". Dekontaminační práce bývají často velmi nákladné. Z těchto důvodů je nezbytné jejich dokonalé plánování, organizace a řízení, které je rovněž nedílnou součástí dekontaminační technologie.

Pro nákladnost dekontaminace a ještě vyšší nákladnost likvidace radioaktivních odpadů při ní vzniklých, je nedílnou součástí dekontaminační technologie i její ekonomika se svými programy výpočtů ekonomických parametrů, založených na vážení přínosu a nákladů.

Dekontaminace má mimořádný význam pro obranu státu: jde zejména o speciální dekontaminaci zbraní, bojové a dopravní techniky, výstroje, prostředků protichemické ochrany, potravin, zvířat a pitné vody (pitná voda pro civilní účely se ndekontaminuje).

V souvislosti s naším vstupem do NATO může mít značný význam skutečnost, že se naše chemické jednotky, které se tak osvědčily ve válce v Perském zálivu, zabývají též dekontaminací. Vzhledem k bouřlivému rozvoji jaderných oborů, dochází k jejich dalšímu štěpení, což je zřejmé i u dekontaminace:

  • A. V souvislosti s likvidací (decommissioning) velkého počtu jaderných reaktorů na celém světě, se osamostatňuje i tento obor a tedy i speciální dekontaminace jaderných reaktorů vyřazených z provozu, která tvoří jádro tohoto nového oboru.
    B. Významná je též speciální dekontaminace radioaktivních odpadních vod, která je jádrem dnes už samostatného oboru: zpracování radioaktivních odpadů.
    C. Speciální dekontaminace radioaktivních odpadních plynů se vyvinula už dříve jako zvláštní disciplína v souvislosti s rozvojem ochrany atmosféry před radioaktivními plyny, aerosoly a jinými disperzemi uvolňovanými zejména při provozu jaderně energetických zařízení. Zahrnování všech zmíněných tří (A,B,C), dnes už samostatných disciplin do dekontaminace, je sice možné a logické, ale neodpovídá to už skutečnému stavu vývoje vědních oborů a technologií. Hlavní však je, aby tyto nové disciplíny neztrácely vědomí vzájemné provázanosti, a úzce spolupracovaly.

Význam dekontaminace, zejména její obecné, teoretické části bývá podceňován. I když opakování Černobylu není pravděpodobné, havárie jaderných zařízení vyloučit nelze a mimořádný význam dekontaminace při jejich likvidaci je mimo jakoukoliv pochybnost.
Bylo též dostatečně zdůrazněno, že dekontaminační technologie jsou značně nákladné.
Je proto nejvýš naléhavé hledat cesty snížení těchto nákladů při ještě dokonalejší bezpečnosti. V tomto směru nemohou pomoci pouhé zkušenosti z praxe, ale hlavně vysoce kvalifikovaný výzkum na vysoké teoretické úrovni. Žádná zkušenost z praxe by nikdy nebyla schopna vytvořit tak znamenité, mimořádně účinné a ekonomické technologiedekontaminace primárních okruhů jaderných elektráren, jako jsou metody LOMI (Lov Oxidation . state Metal Ions), které vyplynuly jedině z teorie!

LITERATURA:

[1] Ayres,J.A. + 40 dalších spoluautorů: "Decontamination of Nuclear Reactors and Equipment", The Ronald Press Comp., New York, 1970, 824 s.
[2] Zimon,A.D.: "Dězaktivacija", Atomizdat, Moskva, 1975, 280 s.
[3] Severa,J.; Bár,J.: "Handbook of Radioactive Contamination and Decontamination", ELSEVIER Comp., Amsterdam - Oxford - New York - Tokyo, 1991, 390 s.
NUSIM 98
zpracoval: Ing. R. Vespalec

Ve dnech 18.-20.března 1998 se v hotelu ATOM v Třebíči konala mezinárodní konference NUSIM 98. Pořadatelem byla Česká nukleární společnost ve spolupráci s německou a slovenskou partnerskou organizací, dík za významnou pomoc patří JE Dukovany a nad vším bděla a operativně zasahovala třebíčská agentura T&S paní Svozilové. Popravdě řečeno jsme měli trochu obavy, jak budou účastníci s ATOMEM spokojeni, ale nakonec se ukázalo, že toto byla volba zcela optimální. Více než stovka účastníků zcela vytížila a zaplnila ubytovací, stravovací i společenské prostory hotelu a nakonec byli všichni spokojeni s tím, že se vše odehrávalo „pod jednou střechou". Kromě českých zástupců zde byli ještě Slováci, Rusové, Finové, Němci a Švýcaři. Kromě hlavního sálu měli účastníci k dispozici další sálek pro občerstvení a diskuse nad referáty. Ve vstupní hale se malými výstavkami svých informačních a propagačních materiálů prezentovalo 6 firem.

