Z OBSAHU: 8/98
Je to opravdu tak drahé ?

zpracoval: Jiří Teyssler (1919)

V diskusích o účelnosti stavby jaderné elektrárny Temelín se trvale jako hlasitější, emotivnější a agresivnější strana prosazují její negativní kritici a zásadní odpůrci. Jako jediné skutečně racionální důvody svého odmítavého postoje však nakonec mohou uvést jen stále se zvyšující náklady, několikrát už posunutý termín dokončení celého díla a nejisté datum jeho uvedení do stabilizovaného průmyslového provozu. Stále hlasitěji zaznívá ultimativní tenor:
Temelín přijde příliš draho, proto se musí zastavit, a to hned.

Současnou tendenci k dosažení stavu jednostranně zpracovaného veřejného mínění dost jasně ilustrují titulky z prvních červencových dnů:

Náhodou téhož dne se objevil také článek Hrdostí neoplýváme, varuje průzkum (MFD 3.7.98), v němž se podle zprávy Reuters konstatuje, že v kategorii národní hrdosti se na první místo dostávají Rakušané, kteří se asi „domnívají, že svět by byl lepší, kdyby ostatní země byly jako jejich". V souvislosti s ETE zřejmě ČR měla poslechnout rakouské rady a uspořádat celostátní referendum k otázce, zda jaderné elektrárny ano či ne. Svět bude lepší, jakmile 50,01% řekne česky „ne".

Bude jistě záležet na tom, jak vyzní „nezávislá analýza dostavby jaderné elektrárny Temelín", ale tato analýza bude samozřejmě záviset na složení „nezávislé komise". Mluvčí (?) z rakouské strany je „příjemně překvapen" rychlým rozhodnutím české vlády o zřízení komise mezinárodního týmu odborníků rozhodnutí pokládá „za velmi pozitivní krok, za snahu o skutečně objektivní posouzení potřebnosti Temelína". Půjde tedy o to, aby si všichni členové připravované komise včas uvědomili, že hranice rentability znamená mezní cenu, která nesmí být (při předpokládané budoucí ceně elektřiny a očekávané inflace) překročena, aby se dostavba ETE vyplatila. Neznamená to, že posledně uvedená částka 98,6 miliard Kč jako konečná cena, a květen 201 jako termín uvedení do provozu prvního bloku smějí být bezdůvodně překročeny. Zcela jistě půjde také o to, jak rychle bude komise ustanovena (LN 11.7.98: Dosud není jasné, kdo zasedne v týmu pro posouzení Temelína), kdy zahájí činnost a jak rychle bude pracovat

Je nepopíratelný fakt, že předpokládané náklady na dokončení Temelína se už několikrát zvýšily. Je však těžko vysvětlitelná a zdůvodnitelná averze ekologických aktivistů proti této skutečnosti, averze, která operuje především ekonomickými hledisky (Pavlovec: K zastavení stavby podle mého názoru stačit její ekonomická nevýhodnost.) přičemž pomalu ustává panický (a nesmyslný ) strach před opakovaným Černobylem

Temelín představuje významný pokrok nejen pokud jde o jmenovitý výkon reaktoru (2,5 násobek proti Dukovanům nebo Mochovcům ), ale také pokud jde o jmenovitý výkon turbiny (více než 4 násobek EDU nebo EMO) i ostatního strojního zařízení. Skok výkonu jednohřídelové turbiny pro sytou páru z nynějších 220 MW na výkon 1000 MW prokazuje, že turbiny Škoda si stále zachovávají schopnost soutěže na světovém trhu.

Je těžko vysvětlitelné, proč kritikům Temelína přitom uniká tak všední a obecně známá skutečnost, že každá inovace, zlepšení nebo zvětšení, jakéhokoli průmyslového výrobku při svém projektování i realizaci si vyžádá náklady podstatně vyšší, než jsou výrobní náklady na produkt dosud vyráběný, typově i funkčně podobný, ale po inovaci s vyššími parametry anebo větších rozměrů. Zvýšení činí většinou několik desítek procent, často však až dvojnásobek a v některých případech ještě víc. Tento všeobecně platný a technickou praxí neustále potvrzovaný poznatek se už několik let (spíš desetiletí) pokoušejí někteří specialisté kvalifikovat a tím zpřesnit odhadované náklady (popř. i dobu) potřebné pro realizaci výrobku nebo technického díla na vyšším vývojovém stupni.

Kolem r. 1960 výzkumníci ve Freshwater Biological Association konstatovali, že poměr skutečného času a nákladům předběžně při projektu odhadnutým se nerovná 2:1, jak se uvažovalo v padesátých letech, nýbrž aspoň 3:1. Asi 1970 se tyto odhady ještě zvýšily, případně až na 4:1 (sir Paul Chambers) a o něco později se R. Tyler pokusil tyto odhady racionálně zdůvodnit a ještě dále zpřesnit (nikoli zvětšit!) tím, že při předběžných odhadech doby a nákladů uvažoval tři faktory ovlivňující spolehlivost odhadu: