Z OBSAHU: 9/98
ČESKÁ ELEKTRIZAČNÍ SOUSTAVA V PANEVROPSKÉ ELEKTRIZAČNÍ SOUSTAVĚ
zpracoval: Ing. Erban

Elektrizační soustava České republiky je technologickou součástí evropské propojené elektrizační soustavy již téměř čtyřicet let, i když synchronně se západními soustavami spolupracuje teprve od roku 1996 (s ukončením zkušebního provozu v září 1997 ) . Sezónní výměny elektřiny byly realizovány již koncem padesátých let a později byly na smluvním základě realizovány i tranzity přes sítě ČR (resp. ČSSR) na příklad ze sítí Polska přes naše sítě do sítí SRN nebo Rakouska.Není proto zkušenost s mezinárodním obchodem s elektřinou pro české elektroenergetiky novinkou, i když se ekonomické podmínky změnily.

Obdoby výměn elektřiny z kondenzačních elektráren v zimě od nás do Rakouska a vracení zpět do naší soustavy zhruba dvojnásobného množství elektřiny z přebytků rakouských vodních elektráren v letním období počátkem šedesátých let jsou obecně běžným způsobem spolupráce v elektroenergetice jak nyní, tak i pro budoucnost. Např. nyní exportuje Rakousko své letní přebytky v množství kolem 9 TWH/r do sítí EU, v době zimní importuje přes 8 TWH/r elektřiny z jaderných a uhelných elektráren od svých sousedů. Podobně Švýcarsko exportuje své přebytky elektřiny z vodních elektráren ve výši asi 27 TWH/r a importuje asi 19,5 TWH/r od sousedů (přitom má 38,24 % své výroby z jaderných, 59,96 % z vodních a 1,80 % z konvenčních elektráren). Podobné výměny vodní výroby za jadernou a fosilní má Švédsko , které exportuje asi 8,6 TWH/r (samo vyrábí 59,96 % elektřiny vodou, 42,06 % z jaderných a 6,27 % z fosilních paliv (a nepatrné množství z biomasy). I jiné státy usilují být ve výrobě elektřiny soběstačné a sezónní problémy řeší výměnami elektřiny z vody (obnovitelného zdroje) za elektřinu z jaderných a fosilních elektráren. Extrémní přízeň přírody má Norsko , které vodou kryje 99,6 % a z fosilních paliv 0,4 % své roční výroby, exportuje téměř 8,5 TWH/r a importuje jen 0,6 TWH/r elektřiny. Kdo takové štěstí na přírodní zdroje - především vodní energie - nemá, musí pro výměny elektřiny nabízet zdroje jaderné a fosilní (u nás se vyrábí vodou jen okolo 2,7 % elektřiny a realizovatelný potenciál neumožní, aby toto procento stouplo přes 4 %).

Trh elektřiny v panevropské propojené elektrizační soustavě ovlivňuje rozhodujícím způsobem 11 elektrárenských gigantů (z nich nejmenší - jedenáctý - je ČEZ). Většina z nich investuje do elektrárenských společností v zahraničí a ovládá tím ve svůj prospěch přes elektřinu do značné míry celou ekonomiku, zaměstnanost atd. Podivný text se nedávno objevil od jakéhosi autora z liberálního institutu: ČEZ by se měl dle něj rozdělit na kousky a ty nabídnout evropským gigantům !? Takže největší česká elektrárenská společnost by sice mohla (ač nejmenší v panevropské síti) konkurovat ostatním, ale aby ji mohly ty větší snadno pohltit, je nutno ji rozparcelovat, aby byla pro oněch 10 gigantů (a toto slovo i onen autor uvedl) stravitelnější !?

Zcela jistě musí i česká elektroenergetika usilovat, aby do bilance postupně začaly zasahovat obnovitelné zdroje . Korektně vzato, je to úkol na tři čtvrtě století, bude-li se tomu věnovat soustavná péče bez odkladů. Ale veřejnost je klamána "výklady" o tom, co a jak brzy lze v tomto směru realizovat: např. elektrárny větrné buduje Dánské již několik desítek let - a pokrývá jimi jako jediná země na světě přesto jen 3,05 % své výroby, Norsko kryje z větrných elektráren jen 0,002 % své výroby, SRN jen asi 0,02 % a Švýcarsko slunečními fotovoltaickými zdroje jen 0,005 %.

