ČLÁNKY

2014:

 

I n f o r m a c e  o  s e m i n á ř i

Semináře „Zkušenosti z povodní posledních dvaceti let a jejich využití v připravenosti a prevenci“, který pod záštitou ministra zemědělství uspořádal dne 27. února 2014 společně Český spolek pro péči o životní prostředí a Český národní výbor pro omezování následků katastrof za podpory radnice Prahy 9, se zúčastnilo celkem 105 účastníků z různých oblasti veřejné správy, podnikové i odborné sféry. Tento zájem ukázal stále velkou aktuálnost tématu povodní a jejich prevence, který byl zintenzívněn proděláním další z velkých povodní v červnu 2013. Seminář splnil své poslání a přispěl ke zvýšení odborné informovanosti a uvedl zkušenosti a příklady dobré praxe s povodňovou prevencí jak na celostátní, tak i lokální úrovni. Na programu přednášek se podíleli jak odborníci z různých institucí, tak i starostové obcí, které byly povodní přímo zasaženy. To umožnilo bohatou diskusi a nalezení některých poznatků a závěrů platných pro prevenci povodní u nás.

 

Program semináře se skládal ze dvou bloků:

1. blok:  Příčiny povodní, výstražná služba, vodní hospodářství, činnost hasičů

 

Ing. IVAN OBRUSNÍK, DrSc., Český národní výbor pro omezování následků katastrof

Povodeň 2013 a možnosti snižování následků katastrof

 

Povodně nás ohrožují stále, a proto je třeba se naučit s nimi „žít“ a to tak, že budeme kontinuálně zvyšovat naši připravenost, zlepšovat reakci na včasná varování a také zvyšovat odolnost infrastruktury a staveb. K tomu je třeba spojit úsilí na všech úrovních – od státu přes kraje, obce, podnikovou sféru až k jednotlivým občanům. Proto je třeba věnovat úsilí i školením, cvičením a vzdělávání v oblasti prevence.

 

Ing. PAVEL PUNČOCHÁŘ, CSc., Ministerstvo zemědělství ČR, vrchní ředitel sekce vod. hosp.

Povodně 2013 z pohledu Ministerstva zemědělství

 

Odlišnosti povodně 2013 od předchozích velkých povodní, protipovodňová opatření, reakce dispečinků s.p. Povodí, navrhovaná budoucí opatření ke zlepšení ochrany před povodněmi, větší pozornost i preventivním činnostem v období mimo povodně.

 

RNDr. MARIAN SANDEV, vedoucí centrálního předpovědního pracoviště ČHMÚ

Meteorologická předpověď a systém výstražné služby při povodních 2013

 

Předpověď počasí, šíření výstrah, komunikace mezi institucemi integrovaného varovného a výstražného systému, komunikace s veřejností, zkušenosti a možnosti pro zpřesňování předpovědních modelů.

 

RNDr. JAN DAŇHELKA, Ph.D.  a  Ing. JAN KUBÁT, Český hydrometeorologický ústav

Výsledky, vyhodnocení a specifické aspekty povodní 2013

 

Prezentace výsledků projektu MŽP „Vyhodnocení povodně 2013“, zpracované v ČHMÚ, povodeň na Dolní Lužnici, rychlost nástupu povodně v Praze včetně povodně na malých tocích jako Botiči, problematika rozlivu na Mělnicku.

 

 

plk. Ing. LUDĚK PRUDIL, ředitel odboru operačního řízení GŘ HZS ČR

Zkušenosti Hasičského záchranného sboru s povodněmi v posledních letech

 

Činnost HZS v rámci integrovaného záchranného systému po vydání výstrahy na povodně, činnost HZS na celostátní a krajské úrovni při povodni 2013, spolupráce s krizovými štáby v obcích.

 

RNDr. ZBYNĚK VENCELIDES, Ph.D.  Ochrana podzemních vod, s.r.o.

Dopady povodní na režim podzemní vody mělkého kolektoru

 

Způsoby, jak se zvýšená hladina v toku  projeví v kolektoru, proč může v oblasti bezprostředně podél toku, případně v zátopovém území docházet ke kontaminaci podzemní vody a jak řešit případné následky.

 

2.blok:  Problémy a zkušenosti obcí se zvládáním povodní v obcích, diskuse

 

Ing. ALEXANDER DELLAMÁRIA, odbor krizového řízení, Městská část Praha 9

Zkušenosti z červnové povodně 2013 na území městské části Prahy 9

 

Povodňová situace v povodí Rokytky, organizace a činnost povodňových orgánů protipovodňová opatření k řešení povodňových situací v následujícím období.

 

JIŘÍ ČÍŽEK, starosta Zálezlic

Zkušenosti s prevencí a ochranou před povodněmi v obci Zálezlice

 

Zkušenosti z obce několikrát zasažené velkými povodněmi v posledních letech, problémy s připraveností, hrázemi i administrativními překážkami, navrhované postupy ke zlepšení připravenosti na možné budoucí povodně.

 

Mgr. MARTIN MELICHAR, Starosta Městské části Praha-Chuchle

Zkušenosti menší obce se zvládáním následků povodní a protipovodňová opatření

 

Když jsme 27. března 2013 kolaudovali mobilní protipovodňové hrazení a prováděli nácvik stavby hrazení, ani ve snu by nás nenapadlo, že za pár týdnů budeme toto hrazení stavět, jak se říká – „naostro“ a k tomu v noci v průběhu evakuace postižených oblastí a za stále se zvyšující hladiny Vltavy (výňatek z tisku).

 

V závěrečné diskusi poukázali jak přednášející, tak i ostatní účastníci semináře na dobré i některé špatné zkušenosti, které přinesly minulé povodně a zdůraznili možnost jejich využití pro omezování budoucích povodní i jejich následků. Souhrn závěrů ze Semináře je uveden v příloze.

 

Z jednání Semináře a diskusí mezi účastníky vyplynulo několik závěrů:

 

1) Seminář přinesl řadu informací ke zlepšení orientace v prevenci a připravenosti na budoucí povodně. Účastníci se shodli na tom, že i když veřejná správa, privátní sektor i občané dokázali červnové povodni 2013 poměrně úspěšně (i když ne všude) čelit, ukázaly se i některé problémy a nedostatky prezentované na Semináři, které se objevily už za dřívějších velkých povodní na našem území. Právě z těchto problémů a nedostatků je třeba se poučit.

2) Velmi důležitou roli při povodních hrají složky integrovaného záchranného systému. Jeho spuštění a rychlá reakce na výstrahu na povodeň jsou silně závislé na přesnosti a dostatečném předstihu předpovědí a výstrah z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a často i na včasné manipulaci s vodními díly (zejména Podniky Povodí, s.p.). Proto by měl ČHMÚ společně s Podniky Povodí a odborníky z akademické sféry věnovat větší kapacity a prostředky projektům na zlepšení meteorologických modelů pro předpovídání srážek a hydrologických modelů pro předpovědi povodňových stavů. Nezbytné bude i zkvalitnění pozorovacích sítí. K tomu však bude třeba zajistit dostatečné finanční a personální kapacity ze strany vlády. Rovněž využívání evropských projektů pro tyto účely by mělo být vyšší a administrativně snadnější než dosud.

3) Povodňové komise i krizové štáby na všech úrovních pracovaly poměrně dobře, i když v jejich činnosti se projevila závislost na kvalitě a včasnosti předpovědí a výstrah a jejich šíření. Problémem zůstává velmi malá činnost povodňových komisí včetně Ústřední povodňové komise v období „klidu mezi povodněmi“, kdy by se měly zabývat dlouhodobějšími preventivními opatřeními ke zvyšování odolnosti vůči povodním. Negativně se projevují i časté personální změny v povodňových komisích a krizových štábech na všech úrovních, které narušují kontinuitu i možnost využití zkušeností z minulých povodní.

4) Nezastupitelnou úlohu při protipovodňové ochraně a zejména záchranných pracích hraje Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) i dobrovolní hasiči. I zde bude třeba přehodnotit financování a kapacity jak HZS ČR, tak i dobrovolných hasičů, které byly podobně jako ČHMÚ, postiženy rozpočtovými škrty v minulých letech.

5) Prevence povodní nepatří mezi priority současné vlády jako celku, přestože zajištění bezpečnosti a majetku občanů patří mezi hlavní úkoly každého státu. Dílčí resortní programy ministerstva zemědělství pro zlepšení protipovodňové ochrany i některá opatření resortu životního prostředí jsou sice kroky správným směrem, ale nejsou pro efektivní zvyšování odolnosti vůči povodním dostatečné. V ČR má prevence nízkou prioritu, chybí její nadresortní řízení a vzájemná koordinovanost mezi resorty. Souvisí to i s tím, že se v ČR zatím neprosadil aktivní přístup k plnění Rámcového plánu akcí Hyogo na léta 2005 – 2015 „Budování odolnosti národů a komunit vůči katastrofám“ pod patronací OSN.

