zpracoval: Jiří Teyssler (1919)

V diskusích o účelnosti stavby jaderné elektrárny Temelín se trvale jako hlasitější, emotivnější a agresivnější strana prosazují její negativní kritici a zásadní odpůrci. Jako jediné skutečně racionální důvody svého odmítavého postoje však nakonec mohou uvést jen stále se zvyšující náklady, několikrát už posunutý termín dokončení celého díla a nejisté datum jeho uvedení do stabilizovaného průmyslového provozu. Stále hlasitěji zaznívá ultimativní tenor:
Temelín přijde příliš draho, proto se musí zastavit, a to hned.

Současnou tendenci k dosažení stavu jednostranně zpracovaného veřejného mínění dost jasně ilustrují titulky z prvních červencových dnů:

• Hranici rentability Temelína posunul ČEZ na 156 miliard Kč (LN 1.7.98),
• Vláda rozhodne, zda Temelín „ano" či „ne" až podle nové studie (LN 2.7.98),
• Pavlovec: Praha rozhodla o konci Temelína (LN 3.7.98),
• Český krok je koncem Temelína, soudí Rakušané (MFD 3.7.98).

Náhodou téhož dne se objevil také článek Hrdostí neoplýváme, varuje průzkum (MFD 3.7.98), v němž se podle zprávy Reuters konstatuje, že v kategorii národní hrdosti se na první místo dostávají Rakušané, kteří se asi „domnívají, že svět by byl lepší, kdyby ostatní země byly jako jejich". V souvislosti s ETE zřejmě ČR měla poslechnout rakouské rady a uspořádat celostátní referendum k otázce, zda jaderné elektrárny ano či ne. Svět bude lepší, jakmile 50,01% řekne česky „ne".

Bude jistě záležet na tom, jak vyzní „nezávislá analýza dostavby jaderné elektrárny Temelín", ale tato analýza bude samozřejmě záviset na složení „nezávislé komise". Mluvčí (?) z rakouské strany je „příjemně překvapen" rychlým rozhodnutím české vlády o zřízení komise mezinárodního týmu odborníků rozhodnutí pokládá „za velmi pozitivní krok, za snahu o skutečně objektivní posouzení potřebnosti Temelína". Půjde tedy o to, aby si všichni členové připravované komise včas uvědomili, že hranice rentability znamená mezní cenu, která nesmí být (při předpokládané budoucí ceně elektřiny a očekávané inflace) překročena, aby se dostavba ETE vyplatila. Neznamená to, že posledně uvedená částka 98,6 miliard Kč jako konečná cena, a květen 201 jako termín uvedení do provozu prvního bloku smějí být bezdůvodně překročeny. Zcela jistě půjde také o to, jak rychle bude komise ustanovena (LN 11.7.98: Dosud není jasné, kdo zasedne v týmu pro posouzení Temelína), kdy zahájí činnost a jak rychle bude pracovat

Je nepopíratelný fakt, že předpokládané náklady na dokončení Temelína se už několikrát zvýšily. Je však těžko vysvětlitelná a zdůvodnitelná averze ekologických aktivistů proti této skutečnosti, averze, která operuje především ekonomickými hledisky (Pavlovec: K zastavení stavby podle mého názoru stačit její ekonomická nevýhodnost.) přičemž pomalu ustává panický (a nesmyslný ) strach před opakovaným Černobylem

Temelín představuje významný pokrok nejen pokud jde o jmenovitý výkon reaktoru (2,5 násobek proti Dukovanům nebo Mochovcům ), ale také pokud jde o jmenovitý výkon turbiny (více než 4 násobek EDU nebo EMO) i ostatního strojního zařízení. Skok výkonu jednohřídelové turbiny pro sytou páru z nynějších 220 MW na výkon 1000 MW prokazuje, že turbiny Škoda si stále zachovávají schopnost soutěže na světovém trhu.

Je těžko vysvětlitelné, proč kritikům Temelína přitom uniká tak všední a obecně známá skutečnost, že každá inovace, zlepšení nebo zvětšení, jakéhokoli průmyslového výrobku při svém projektování i realizaci si vyžádá náklady podstatně vyšší, než jsou výrobní náklady na produkt dosud vyráběný, typově i funkčně podobný, ale po inovaci s vyššími parametry anebo větších rozměrů. Zvýšení činí většinou několik desítek procent, často však až dvojnásobek a v některých případech ještě víc. Tento všeobecně platný a technickou praxí neustále potvrzovaný poznatek se už několik let (spíš desetiletí) pokoušejí někteří specialisté kvalifikovat a tím zpřesnit odhadované náklady (popř. i dobu) potřebné pro realizaci výrobku nebo technického díla na vyšším vývojovém stupni.

Kolem r. 1960 výzkumníci ve Freshwater Biological Association konstatovali, že poměr skutečného času a nákladům předběžně při projektu odhadnutým se nerovná 2:1, jak se uvažovalo v padesátých letech, nýbrž aspoň 3:1. Asi 1970 se tyto odhady ještě zvýšily, případně až na 4:1 (sir Paul Chambers) a o něco později se R. Tyler pokusil tyto odhady racionálně zdůvodnit a ještě dále zpřesnit (nikoli zvětšit!) tím, že při předběžných odhadech doby a nákladů uvažoval tři faktory ovlivňující spolehlivost odhadu:

• faktor extrapolační , vycházející ze známých nákladů (popř. spotřeby času) na dosud vyráběná podobná zařízení,
• faktor optimismu/pesimismu, daný psychickým stavem, náladou pracovníků, jejich nadšením pro zpracovaný projekt
• faktor manažerských a konstruktérských schopností, tj. schopnosti racionálního organizování a řízení projekčních i realizačních prací, jakož i tvůrčí potence a technického citu pracovníků týmu.

• Pro stanovení konečných nákladů na nějaký vývojový projekt pak doporučuje R. Tyler tato pravidla:

  jestliže podobný úkol	prvotní odhad nákladů vynásobte součinitelem
  jste už řešili	pí / 2
  už řešil někdo jiný	pí
  ještě nikdo neřešil	2 pí

  Podle knihy R.R. Whyte:Engineering Progress through Development (University Press, Cambridge 1978) zpracoval J. Dobiáš z Ústavu termomechaniky AV ČR článek: Financování vývoje-zákon nárůstu nákladů? (Bulletin České společnosti pro mechaniku 3/1996,str.10 až 16). Tento článek uvádí také několik zajímavých historických příkladů z Whyteovy knihy, mimo jiné:

  1. Litinový most v Coalbrookdale, postavený r. 1780 náklady na jeho stavbu byly rozpočteny na 550 liber, skutečné náklady však byly téměř pětinásobné - 2737 liber.
  2. Kaledonský kanál (průplav v severním Skotsku mezi Severním mořem a Atlantikem) budovaný v létech 1800 až 1822 byl už kalkulován opatrněji a původně předpokládaný náklad 350 tisíc liber byl později zvýšen na 474 tisíce, s předpokladem, že kanál bude hotov za 7 let. Skutečné náklady činily více než 900 tisíc liber ( 1,9 násobek opraveného rozpočtu) a doba výstavby 18 let (2,6 násobek předpokládané).
  3. Paroloď Great Eastern, postavená 1852 až 1860 ( po dobrých zkušenostech s parním pohonem podstatně menší Great Western 1838) měla podle původního projektu stát 500 tisíc liber dostatečně byl rozpočet zpřesněn na 377 tisíc liber. Skutečné náklady však dosáhly 924 tisíc liber, tedy 1,85 násobku původního rozpočtu (a 2,57 násobku opraveného!).
  4. Když se v praxi osvědčily plynové turbiny o výkonu nad 1 MW, objednal v roce 1948 CEGB (britská obdoba tehdejších ČEZ) pro svoji elektrárnu Stradford u firmy Vickers turbinu o výkonu 15 MW. Po jistém zdráhání firma zakázku přijala a vypracovala předběžný rozpočet na 80 tisíc liber, pro jistotu ještě s 25% reservou, tedy 100 tisíc liber. Ještě před zahájením výroby jiný specialista firmy kalkulaci zcela přepracoval a došel k částce 30 tisíc liber. Skutečné náklady překročily 50 000 1b, tedy 1,67 násobek opravené částky.

     Kromě těchto britských historických příkladů uvádí J. Dobiáš v Bulletinu ČSM také pozoruhodný český příklad:
      

  5. Národní divadlo v Praze mělo podle předběžného odhadu přijít asi na 15 tisíc zlatých, podle podrobnějšího rozpočtu k Zítkovu projektu mělo ale stát 472 tisíce zlatých a mělo být postaveno během 4 let. Základní kámen byl položen v květnu 1868 a do června 1881 (během 13 let) náklady dosáhly bezmála 1,825 milionu zlatých -tj. 3,9 násobek plánované částky a 3,25 násobek plánované doby. Načež téměř hotové divadlo vyhořelo. Po obnově zničených částí a úplném dokončení díla bylo možno konstatovat, že veškeré náklady na Zlatou kapličku jen mírně překročily částku 3,2 milionu zlatých - tedy asi 6,8 násobek nákladů plánovaných.