Pokud jde o větrnou elektřinu, jsou přitom podmínky zemí okolo Severního moře při pobřeží a nedaleko pobřeží v moři (Dánska, SRN, Británie - zejména ve Skotsku atd.) nesrovnatelně příznivější než jsou podmínky v českých zemích. Z evropského energetického větrného atlasu IEA jsou příkony energie větru na jeden m2 plochy opisované vrtulí následující:

TAB. 1:

OBLAST Čechy a Morava Dánsko, Skotsko
a pobřeží Sever. moře
chráněná krajina do 50 W/m2 přes 250 W/m2
otevřená krajina pod 100 W/m2 přes 500 W/m2
při pobřeží 0 přes 700 W/m2
na otevřeném moři 0 přes 800 W/m2
na kopcích pod 600 W/m2 přes 1800 W/m2

To však není zdaleka všechno: v našich podmínkách je na rozdíl od tamějších zemí trvání větru potřebné síly poměrně krátkodobé a výskyt nahodilý (nutno tudíž mít za výkony větrných zdrojů elektřiny vždy plné pohotové výkon záložních zdrojů jiných typů).

Také sluneční zdroj energie má řadu problémů. Např. srovnání sezónních dávek tepelného záření slunce je zcela opačné než je potřeba tepla pro vytápění a ohřev užitkové vody:

  • v měsících květen až září včetně je z celoroční spotřeby tepla nutno dodat pouze 16,97 % ale z celoroční dávky tepelného záření slunce dopadá průměrně v téže době v České republice 66,89 %,
  • v měsících říjen až duben včetně je z celoroční spotřeby tepla nutno dodat celých 83,03 % ale z celoroční dávky tepelného záření slunce dopadá průměrně v téže době v České republice 33,11 % (a v lednu jen 2,04 %, v únoru jen 1,75 %).

Elektřina z biomasy a z fotovoltaických článků má své vážné realizační problémy - ale lze věřit, že ve velmi dlouhodobé perspektivě se i tyto způsoby výroby elektřiny využívající obnovitelné zdroje energie stanou významnější proporcí celkové elektroenergetické bilance - avšak teprve postupně během déle než půl století . V této době také fyzicky dožije mnoho stávajících elektrárenských výkonů a dočerpají se těžitelné zásoby domácího uhlí. Proto bude vážná úloha jaderné a postupně dožívající klasické elektroenergetiky v podmínkách České republiky ještě řadu desetiletí nezbytná.

Jen tak můžeme být v panevropské elektrizační soustavě solidním partnerem!

E-mail redakci: Zasílám originál článku , který moji kolegové poslali MF Dnes jako odezvu na článek jednoho meteorologa z 27. října pojednávající o ovlivňování počasí v Ostravě chladícími věžemi z Dukovan. Dnes vyšel článek "Vědci ujišťují: Vliv jaderných elektráren je malý", který je kompilací více odezev na výše zmíněný článek meteorologa. Text mých kolegů byl tak změněn, že to vyznívá spíše obráceně, než jsme zamýšleli. Dělám si otazníky, zda k záměně nedošlo v redakci záměrně. Pan Železný se snaží dosíci u nich opravu tisku, uvidíme jak pořídíme.

Pavel Hejzlar

Reakce na článek z 27.10.98, str.8
Čínský syndrom po česku
zpracoval: Ing. Pavel Zácha, Ing. Václav Železný

Přečetli jsme si článek uveřejněný 27.10.98 týkající se problematiky vlivu jaderné elektrárny Dukovany a Temelín na životní prostředí. Článek vyjadřuje názory Mgr. Förchtgotta, člena Klimatologické a Meteorologické společnosti. Ze svých tvrzení o působení jaderné elektrárny Dukovany na okolí vyvozuje závěry, že elektrárna svým provozem značně ovlivňuje počasí až do vzdálenosti několika set kilometrů. V druhé části článku se zmiňuje o obsahu tricia ve vodě s názorem, který je přinejmenším spekulativní a neopodstatněný.

