3/99

Z OBSAHU:
  • Vývoj názorové hladiny obyvatelstva a prognóza sociálního rozvoje oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany - Dalešice
  • NUSIM 99
  • ČNS a WWW
  • Vývoj názorové hladiny obyvatelstva a prognóza sociálního rozvoje oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany - Dalešice

    Antonín Vaishar

    Velká technická díla typu jaderných elektráren velmi podstatným způsobem modifikují a mění nejen přírodní systém krajiny, ale i systém sociální. V souvislosti nejprve s výstavbou a posléze provozem jaderné elektrárny dochází ke značnému mechanickému pohybu obyvatelstva, při němž se od základu mění jeho struktura prakticky ve všech aspektech. Závažné vlivy má existence jaderných elektráren na místní obyvatelstvo, které na jedné straně musí přivyknout na život na určité úrovni rizika, na straně druhé pro ně může jaderná elektrárna znamenat přímo, častěji však nepřímo rozvojový impuls.

    V letech 1994 a 1995 jsme provedli dva průzkumy názorových hladin občanů v regionu. První se týkal funkcionářů místních samospráv , druhý průzkum byl určen místním obyvatelům. Realizovaný průzkum prokázal, že následky provozu velkých energetických a technických děl v přírodním a sociálním prostředí významně a diferencovaně podmiňují názorovou hladinu obyvatel sledovaného širšího regionu. Po zhodnocení výsledků výzkumu jsme došli k následujícím závěrům:

    Nejvyšší podíl občanů (a to jak z pohledu "zastupitelů", tak z pohledu obyvatel území) zaujímá celkově negativní postoje k následkům provozu "děl" v přírodním (53,4 %) i v sociálním prostředí (44,8 %), v souboru obyvatel území se dokonce 59,3 % respondentů domnívá, že provoz "děl" ohrožuje jejich životní podmínky.

    Názorová hladina se však liší podle stanoveného územního kritéria. Obyvatelé dukovansko-dalešického mikroregionu se častěji přiklánějí k pozitivním postojům z důvodu příznivých, rozvojových dopadů "děl" do jejich sociálních podmínek (43,7 %). Občané náměšťsko-oslavanského (tedy vzdálenějšího) mikroregionu směřují naopak k celkově negativním postojům z důvodu nepříznivých vlivů "děl" na přírodní prostředí (46,6 %), které - na rozdíl od dukovanského regionu - nejsou dostatečně kompenzovány produkcí příznivých dopadů "děl" v prostředí sociálním.

    Ukázalo se, že důvody, které podmiňují zaujetí celkového pozitivního postoje občana, leží v sociální oblasti. Jedná se prvořadě o vlivy "děl" na trh práce regionu, dále na zabezpečování ekonomické funkce životního zázemí obyvatel a konečně o pozitivní důsledky výstavby a provozu "děl" v oblasti sociální a technické infrastruktury obcí zájmového území.

    Důvody tvorby negativní názorové hladiny jsou buď čistě ekologického charakteru nebo environmentálního charakteru Obsah pojmu "životní prostředí" ve vědomí lidí je v obou sledovaných souborech hodnocen odlišně. V souboru "zastupitelů" jako kategorie vztahující se ke zdraví obyvatel (61,3 %), v souboru "občanů" jako komplexní kategorie, zahrnující provázanost přírodních, technických, ekonomických a společenských faktorů.

    Příliv pracovních sil za pracovními příležitostmi v "dílech" vyvolal pouze v 16 % obcí problémy v sociální oblasti Přispěl však ke zmírnění, respektive zastavení vysídlovacích procesů v cca 42 % obcí. Obce, které do budoucnosti prognózují pokračování procesu vysídlování obyvatel (38 %), neleží v nejbližším zájmovém území "děl" a zároveň vykazují nedostatečný nebo minimální rozvoj soukromého podnikání a rovněž tak absenci podpůrných prostředků v souvislosti s provozem "děl" v obecním rozpočtu. Důvody vysídlování jsou spatřovány zejména v nedostatečné sociální jistotě obyvatel obce, zhoršování sociální a technické infrastruktury, ve zvyšování nákladů na dopravu za prací i nevyhovující struktuře dopravy a konečně v psychologických vlivech, plynoucích z obav o zdraví obyvatel a přírodní prostředí tohoto exponovaného území.

    Ve vazbě na výsledný celkový postoj obyvatel sledovaného území lze předpokládat, že při koncipování jeho směru mají vyšší váhu ekologické a environmentální důsledky provozu "děl" než - jakoby samozřejmě přijímané a zároveň daleko frekventovanější - příznivé produkty "děl" charakteru sociálního. Nebylo však prokázáno, že tvorba tohoto výsledného postoje občanů je ovlivňována zprostředkovaně, například působením "lobby" skupin nebo masmédií.