     Téměř o sto let později, při použití podstatně dokonalejších materiálů a technologických postupů, při výrazně vyšších technických znalostech projektů i konstrukérů a při pokročilejších metodách organizace stavebních i montážních prací, se ukázala zajímavá zkušenost - totiž, že tento „součinitel Národního divadla" se uplatnil také u některých současných technických děl z jiných oborů:
      

  6. Olympijský stadion v Mnichově (1972) byl předběžně rozpočten na 28 milionů DEM, skutečnost byla 180 milionů DEM - tedy 6,8 násobek.
  7. Britsko-francouzský projekt Concorde (ukončen 1975) byl odhadnut na 160 milionů GBP, skutečnost byla 1065 milionů GBP, tedy 6,66 násobek.

     To jsou už součinitele značně vysoké, ani zdaleka však nemohou aspirovat na rekord, ten dosáhli stavitelé opery v Sydney: odhad 3 miliony liber, skutečnost 40 milionů liber, tedy asi třináctinásobek.

     Podívejme se po těchto praktických, historií prověřených zkušenostech na elektrárnu Temelín. Vláda se na její stavbě usnesla právě před dvaceti lety (vládní usnesení z června 1978) a zahájení provozu bylo tehdy plánováno na květen 1987. Geodetické práce a hrubá úprava staveniště byly sice zahájeny už v červnu 1979, ale různé okolnosti zdržely začátek skutečně systematických prací na stavbě až do roku 1983. Teprve roku 1984 vyšlo nové usnesení vlády se zpřesněným harmonogramem, podle něj pak byla r. 1987 zahájena výstavba provozních objektů a základové desky prvního bloku, jehož uvedení do provozu bylo stanoveno na listopad 1992.

     Po listopadu 1989 se rozvinula zdlouhavá diskuse, která nejednala ani tak o technických a termínových otázkách, ale víc o tom, je-li vůbec stavba opodstatněná. Teprve později došlo na otázky bezpečnosti, resp. kompatibility existujícího projektu s bezpečnostními a technickými standarty západních projektů. Tyto diskuse nutně vedly ke zpracování různých dodatků k projektu popř. k úplně novým projektům některých staveb anebo technologických souborů a tím zase ke zdržování výroby nebo nutnosti výroby podle nových projektů a k demontáži některých už hotových souborů. (Lze dost skromně odhadnout, že zpomalení výstavby během těchto doskusí a vyjasňování stanovisek, které trvalo až hluboko do r. 1993, je ekvivalentní asi dvěma rokům úplného zastavení všech prací na výstavbě.)

     Nakonec bylo rozhodnuto, že místo původně plánované výstavby čtyř bloků po 1000 MW budou postaveny jen dva, podle přepracované kalkulace nákladů, přihlížející k liberalizaci cen podle celostátních předpisů od 1.1.1991 pak byly náklady na tyto dva bloky stanoveny částkou 60,4 miliardy Kč. Liberalizace cen však probíhala ještě během celého roku 1991 a k relativnímu ustálení cen staveb i technologického zařízení došlo až v roce 1992. Pro ilustraci: samotné materiálové náklady a náklady na opravy a údržbu technologíckého zařízení uhelných elektráren ČEZ, které si v roce 1989 vyžádaly přibližně 3,5 miliardy korun, v roce 1992 vzrostly nad 5 miliard, tj. asi o 43%. Vliv této „prodloužené" liberalizace cen jakož i další technická vylepšení a změněný způsob financování vedly na jaře 1993 ke zvýšení částky 60,4 miliardy Kč asi o 14% na 68,8 miliard Kč. Teprve tato cena může být pokládána za uvážlivě a realisticky stanovenou a může být vzata za základ k němuž se budou vztahovat všechna další zvyšování celkových nákladů.

     Porovnání konečné ceny 98,6 miliard Kč s referenční cenou 68,6 miliard Kč dává součinitel 1,433 - tedy zvýšení o necelých 44%.