Samotná odpověď na otázku, jaký má vliv jaderná elektrárna na okolí není jednoduchá. Vždy bude záležet na úhlu pohledu. Problém se dá řešit např. z hlediska meteorologického, ekonomického, ekologického či energetického. Ať se však odborníci snaží argumentovat jakkoliv, vždy by se mělo vycházet z názorů občanů. A tyto názory lidí se mění podle toho, jaké informace člověk získá a kterým z nich dá větší váhu. To nás vedlo k reakci na názor, který podle nás může velmi dezinformovat společnost.

Jedním ze stěžejních bodů působení tzv. kondenzačních elektráren je produkce páry chladícími věžemi. Pro tento druh elektrárny jsou chladící věže typické, ať už je zdrojem tepla fosilní nebo jaderné palivo. Přebytečné teplo, které v tepelném oběhu vzniká, je nutné odvézt, což se dá prakticky provézt dvěma způsoby. Analogicky, jako u automobilových motorů, se i v energetice nejčastěji používá chlazení pomocí vody, resp. vzduchu. Pro velké výkony (100 - 1000 MW) se však používá k chlazení téměř výhradně vody. Takto vzniklé přebytečné teplo se odvádí do chladících věží, kde se odebírá odparem. Znamená to, že vodní páru (parní vlečku) uvidíte stoupat nejen z Dukovan a Temelína, ale např. od Mělníka, Tušimic nebo Počerad, a tedy, pokud pan Mgr. Förchtgott mluví o smogovém pásmu vznikajícím provozem Dukovan, je logické, že mohou vzniknout tato smogová pásma za každou z těchto kondenzačních elektráren.

Jak je to s vlastním množstvím produkce páry? Hrubý odhad průměrného množství páry opouštějící chladící věže činí asi 500 kg páry za sekundu na každých 1000 MW odváděného výkonu, (pro Dukovany i Temelín by toto množství nemělo přesáhnout 2000 kg/s). Průměrné množství srážek v ČR se pohybuje okolo 750 mm/m2. Pokud uvážíme, že se pára z Dukovan vysráží např. v okruhu o poloměru 20 km, bude její roční příspěvek činit zhruba 6-7% z celkového množství srážek. Jak ale víme, statistika nemůže vyloučit fakt, že se určité množství, byť zcela nepatrné, dostane i do vzdálenosti větší. Je však velmi spekulativní hovořit o globálních změnách ovzduší ve vzdálenosti několika stovek kilometrů! Zkuste ucítit kouř z cigarety, kterou kouří člověk na protějším chodníku, když všude kolem jezdí spousta aut a kouří jiní lidé...

Pan Mgr. Förchtgott tvrdí, že v důsledku provozu Dukovan vznikají smogová pásma, což má ověřeno z radarových snímků. O odborné stanovisko využití radarových snímků v meteorologii jsme požádali specialisty pracující v ČMHÚ. Bylo nám sděleno, že vzhledem k vlnovým délkám, ve kterých pracují meteorologické radiolokátory, je použití radaru pro studium v oblasti kouřových resp. smogových vleček zcela nevhodné.
Nejzávažnější dezinformací hraničící až s šířením poplašné zprávy však považujeme tvrzení, že voda uvolňující se z chladících věží obsahuje tricium z provozu jaderné elektrárny! Noční můra, kterou mezi nás pan Förchtgott ve svém článku vypouští, má tedy jméno tricium. Pokusme se nyní tuto problematiku alespoň trochu oddémonizovat. Co je to tricium? Většina z nás si při vzpomínce na školní předmět zvaný chemie možná vybaví, že vodík existuje v přírodě ve dvou základních podobách, odborně izotopech. V drtivé většině je to lehký vodík a pouze malý zlomek procenta je těžký vodík deuterium, který obsahuje ve svém jádře kromě jednoho protonu také jeden neutron. Super těžký vodík - tricium má tyto neutrony v jádře dva a od svých lehčích kolegů se navíc liší radioaktivitou.

Tricium se v současné době vyskytuje v určité byť stopové koncentraci všude ve volné přírodě. Je to z velké části důsledek kanonády jaderných testů velmocí z období po druhé světové válce, kdy byly tyto testy navíc prováděny na povrchu země či dokonce přímo v atmosféře. V současné době celková aktivita tricia trvale klesá, navíc je tato dávka tak nízká, že zcela splývá s přírodním pozadím, jehož hlavním zdrojem je sama planeta a také kosmické záření. Pokud tedy nějaké tricium z chladících věží uniká, je to pouze z části důsledek provozu jaderných elektráren. Nicméně, pokusíme se zde tento vliv alespoň stručně kvantifikovat.