    Aktivity institucí, organizací, politických stran, podnikatelských subjektů či jednotlivců při ochraně životního prostředí a rozvoji prosperity jednotlivých obcí jsou hodnoceny "zastupiteli" a "občany" opět rozdílně. Tři čtvrtiny respondentů "občanského" souboru tyto aktivity nepovažuje za podstatné (případně o nich ani neví) a naopak dvě třetiny respondentů "zastupitelského" souboru přiznává aktivity některému zájmovému sdružení v obci a obecnímu úřadu. V této souvislosti je třeba uvést, že cca 14 % obyvatel regionu je k případným ekologickým a sociálním vlivům "děl" lhostejných a cca 16 % obyvatel obcí není ochotno se aktivně na rozvoji či ochraně prostředí obce podílet vůbec a v 55 % je ochotno se podílet jen několik stále stejných nadšenců. Zároveň 23 % respondentů se domnívá, že jejich vesnice buď postrádá "sociálního aktéra" (autoritu s vlivem na obyvatele či dění v obci) nebo osobnosti v obci působí nejednotně, proti zájmům obce či mají spíše negativní vliv na občany a mezilidské vztahy v obci. V obcích, které touto osobností disponují, se zpravidla jedná o starostu (hodnoceno z pohledu "zastupitelského" souboru).

    Tyto skutečnosti dokresluje i zjištění, že v asi 71 % obcí sledovaného území v době šetření neodstartoval proces "obnovy vesnice", ba naopak docházelo ke zhoršování. Výsledky podporuje i zjištění v souboru "zastupitelů", že kvalita mezilidských vztahů ve struktuře hodnot občanů je řazena na předposlední místo a potřeba veřejně prospěšné práce na území obce na místo poslední. Odhlédneme-li od prioritního postavení skupiny hodnot "zdraví a rodina", dostává se na přední místo skupina hodnot "peníze, majetek, postavení".

    Růst sociálních nerovností některých sociálních skupin na území obce uvádí 68 % respondentů souboru "zastupitelů". Jedná se především o podnikatelské subjekty fyzických osob, zaměstnávajících sebe a své rodinné příslušníky a to zejména v zemědělství, obchodě a stavebnictví, eventuálně o řídící pracovníky právnických osob. Obraz rozvoje podnikání v obcích však není příliš příznivý, v cca 45 % obcí se rozvíjí pomalu již od počátku transformace a pouze čtvrtina obcí považuje tempo rozvoje za rovnoměrné. Nejčastější forma podnikání je podnikání fyzických osob s 0-21 zaměstnanci v průměru celého souboru obcí.

    O rok později bylo provedeno šetření názorové hladiny mezi rekreanty v prostoru energetické soustavy. I když byl výzkum zaměřen na jinou problematiku než průzkum názorů lokální populace, může být využit při srovnání percepce jaderné elektrárny trvale bydlícího obyvatelstva a obyvatel, kteří se zde zdržují za účelem rekreace. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od místního obyvatelstva se zde rekreanti zdržují dobrovolně, je vypovídací hodnota těchto anket z jistého pohledu vyšší.

    Podle statistických údajů ze sčítání lidu, domů a bytů existovalo v roce 1991 v desetikilometrovém zázemí jaderné elektrárny pro individuální rekreaci 1041 rekreačních objektů, z toho 573 chat a 468 rekreačních chalup. Znamená to, že zde s určitou pravidelností tráví svůj volný čas okolo 4000 dočasně přítomných osob. Na naše otázky odpovědělo více než 15 % majitelů těchto objektů.

    V desetikilometrovém zázemí jaderné elektrárny bylo do roku 1960 postaveno 26 % chat, v období 1960 - 1970 57 % a zbývajících 17 % v období 1971-1984. Po tomto datu výstavba chat v tomto území prakticky ustala. V rámci celého souboru respondentů se ukázalo, že 76 % chat nezměnilo od data výstavby majitele. K nim lze přičíst dalších 6 % majitelů, kteří získali rekreační objekt od svých rodičů. 82 % respondentů souboru chatařů jsou tedy osoby, které si chatu sami postavili a zároveň si k ní i ke studované oblasti vytvořili pevný vztah. U chalup jsme zjišťovali pouze rok a způsob jejich získání. Od svých rodičů získalo chalupy 35 % dotázaných. V těchto případech jde o "rodáky", kteří mají k danému území citový vztah. Zbývajících 65 % respondentů chalupy koupilo od původních majitelů.

    Majitelé rekreačních objektů v rámci celého souboru do pojmu "okolní krajina" zahrnují především údolí vodních toků. V případě chatařů je toto zjištění spojeno s lokalizací objektů zpravidla v atraktivních údolích toků. Stejné hodnocení vyjadřují i chalupáři, jejichž objekty se nacházejí v intravilánech obcí. Pod pojmem krajina však nehodnotí obec a její bezprostřední okolí, ale opět partie krajiny lemující vodní toky. Tento způsob vnímání krajiny se rovněž promítá i do otázky, zda by si eventuelně znovu pořídili rekreační objekt ve stejném území. Přítomnost jaderné elektrárny stojí až na druhém místě (ovšem za předpokladu, že není každodenně na očích).

    Jak ukázalo šetření, je vnímání existence jaderné elektrárny a pocit potenciálního ohrožení problémem psychologickým, nezávislým na vzdělání či věku respondentů. Z ankety vyplynulo, že pocit ohrožení klesá se vzrůstající vzdáleností objektu od elektrárny. Velkou roli zde hraje již zmíněný "efekt přímého pohledu". Zajímavá je skutečnost, že dotazovaní spíše ztotožňují elektrárnu s chladícími věžemi, než s objekty vlastního provozu. V rámci celého souboru oblasti odpovědělo 32 % respondentů kladně na otázku, zda mají nepříjemný pocit z potenciálního nebezpečí havárie. Tento pocit nemělo 66 % majitelů a 2 % respondentů se neuměla rozhodnout.

    Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že většina majitelů rekreačních objektů má trvalé bydliště v okresech Třebíč, Brno-město a Brno-venkov, tedy v širším zázemí jaderné elektrárny. Většina dotazovaných se s existencí jaderné elektrárny více či méně smířila. Bez ohledu na to, jak respondenti odpověděli na předcházející otázku, všichni shodně konstatují, že výstavbou jaderné elektrárny došlo v obecném povědomí obyvatelstva k "fiktivní radioaktivní" degradaci oblasti jako celku.

    V obecném povědomí obyvatelstva širšího okolí elektrárny převažuje názor, že rekreační objekty, lokalizované v zázemí elektrárny, jsou neprodejné nebo prodejné za cenu, která neodpovídá jejich tržní hodnotě. Dle provedeného průzkumu je tento názor v souboru chatařů a chalupářů rozdílný a to v závislosti na konkrétní lokalizaci objektů.

    Všem chatařům se líbí prostředí lokalizace vlastní chaty a nemají zájem objekt prodat. Většina z nich si také myslí, že v případě prodeje by jejich objekty byly dobře prodejné a to i přesto, že z převážné většiny nemají elektřinu a vlastní zdroj pitné vody a často i složitější dostupnost. Podle názorů majitelů by tato obtížnější dostupnost při případném prodeji byla spíše výhodou, než nevýhodou. Dobrou prodejnost a reálnost tržní ceny potvrzují ti chataři, kteří si rekreační objekty v této oblasti pořídili po roce 1990.

    V rámci názorů na případný prodej chalup se naopak přítomnost jaderné elektrárny projevuje velmi silně. Na rozdíl od chatařů je většina chalupářů přesvědčena, že by měli problémy nejen s prodejem, ale i s dosažením tržní ceny nemovitosti. Chalupy mají sice na vlastních pozemcích, ale jejich technické vybavení je nedostatečné. Chalupy jsou asi z jedné třetiny předmětem dědictví, tj. pro jejich pořízení v této oblasti se majitelé sami nerozhodli. Ostatní dvě třetiny majitelů kupovali rekreační objekty v období, kdy poptávka převyšovala nabídku. V současné době by někteří z nich své chalupy rádi prodali. Vzhledem k neatraktivnosti intravilánů obcí, jejich špatné technické infrastruktuře, nedostatečné vybavenosti službami, stále se zhoršující dopravní dostupnosti a s atomovou elektrárnou "za zády" však těžko nalézají kupce, kteří by byli ochotni zaplatit tržní cenu nemovitosti. Někteří chalupáři již mají konkrétní zkušenosti s pokusy o prodej.

    Velmi zajímavé jsou názory respondentů na možnou změnu rekreačního objektu na trvalé bydliště majitele (např. při odchodu do důchodu). Na tuto otázku odpovědělo kladně 17 % respondentů, 75 % respondentů tuto možnost vyloučilo a 8 % tuto změnu považuje za neaktuální. Tyto skutečnosti neovlivňuje vzdálenost od JEDU, ale je rozdílně hodnocena v souboru chatařů a v souboru chalupářů. Jedna třetina chalupářů (34 %) uvažuje o tom, že by se rekreační objekt mohl stát jejich trvalým bydlištěm, 54 % tuto eventualitu vylučují a 12 % uvedlo, že pro neaktuálnost o této možné změně dosud neuvažovalo. Důvody změny objektu trvalého bydliště jsou následující: vyřešení bytové situace dětí a finanční důvody (shodně po 30 %), jiné důvody (20 %) a chtěná změna životního stylu (20 %). Chtěnou změnu životního stylu uvedli i někteří respondenti, kteří takto hodlají vyřešit bytovou situaci dětí či mají finanční důvody. Důvody, pro které vylučují možnost trvalého bydlení v chalupách jsou následující: nevhodnost objektu k trvalému bydlení pro jeho malou obytnou plochu (obvykle kuchyně a jedna obytná místnost) a špatné technické vybavení (často chybí tekoucí voda, kanalizace, koupelna, splachovací WC, není k dispozici plyn) - celkem 49 % odpovědí, nedostatečné občanské vybavení a služby v obci (16 %), špatný zdravotní stav, pomoc při péči o malá vnoučata, neochota změny životního stylu (shodně po 10 % odpovědí) a konečně vlastnictví rodinného domku v místě svého trvalého bydliště (5 % respondentů). Blízkost jaderné elektrárny se v argumentech neobjevila ani jednou.

    Šetření bylo provedeno rovněž v kempu Hartvíkovice, vzdáleném 8 km vzdušnou čarou od jaderné elektrárny. V roce 1996 zaznamenal kemp asi půl milionu přenocování. Řada hostů jezdí do kempu každoročně. Důvodem jejich opakovaných návštěv je většinou krásné prostředí. Zvláště v této lokalitě nepovažuje naprostá většina hostů blízkost jaderné elektrárny za podstatnou. Jedná se zřejmě o jev psychologicky podmíněný, protože z žádného místa v blízkém okolí není na elektrárnu vidět. Naopak většině rekreantů vadilo vojenské letiště v Sedlci u Náměště nad Oslavou, které částečně znehodnocuje danou lokalitu nadměrným hlukem.

    Přes značné změny, které se v posledních dvou desetiletích uskutečnily ve sledovaném území, je zdejší krajina stále atraktivní pro krátkodobou pobytovou rekreaci a pěší turistiku. Jak se ukazuje, výstavba a provoz jaderné elektrárny nebyly důvodem pro omezení rekreačního využívání zde vybudovaných rekreačních objektů.

    Majitelé individuálních rekreačních objektů v této oblasti považují jadernou elektrárnu za nutné zlo, které nezbývá než akceptovat; obavy z potenciálního nebezpečí havárie má 35 % respondentů, kteří se zúčastnili anketárního šetření. Procentuelní zastoupení těchto respondentů klesá se vzdáleností od jaderné elektrárny. Největší podíl je mezi chalupáři v zázemí do 5 kilometrů od jaderné elektrárny a s velkou pravděpodobností je ovlivněn názorovou hladinou místního obyvatelstva. I těmto respondentům se však okolní krajina líbí. Na otázku, zda by si znovu pořídili rekreační objekt v této oblasti, kdyby se v současné době znovu rozhodovali o jeho pořízení, kladně odpovědělo 54 % dotázaných (32 % respondentů, převážně chalupářů odpovědělo záporně; jaderná elektrárna však nebyla převažujícím důvodem záporné odpovědi). Z anketárního šetření dále vyplynulo, že respondenti - chataři neuvažují o eventuelním prodeji svého rekreačního objektu. S těmito úvahami jsme se spíše setkali u majitelů chalup, ale ani v těchto případech není převažujícím důvodem obava z jaderné elektrárny.

    Zabezpečení provozu jaderné elektrárny té technologie, která byla použita v Dukovanech, vyžaduje poměrně velké množství kvalifikovaných pracovníků a technického a provozního personálu. Z této skutečnosti byly vyvozovány na počátku prací předpokládané změny sociálního prostředí v regionu, ovlivněném tímto velkým technickým dílem. Přitom ovšem nemohly být vzaty v úvahu transformační změny, které probíhají v České republice od roku 1990. Tyto změny výrazným způsobem ovlivnily současnou situaci v regionu. Lze konstatovat, že primární pro většinu obcí je právě dopad transformačních změn, zatímco problém jaderné elektrárny je v této chvíli sekundární. Výjimku snad tvoří samotné Dukovany a obce či rekreační areály v bezprostřední blízkosti.

    Největší koncentrace bytů bylo postavena v Třebíči, pro niž se stala JEDU nejvýznamnějším rozvojovým impulsem. Významnější stavební aktivity proběhly v bezprostředním dosahu děl, kde se však projevily likvidací části domovního fondu a rekreačních objektů.

    Celková situace v celé oblasti odpovídá transformačním problémům v tomto typu území. Jde o neujasněnost perspektivy zemědělství, o podhodnocení terciérního sektoru, o zhoršující se dopravní prostupnost prostředky hromadné dopravy a o nedostatečné podnikatelské aktivity místního obyvatelstva.

    Sociální dopad JEDU z tohoto pohledu působí objektivně spíše pozitivně, neboť technologický postup neumožňuje podstatnější uvolňování pracovních sil a tím elektrárna stabilizuje trh práce v celém regionu. Se zaměstnaností v energetice se udržuje kupní síla místního obyvatelstva, což může být impulsem pro rozvoj sféry služeb, pokud bude místní populace schopna těchto možností využít. Pozitivní sociální vliv JEDU je částečně uznáván i obyvatelstvem.

    Rekreační funkce krajiny byla bezesporu narušena. Negativně však působí spíše subjektivní efekt JEDU než reálné nebezpečí. To mohou potvrdit výsledky průzkumů, které konstatovaly, že pro rekreaci je nepříznivý především estetický dopad siluety JEDU v krajině. Jinými slovy: rekreační hodnota krajiny byly snížena v dosahu přímé viditelnosti chladících věží. Objektivně i subjektivně horší pro rekreaci a bydlení je letecký hluk vyvolaný letištěm Sedlec u Náměště.

    Rekreace se nebude rozvíjet cestou rozšiřování chatové výstavby. Bude se spíše využívat stávajícího bytového fondu pro chalupaření. Značnou bariérou pro rozvoj rekreace je však naprosto nedostatečná technická i sociální infrastruktura sídel a chatových osad. Zvláště u vlastníků vyššího věku je proto pozorována tendence vracet se do měst, kde je zajištění zdravotních a sociálních služeb i maloobchodu na vyšší úrovni. Jakýkoliv rozvoj rekreace, která by mohla přinést určité prostředky do regionu, je podmíněn podstatným zkvalitněním infrastruktury.

    Obyvatelstvo se převážně domnívá, že jaderná elektrárna působí na životní (přírodní) prostředí negativně a uvádí, že se cítí energetickým komplexem ohroženo. Obtížná je ovšem kvantifikace důležitosti, kterou tomuto svému názoru přikládá v žebříčku ostatních hodnot. Ze zjištěných skutečností nevyplývá, že by ohrožení nabývalo takové míry, kdy by obyvatelé uvažovali z tohoto důvodu o odchodu do jiného regionu. Většina rekreantů nehodlá ani zanechat z tohoto důvodu rekreace v okolí JEDU. Objektivně je ovšem třeba dodat, že změna trvalého bydliště není v podmínkách ČR ani jednoduchá ani obvyklá. Nicméně faktem je, že rovněž kemp v Hartvíkovicích nepříliš vzdálený od elektrárny, slušně prosperuje.

    Z uvedeného vyplývá, že obyvatelstvo pociťuje určitý negativní vztah k energetické soustavě Dukovany - Dalešice, což je ostatně do určité míry oprávněné. Jeho část je však ochotna uznat pozitivní význam JEDU pro prosperitu širší oblasti. Intenzita negativního vztahu nedosahuje takových hodnot, aby se stala závažným sociálním problémem. Lze se domnívat, že aktivity nevládních organizací proti JEDU zpravidla nepocházejí od místní populace. Ostatně v hodnotovém systému místních obyvatel zaujímají nejdůležitější místo podle výsledků ankety peníze, majetek, postavení.

    Daleko výraznějším problémem regionu je schopnost místního obyvatelstva a jeho samosprávných orgánů vyrovnat se s důsledky transformace a zajistit prosperitu svých obcí. Přítomnost JEDU pro komunální rozvoj a pro podporu místních podnikatelských aktivit je využívána pouze minimálně.

    Při dosavadním výzkumu marginálních regionů se ukázalo, že zcela rozhodující pro jejich současnou i budoucí prosperitu je lidský faktor. Teprve na dalších místech jsou objektivní podmínky teritoria a finanční prostředky. Hlavní bariérou bývá nedostatečná připravenost místního obyvatelstva. Tato skutečnost je zpravidla podmíněna dvěma faktory:

    V obou těchto případech hraje JEDU pozitivní roli, neboť podstatným způsobem zvyšuje podíl kvalifikovaných lidí, pracujících na bázi moderních technologií. Pracovníci JEDU přivádějí do oblasti své rodinné příslušníky, jejichž kvalifikace je rovněž vyšší než průměr, neboť úroveň kvalifikace má schopnost se reprodukovat.

    Základní ideou regionální prosperity v současné situaci je využít místních zdrojů. Pokud místní podmínky zahrnují vážné nevýhody, je nutno promyslet využití těchto nevýhod ve prospěch regionu. To plně platí i o energetickém komplexu Dukovany - Dalešice. Ekonomická síla podniku i kvalifikační úroveň jeho zaměstnanců přinášejí do regionu nezbytný potenciál nutný pro prosperitu. Obce regionu by se měly soustředit na spolupráci s podnikem, který může v první fázi přispět k dobudování technické infrastruktury obcí i chatových osad. To je elementárním předpokladem pro rozvoj drobných a středních podnikatelských aktivit.