     ROK	OBJEKT	Náklady na prototyp
     		plán	skutečnost	násobek
     1780	Litinový most v Coalbrooddale	550 lb	2737 lb	= 5
     1800 - 1822	Kaledonský kanál	(350 tis. lb) 474 tis. lb	přes 900 tis.	(2.6) 1.9
     1852 - 1860	Paroloď Great Eastern	(500 tis. lb) 377 tis. lb	924 tis. lb	(1.85) 2.75
     1948	Plynová tubina Vickers 15 MW	(100 tis. lb) 300 tis. lb	přes 500 tis.	(5.0) 1.67
     1868 - 1886	Národní divadlo v Praze	(150 tis. lb) 472 tis. lb	1825 tis. zl. (3200 tis. zl.)	3.87 6.78
     1972	Olymp. stadion v Mnichově	28 mil. DEM	180 mil. DEM	6.43
     1975	Letadlo Concorde .	180 mil. GBP	1065 mil. GBP	6.66
     1982	Opera v Sydney .	3 mil. GBP	40 mil. GBP	=13
     1998	Most Store Baelt .	3.6 mld USD	5 mld. USD	1.39
     1998	Vlaková souprava Intercity	4 mld. Kč	7.5 mld Kč	1.87 mld Kč
     2001	JETE	68,8 mld. Kč	98.4 mld Kč	1.43 mld Kč

  8. Nejdelší most v Evropě je Store Baelt mezi dánskými ostrovy Sjaelland a Fyn (viz LN 20.6. 98: celková délka 18 km, hlavní pole 1 600 m je nad hladinou moře zavěšeno na pilířích 254 m vysokých). Jeho stavba byla rozpočtena na 3,6 miliard USD, ve skutečnosti stála něco přes 5 miliard, tj. zvýšení nákladů asi o 40%.

     Relativní zvýšení nákladů je zde prakticky shodné se 44% u Temelína, z toho lze soudit, že i když původně předpokládané náklady na Temelín budou překročeny až na konečnou částku 98,6 miliard Kč, překročení zůstane „v mezích normy", přibližně na hodnotě p/2 podle prvního Tylerova pravidla, podobně jako Kaledonský kanál, nebo 15 MW plynová turbina Vickers (a snad i Great Eastern?).

  Celkem vzato nezdá se, že by Temelín byl tak drahý, jak se nás mnozí snaží přesvědčit.

  Autor je strojní inženýr energetik , absolvent ČVUT . Referát byl přednesen na semináři České energetické společnosti 3.9.98 a publikován v Lidových novinách 5.9.98.

  KONFERENCE NUSIM´99

  zpracoval: Ing. Jiří Fleischhans, výkonný sekretář ČNS člen programového výboru Další z pravidelných konferencí České nukleární společnosti, Slovenské nukleární společnosti (SNUS) a Německé nukleární společnosti (KTG) bude ve dnech 16. - 19. března 1999. Pořadatelem je KTG, konference bude ve výzkumném středisku firmy Siemens v Erlangenu v Německu. Jako vždy budou na konferenci předneseny pouze vyžádané referáty na témata, která byla vzájemně dohodnuta zástupci všech zúčastněných nukleárních společností na zasedáních programového výboru. První den po obvyklých přehledových přednáškách o stavu jaderné energetiky v ČR, SR a SRN budou program zabezpečovat kompletně příspěvky KTG, které budou informovat o stavu vývoje pokročilého evropského tlakovodního reaktoru EPR. Čtvrteční program dopoledne je věnován příspěvkům, které budou analyzovat vliv lidského faktoru při provozování jaderných zařízení. Velmi zajímavý bude i odpolední program, jehož tématem je zhodnocení zkušeností a ocenění budoucnosti využívání podpory činnosti operátorů současnými řídícími systémy, resp. zhodnocení toho, jak tyto systémy mohou odlehčit operátora od rutinních operací a dát mu více prostoru (a podpůrných informací) pro rozhodovací procesy. Úplný seznam přednesených referátů bude v pozvánce na konferenci NUSIM´99, kterou KTG vydá koncem roku 1998, a kterou ČNS bude v lednu distribuovat. Jako každoročně bude ČNS ve spolupráci s firmou TERIS organizovat pro zájemce společný zájezd na tuto konferenci. Vzhledem k tomu, že KTG od členů ČNS nepožaduje vložné, výbor ČNS rozhodl dne 28.8.1998, že individuálním členům s platným členstvím v ČNS uhradí náklady na dopravu (to znamená, že účastníci si budou platit pouze ubytování a stravné). Pro předběžné naplánování zájezdu žádáme zájemce, aby nám do konce listopadu 1998 zaslali předběžnou přihlášku na přiloženém formuláři. Předpokládaná trasa autobusu je Brno - Praha - Plzeň - Erlangen.