Tricium, které skutečně vzniká při provozu jaderného reaktoru, je z jaderné elektrárny vypouštěno v podobě triciové vody jako součást takzvaných kapalných výpustí. Tyto výpusti jsou před opuštěním elektrárny čistěny a jejich aktivita je pečlivě sledována a udržována v mezinárodně platných limitech. Odpadní vody se zpravidla vypouští do nádrží, kde navíc dochází ke značnému zředění ve velkém objemu vody. Pokud se tedy z této nádrže bere zároveň voda pro chlazení, jsou koncentrace tricia již značně sníženy. U tolik diskutované budoucí elektrárny Temelín jsou navíc výpusti odpadních vod vyvedeny do nádrže Kořensko, která je níže po proudu Vltavy než nádrž Hněvkovice, odkud se voda pro Temelín bere. Pro dokreslení lze uvést některé hodnoty. Například norma radiace pro vodárenské toky, ze kterých se odebírá voda pro úpravu na pitnou vodu, je 700Bq/l. Objemová aktivita vody v nádrži Kořensko pod jadernou elektrárnou Temelín se bude podle výpočtů pohybovat v závislosti na průtoku Vltavy v rozmezí 30-130 Bq/l, mezní krátkodobá hodnota může dosáhnout cca 500 Bq/l a i v tomto případě bude ležet bezpečně pod již zmíněným hygienickým limitem. Aktivita v Praze Podolí se bude pohybovat mezi 10-20 Bq/l. Pokud jde o radiaci, je tato voda bezpečně pitná přesto její konzumaci nedoporučujeme z jiných než jaderných důvodů.

Jaderná elektrárna tedy tricium v omezeném množství skutečně vypouští, ale v podobě pečlivě sledovaných a měřených výpustí a nikoliv nekontrolovaným rozptylem z chladících věží jak se nám snažil namluvit zmíněný článek. Nemá asi význam zde detailně rozebírat tepelné schéma jaderné elektrárny, ale únik tricia z provozu elektrárny přes chladící věže je z technického hlediska nemožný. Jaderné elektrárny používané v našem státě jsou konstruovány jako tříokruhové, přičemž za běžného provozu je radioaktivní pouze primární okruh, který prochází reaktorem. Sekundární (turbinový) a terciální (chladící) jsou neaktivní. Jednotlivé okruhy jsou pochopitelně od sebe nepropustně odděleny stěnami tepelných výměníků z vysoce kvalitní oceli, resp. titanu. V případě chladícího okruhu jsou na naší straně i fyzikální zákony, neboť v kondenzátoru je v sekundárním okruhu výrazně nižší tlak než v terciálním, takže případnou poruchou těsnosti bude pronikat voda dovnitř a nikoliv ven. Přímé úniky tricia z jaderného reaktoru přes chladící věže jsou tedy ryze v rovině přání různých rádobyekologů. Další velmi diskutabilní otázkou je vliv radioaktivity na člověka. I zde je tvrzení pana Förchtgotta z odborného hlediska přinejmenším pochybné, nicméně podrobná a přesná reakce na tuto problematiku by vyžadovala samostatný článek a vyjádření dalších odborníků z oboru dozimetrie záření.

Zbývá už jen objasnit titulek "čínský syndrom po česku". Pojmem "čínský syndrom" se v jaderné energetice popisovala obava čínských komunistů, že při havárii reaktoru v USA se roztavené jaderné palivo protaví skrze planetu až do Pekingu, což je pochopitelně vyložený nesmysl. Vliv Dukovan na počasí na letišti v Ostravě sice nelze vyloučit, ale podle tvrzení jiných meteorologů je naprosto nemožné jej pomocí současných metod přesně specifikovat. Co říci závěrem? Zmíněný článek je klasickou ukázkou démonizování jaderné energetiky. Jeho obsah totiž rozhodně nelze šmahem nazvat lží a skutečně podrobný rozbor jednotlivých pasáží tohoto článku by vydal na poměrně rozsáhlou zprávu, kterou těžko lze publikovat v denním tisku. Přesto doufáme, že tato stručná reakce poskytne onen potřebný náhled na danou problematiku.