    Provoz jaderných elektráren vyvolává již delší dobu určité kontraverze, ústící do problémů politického charakteru včetně mezinárodních otázek. Otázka je o to složitější, že mezi argumenty, sledujícími poctivě problém environmentálních důsledků provozu JE, se mísí zájmy politické a úzce ekonomické, otázky prestiže různých politiků a "odborníků". Tyto problémy se zprostředkovaně dostávají do vědomí místních i vzdálených obyvatel a navozují atmosféru, při níž se jen těžko přijímají racionální argumenty. I to je jeden ze sociálních důsledků existence jaderné elektrárny.

    Environmentální rizika postupuje člověk po celou dobu své existence. Dokud ještě žil v jeskyních, ohrožoval jej hlad, nemoci, šelmy, přírodní katastrofy. S rozvojem vědy a techniky se zmenšuje nebezpečí přírodních či "přirozených" rizik a stoupá význam rizik technogenních, člověkem uměle vytvořených. To je cena, kterou platíme za vědeckotechnický pokrok.

    Jedním z takových rizik je bezesporu i jaderná energetika. Riziko z ní plynoucí však není jediným a zdaleka ani ne nejvýznamnějším technogenním rizikem, které obklopuje člověka obecně a člověka v okolí jaderné elektrárny zvlášť. Reálná míra rizika jaderné energetiky například ve srovnání s používáním osobního automobilu by se dala relativně jednoduše vypočítat. Je zřejmé, že v absolutním i relativním pojetí, z hlediska environmentálních následků provozu i havárií musí vycházet používání osobního automobilu jako činnost podstatně rizikovější. O použití osobního auta však rozhoduje zpravidla jednotlivec, o lokalizaci jaderné elektrárny nebo použití jaderné zbraně rozhoduje zpravidla stát. Tady se dostáváme k problému vnímání rizika.

    Určitou míru rizika pociťuje pravděpodobně více cestujících v letadle než pasažérů v osobním autě, a to přes skutečnost, že letadlo je reálně bezpečnějším dopravním prostředkem. Je tomu tak mimo jiné i proto, že katastrofy letadel dostávají podstatně širší publicitu ve sdělovacích prostředcích než havárie aut, ale i proto, že osobní automobil umí řídit téměř každý, ale letadlo málokdo. Proto i málokdo dovede seriózně odhadnout reálnou míru rizika letu v letadle.

    Podobně je tomu i s jadernou elektrárnou. Důvodem zesíleného vnímání jaderného rizika je jednak vysoká publicita, vytvářená v tomto případě nejen sdělovacími prostředky, ale především takzvanými nevládními organizacemi, jednak neznalost (i nezájem poznání) použité technologie.

    Riziko pro obyvatele v okolí jaderné elektrárny bezesporu existuje. Je otázkou, nakolik jsou lidé ochotni přidat toto riziko k dalším je obklopujícím a často závažnějším nebezpečím. Jakou mají reálnou volbu? Mohou se odstěhovat do míst pro ně relativně bezpečnějších, což je však v České republice problém téměř neřešitelný. Mohou se také s lokalizací jaderné elektrárny smířit, přičemž za přiměřené by bylo možno považovat, kdyby požadovali určitá kompenzační opatření ke zlepšení svých životních podmínek.

    Posláním tohoto příspěvku není řešit energetickou politiku. Podstatné je, že zastavení nebo omezení jaderné energetiky v nejbližších letech není reálné. S tím souvisí nejen provoz jaderné elektrárny Dukovany a výstavba jaderné elektrárny Temelín, ale i nutnost skladování a transportu aktivního i vyhořelého jaderného paliva. Pokusili jsme se naznačit reakci sociálního systému na tyto skutečnosti a okrajově i na další problémy ve sledovaném území. Občan by měl znát reálná rizika, spojená s provozem jaderných elektráren, ale i jejich váhu v souboru ostatních technogenních rizik. Na základě těchto poznatků by měl dospět k rozhodnutí zda je ochoten tato rizika snášet, případně stanovit jejich cenu a o ní jednat s představiteli energetiky i státu.

    (Redakčně kráceno)

    NUSIM 99

    Letošní, už 8. konference NUSIM, se odehrávala v německém Erlangenu, protože podle pravidla rotace pořadatelů se jí tentokrát ujali kolegové z Německé nukleární společnosti (KTG). Po zkušenostech z minulých let byla opět zvolena dvě základní témata :