Konference byla slavnostně zahájena ve středu 18.3.98 po 13. hodině a jménem JE Dukovany všechny přivítal ředitel pan Josef Sedlák. Abychom neponechali nic náhodě a pokryli všechny oblasti a problémy, o kterých je v rámci tak významného a širokého tématu třeba hovořit, vyžádali jsme referáty a prezentace od všech firem, které se touto problematikou zabývají nebo které se v budoucnu budou na přípravě a realizaci zvyšování výkonu podílet. Ve středu a ve čtvrtek proběhla 3 zasedání na téma zvyšování výkonu bloků 440. Zaznělo celkem 19 referátů, které pokrývaly skutečně komplexně problematiku provozu a bezpečnosti JE. Zajímavé byly některé německé referáty, které se zabývaly otázkami přípravy a koordinace velkých modernizačních akcí. Byly zde referáty, které analyzovaly možné dopady zvýšení výkonu na spolehlivost a životnost zařízení a na závěr vystoupili dodavatelé všech hlavních komponent JE, kteří posuzovali provozní a bezpečnostní rezervy jimi dodávaných zařízení. Organizátoři si byli vědomi, že se jedná i o závažný legislativní problém, a proto se snažili získat i stanoviska orgánů státního dozoru. Zde jsme bohužel nebyli zcela úspěšní. Slovenský ÚJD vyslal pouze pracovníka bez referátu s tím, že na toto téma zatím není připraven, český SÚJB oficiální účast odmítl (nakonec přece jen Česká nukleární společnost účast jednoho zástupce SÚJB sponzorovala), takže jediným vystoupením tohoto druhu byl velmi zajímavý společný referát Bavorského ministerstva životního prostředí (v Bavorsku zahrnuje i úřad státního dozoru) a TUV.

V pátek 20.3.1998 se část účastníků vydala na exkursi do EDU, část zůstala v ATOMU na 4. zasedání, věnovaném školení a výcviku personálu. Bylo na něm předneseno 6 referátů zabývající se problémy teoretické přípravy a využití trenažérů.

K některým nejzajímavějším referátům se vrátíme v příštím Zpravodaji, teď jen několik všeobecných poznámek. Záměrem organizátorů bylo provést inventuru problémů zásadních modernizací a zvyšování výkonu JE a začít diskusi o problematice personálu. Proto bylo zvoleno poměrně široké téma a ukázalo se, že to v této chvíli bylo užitečné. Je to ovšem v obou tematických okruzích pouze začátek, na nějž budou navazovat další akce. V oblasti modernizace a zvyšování výkonu počítáme s uspořádáním specializovaných workshopů. Ukazuje se, že kromě technických témat budeme muset zaměřit pozornost zejména na záležitosti přípravy a snad se podaří věnovat se více i problematice legislativy, financování a ekonomickému hodnocení efektivnosti investic. V záležitostech personálu JE budeme pokračovat již na příštím NUSIMU.

Kromě nesporného odborného přínosu si můžeme vzít z této konference i ponaučení, které se týká vlastního vystupování na takovémto fóru. Dokonalým školením v tomto směru byla některá vystoupení německých mluvčích. Měli velice názorné a čitelné slajdy a v časovém limitu stihli naprosto dokonale okomentovat a upozornit na všechno podstatné. Potěšitelné bylo, že se této úrovni blížily i některé české referáty. Nejde tedy jen o to, že obsah referátu musí být na úrovni, tady se obvykle nemusíme stydět, ale stejně profesionální by měla být i jeho prezentace.

Nedílnou součástí každého setkání specialistů jsou kromě plenárních zasedání také diskuse nad referáty a navazování profesních i osobních kontaktů. I k tomu byly na NUSIMu dobré podmínky a troufáme si tvrdit, že i v tomto ohledu splnil své poslání.

Slavnostní zakončení konference proběhlo ve čtvrtek večer a kromě představitelů nukleárních společností se s účastníky rozloučil i zástupce ředitele JE Dukovany pan Ivo Kouklík. Pořadateli příštího NUSIMu budou kolegové z Německé nukleární společnosti. Bude konat se konat v německém Erlangenu 17.- 19.března 1999 a bude mít opět dvě hlavní témata. Tentokrát to budou :

  1. Pokročilý evropský tlakovodní reaktor.
  2. Vliv lidského faktoru na provoz a bezpečnost JE.