V Praze dne 5.11.1998

Ohlas čtenáře !!
Dear Výkonný sekretář,

právě jsem dostal Zpravodaj 8/98 s článkem "Je to opravdu tak drahé" a nedá mi nepřipojit vlastní "čerstvou" zkušenost. Předminulý týden jsem navštívil JE Diabolo Canyon spoplečnosti PG&E (Pacific Gas and Electricity) v USA, CA. Tato elektrárna (PWR, 2x1100 Mwe) byla uvedena do provozu v r. 1985 po dvaceti (20!) letech výstavby (problémy se seismickou odolností a následná opatření po TMI) a stála 5000 M USD (v r. 1985!!!). V současné době prý patří k "jewels" PG&E.

Josef Rosol

Finanční odměna za každou zprávu do NucNetu
zpracoval: Ing. Jana Kubínová, členka výboru ČNS

Co je NucNet

Síť NucNet je zřízena a provozována Evropskou nukleární společností (ENS). Jejím účelem je co nejrychlejší informování profesionální i široké veřejnosti a sdělovacích prostředků o aktuálních událostech v oboru jaderné energetiky a technologie. Centrum sítě je v sídle ENS v Bernu a pomocí telefaxů a internetu jsou do ní začleněny jednotliví účastnící a hlavní sdělovací prostředky. Jednotliví účastníci posílají centrále své informace a ta je neprodleně distribuuje připojeným místům ve 40 zemích Evropy, Asie a Ameriky. Je to první a jediná globální veřejná síť, kde jsou připojeny všechny světové jaderné komunity a mají cíl spolu úspěšně komunikovat.
NucNet dostává zprávy ze svých 300 styčných míst - jako jsou jaderné elektrárny, jejich provozovatelé, výzkumná zařízení, jaderné výrobní závody, dozorné orgány, vládní organizace, ministerstva a podobně. V České republice jsou účastnící NucNetu téměř všechny podniky, kterých zaměření souvisí s jadernou energetikou.

Jaké zprávy posílat:

Všechny organizace, které dostávají zprávy, mají také povinnost zprávy odesílat. Tyto organizace by měly mít sami zájem obeznamovat NucNet se vším, co se odehrává důležitého v jejich oblasti a o čem posílají zprávy do domácího tisku. Pozitivní zprávy z oblasti jádra mají zásadní význam, protože jejich rozšiřování přes média pomáhá zvyšovat důvěru v jadernou energii. Proto posílejte všechny pozitivní zprávy, které vyzdvihují bezpečnost, spolehlivost a přínos jaderné energetiky. Posílejte zprávy o politických hnutích a rozhodnutích (pozitivních i negativních) týkajících se jaderné energie, o plánovaných proti-jaderných aktivitách, o konferencích a schůzkách s jadernou tematikou. Posílejte specifické příspěvky podle zaměření své organizace - o výrobě nového zařízení, o úspěšném experimentu, o nových výsledcích, ovšem také i o problémech a poruchách. Zajímavé jsou i vysvětlující informace a studie - technické, politické i historické. Rozsah zprávy závisí na Vás - je lepší poslat více než méně, ovšem stačí i třeba jenom několik řádků.

Kdo může posílat zprávy:

Okruh pracovníků oprávněných posílat zprávy není omezen . Každý pracovník ovšem musí sám zprávu sestavit a poslat ji přes svého zástupce, který v rámci organizace zodpovídá za provozování sítě. Místem pro příjem a odesílání zpráv je obyčejně oddělení mezinárodní komunikace nebo spolupráce. Zpráva by měla být v angličtině.

Posílejte zprávy na číslo faxu: 0041 31 382 0100

E - mail: nucnet@to.aey.ch

Finanční odměna !!!

Za každou odeslanou zprávu dostane autor od České nukleární společnosti odměnu 200 Kč!

Kopii faxové odeslané zprávy zašle autor na č. faxu 0618 360 111 pro ing. Janu Kubínovou, JE Dukovany odd. 3290 se svou adresou, na kterou mu bude poukázána částka 200 Kč.