    1. Pokročilý evropský reaktor
    2. Lidský faktor v provozu JE

    Na druhé téma volně navázal seminář o sdílení pracovního zatížení personálu JE se zařízením systému kontroly a řízení. Nechci se pouštět do podrobností o obsahu jednotlivých referátů, snad jen stručná charakteristika obou hlavních skupin. V té první předvedli Francouzi a Němci, jak je potřeba chápat a realizovat technický pokrok ve světě zostřující se konkurence a postupující globalizace. Účastníkům se dostalo souhrnné základní informace o tomto projektu i o tom, jak se mohou a musejí (jinak konkurenční) firmy domluvit na technické, bezpečnostní i technologické optimalizaci svých osvědčených moderních konceptů, pokud chtějí rychle zvednout technickou a bezpečnostní laťku a přitom se uplatnit na trhu. Samozřejmě přišel v diskusi i dotaz, jakou šanci na realizaci má tento projekt ve stavu útlumu energetiky vůbec a jaderné zvlášť. Ne zcela přesvědčivě zazněla odpověď, že se v nejbližší době očekává zájem z Francie. Vzhledem k jednotkovému výkonu 1850MW lze předpokládat, že tento prototyp není cesta, po níž by mohla jít česká energetika. Pokud u nás k renesanci jaderných elektráren dojde, bude to pravděpodobně spíše přes projekty druhu AP-600 nebo VVER-640. V současné době to ovšem není žhavé téma v České republice. Přesto bylo i srovnání EPR a VVER-640 zajímavé, jedná se však o dost odlišné koncepty. Pro nás je zajímavé zjištění, že řada použitých řešení je velmi blízká VVER-1000 v Temelíně. Podrobné porovnání obou projektů zpracováváme a bude předmětem samostatného článku.

    Druhé téma se odehrávalo v česko-slovenské režii. Přestože se jedná o téma aktuální, kterému se v poslední době všude ve světě věnuje značná pozornost, ukázalo se bohužel, že si s ním zatím neumíme dost dobře poradit. Některé referáty byly až příliš všeobecné a vztah k LF jsme museli dost urputně hledat. Byly i referáty, které se více či méně úspěšně snažily jít k jádru problému a směřovaly ke konkrétním projevům LF a jejich vlivu na bezpečnost provozu JE. Prostě se ukázalo, že se s tímto tématem budeme muset trochu poprat, abychom se přiblížili jeho efektivnímu zvládnutí. Tento první pokus lze chápat jako jakousi inventuru přístupů a hlavních rysů tohoto problému a z tohoto pohledu to naznačilo, na co se zaměřit a jak si s tím poradit. V každém případě máme v úmyslu se tímto tématem v budoucnu systematicky zabývat a pravděpodobně už letos bude další, tentokrát česko-slovenské “kolo”.

    Souhrnně vzato lze z čistě odborného hlediska hodnotit letošní NUSIM jako dobrou konferenci, která jistě většině účastníků přinesla leccos zajímavého i nového. Mnohem méně optimistické je však zjištění, že svoji, většinou dobrou odbornou úroveň, neumíme odpovídajícím způsobem “prodat”. Ponechám stranou jazykové problémy (konference se stejně jako většina jiných mezinárodních akcí odehrávala v angličtině), které jsou už tradiční slabinou většiny našich pracovníků. Samozřejmě by to chtělo usilovně na tom pracovat a je smutné zjištění, že v průměru byla i v tomto ohledu úroveň slovenských mluvčích lepší než našich. Toto bych ale neviděl jako ten největší problém. Pokud by jinak úroveň presentace byla dobrá, lze tento handicap (jak dlouho ještě?) tolerovat. Problémem je skutečně technika provedení prezentace. Dnes je zcela běžné, že účastník napíše referát, který je úplnou informací a často (například na NUSIMu) není jeho rozsah nijak omezen. Vyžaduje se ovšem, aby mluvčí v poměrně krátké prezentaci poukázal a okomentoval ty nejdůležitější věci ze svého referátu, tedy spíše informoval posluchače, co v referátu najdou. Prezentace musí vycházet z promítnutí slajdů a k nim příslušejícího komentáře. Mluvčí se především musí “vejít” do časového limitu 15 - 20 minut, aby zbyl čas na případné dotazy. Hodně z nás prošlo školeními o technice prezentace nebo leckde leccos viděli. Bohužel to ale na nás velké stopy nezanechalo. Pokusím se stručně shrnout ty největší chyby, které děláme :

    1. Nevejdeme se do vymezeného časového limitu - to znamená, že narušíme časový plán a obvykle neumožníme diskusi. Kromě toho sledování příliš dlouhého výkladu (natož v cizím jazyce) má svůj časový limit pozornosti. Kdysi jsem zažil konferenci, kde předsedající měl přesýpací hodiny. První dva mluvčí nemilosrdně “utnul”, ale všichni další už v limitu skončili.
    2. Promítané slajdy jsou nezřetelné a nečitelné. Je obrovská móda různě barevně vyvedených slajdů, uvědomme si však, že slajd není výtvarné dílo, ale zhuštěná informace, na jejíž vstřebání máme velmi krátkou dobu. Slajdy musíme nechat tak dlouho, aby si je účastníci vůbec stačili prohlédnout a srovnat v hlavě.A promítnout celostránkovou tabulku či text je přímo výraz opovržení auditoriem.
    3. Jestliže je můj akustický projev je sotva slyšitelný nebo jinak nevýrazný, působím na posluchače spíše jako “uspávač hadů”, než jako člověk, kterému stojí za to věnovat pozornost. Samozřejmě není dobré svůj proslov přečíst s očima přilepenýma na text. Nemohu si ale pomoct, pořád je to menší chyba, než vystoupení odkuňkat.

    Toto je záležitost, která patří k profesionalitě mluvčího a je jen otázkou přípravy, jejíž součástí by mělo být vyzkoušení prezentace “nanečisto” s pohledem na hodiny.

    Zakončím slovy předsedy slovenské nukleární společnosti , kterými zval účastníky na NUSIM 2000. “NUSIM 1999 je mrtev, ať žije NUSIM 2000”.

    Příští NUSIM tedy bude 15.- 17. března 2000 v Časté-Papierničke pri Pezinku. Jeho hlavním tématem bude rekonstrukce za účelem zvýšení bezpečnosti a prodloužení životnosti JE V1 a V2 EBO.

    Rudolf Vespalec

    Závěrečné slovo předsedy KTG prof. J. Knorra na konferenci NUSIM 99

    Dámy a pánové, pane předsedající,
    děkuji Vám za vynikající a obsáhlé referáty, přednesené na konferenci, takže v závěru už není mnoho, co by se dalo dodat. Pro závěrečné hodnocení je jen málo času. Proto mohu slíbit, že po dvou dnech intenzivní práce bude moje vystoupení krátké.

    Úvodem mi dovolte zopakovat cíl 8. konference NUSIM. Společná konference české, slovenské a německé nukleární společnosti, NUSIM 1999 zachovala tradici všech předcházejících. Podobně jako v minulosti byla určena tomu, aby umožnila setkání pracovníků v jaderných technologiích a aby umožnila výměnu technických i obecných informací. V letošním roce jsme měli 4 sekce, z nichž každá by si zasloužila konferenci vlastní.

    Jsem přesvědčen, že 1. sekce pomohla lépe pochopit, co se děje v našich zemích. Obzvlášť rudo-zelená politika německé vlády by mohla vyvolat v myslích našich českých a slovenských přátel pocit ohrožení budoucnosti jaderné energetiky v Německu a negativního dopadu do sousedních států.

    Ve 2. sekci jsme byli podrobně informováni o projektu EPR. Slyšeli jsme a potěšilo nás, že podniky potvrdily svůj zájem a další podporu projektu EPR. Tím je prohlášen souhlas s dalšími výzkumně vývojovými pracemi, které povedou naše kroky do příštího století. EPR je konstruován dnes pro potřeby zítřka. Doufám, že vytvoříme EPR jako reaktor pro budoucnost ve dvojím smyslu:

    ČNS a WWW

    Od začátku letošního roku jsou v provozu WWW stránky České nukleární společnosti. Naleznete je na adrese http://www.csvts.cz/cns

    Na těchto stránkách jsou základní informace o ČNS, kompletní znění Zpravodaje ČNS, zprávy o připravovaných akcích, aktuální informace, reakce na aktuální témata. V současné jsou stránky v "pokusném" provozu. Prosíme tedy, abyste omluvili případné chyby, překlepy a "podivné" chování stránek. Stránky jsou navrhovány pro Netscape 3.0, a v jiných prohlížečích, nebo při jiném rozlišení monitoru než na kterých je autoři testují se mohou chovat nevhodně. Autoři uvítají, pokud o takovém nepředvídaném chování podáte zprávu.

    Naší snahou je vytvořit z těchto stránek užitečné médium pro naši komunikaci a zveřejňování zajímavých informací. To však nebude možné bez vaší pomoci. Prosíme tedy všechny, aby posílali připomínky, náměty a informace hodné zveřejnění, zprávy o zajímavých akcích, pozvánky na vámi organizované akce a podobně. Připomínky a náměty můžete předávat v elektronické formě (Word, AmiPro, WordPerfect, případně jiný textový editor) na e-mailovou adresu ,skrops@temelin.skodanet.cz, lhorvath@temelin.skodanet.cz nebo cns@troja.fjfi.cvut.cz

    POZOR - DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

    Podobně jako je na stránce ČNS uveřejněn seznam kolektivních členů, chceme uveřejnit i seznam členů individuálních v rozsahu - jméno, příjmení, titul, adresa a e-mailová adresa, pokud nám ji sdělíte. Abychom nenarušili ochranu Vašich osobních dat, žádáme všechny, kteří s uveřejněním nesouhlasí, aby svůj nesouhlas písemně sdělili do 31.3.1999 na adresu sekretářky paní Plavcové. V dubnu budou na stránku WWW zařazeni všichni individuální členové, kteří nevyslovili svůj nesouhlas.

    Webovskou stránku připravují členové sekce mladé generace.