6) Povodeň v červnu 2013 ukázala, že využití mobilních zábran v řadě případů pomohlo snížit povodňové škody. Problémy však někdy byly s pozdní výstavbou těchto zábran i někdy nevhodně zvolenou příliš dlouhou dobou jejich výstavby. Je třeba sladit tuto výstavbu s předstihem předpovědí a někde použít i větší kapacity pro jejich výstavbu. Z toho vyplývá i nezbytná kontrola připravenosti těchto zábran a cvičení v jejich výstavbě.

7) Ze zprávy projektu „Vyhodnocení povodně 2013“ vyplynulo, že povodeň v červnu 2013 byla oproti velké povodni v roce 2002 rychlejší, což bylo způsobeno přívalovými srážkami a rychlým rozvodněním malých toků. Proto bude třeba věnovat zvýšenou pozornost přívalovým povodním, které pro svou rychlost a lokální charakter vyžadují poněkud jiný přístup než povodně velkoprostorové.

8) Starostové zúčastnění na Semináři ukázali některé problémy zejména administrativního charakteru, které brání realizaci opatření pro zvyšování odolnosti a připravenosti v obcích potenciálně ohrožených povodněmi. Rovněž poukázali na některé nedostatky v šíření a srozumitelnosti výstražných zpráv i na nutnost větší podpory projektů na zvyšování odolnosti vůči povodním v obcích.

9) Téměř polovina ztrát na životech při červnové povodní 2013 souvisela s nekázní a nedostatečnou informovaností lidí (zejména vodáků). Ekonomické ztráty, především na stavbách, souvisejí s výstavbou domů v záplavových územích, což by mělo být zakázáno. Druhým důvodem je malá odolnost staveb vůči povodním. Zatím se u nás neprosazuje chápání budování odolných staveb (v rekonstrukční fázi povodňového cyklu), které by mělo být chápáno jako investice do budoucna, nikoliv pouze jako postavení domu stejně málo odolného a obvykle i na stejném místě jako před povodní. Urychleně by měly být upraveny stavební zákony a předpisy. Rovněž chybí program pojišťoven, který by budování odolnějších staveb podpořil.

10) Účastníci semináře považují seminář o povodních za velmi přínosný a projevili zájem o pokračování celé série seminářů, které se zabývají i jinými druhy katastrof než povodněmi (suchem, technologickými katastrofami), riziky, legislativou, vzděláváním a dalšími problémy spojenými s prevencí.

2013:

 

Zamyšlení nad červnovou povodní 2013

Letos uplynulo 11 let od katastrofické povodně v roce 2002, která zasáhla především Čechy a 16 let od povodně v roce 1997, která zasáhla převážně Moravu. Příroda nás však nešetřila a prodělali jsme již třetí velkou povodeň v letošním červnu. Byla sice o něco menší než ona „velká povodeň“ v roce 2002, ale přesto nám přinesla hodně starostí a dokonale prověřila naši připravenost na katastrofy podobného druhu. Ze srovnání povodní 1997, 2002 a 2013 vyplývají některé poznatky. Systém protipovodňové ochrany by v posledních 15 letech prověřen i řadou dalších menších povodní. Ohlédneme-li se za červnovou povodní 2013, lze říci, že v roce 2013 čelila zasažená část Čech povodni celkem úspěšně a poměrně dobře fungoval i IZS.

Přesto se při této povodni vyskytlo i několik problémů, z nichž některé se vyskytly i za minulé velké povodně 2002 a některé byly nové. Nelze nad nimi zavírat oči. V řadě zasažených obcí se poznalo, kde byla doba od poslední velké povodně 2002 efektivně využita k budování lepší odolnosti a připravenosti a naopak, kde se to ne zcela podařilo. Proto se budeme dále zabývat některými z problémů, abychom na ně upozornili a zároveň abychom usnadnili cestu k jejich nápravě. Je to nutné proto, že povodně jsou součástí našeho života, nelze se jim zcela vyhnout, a je třeba se naučit s nimi „žít“, lépe řečeno snížit následky budoucích povodní na minimum. Připomeňme si některé významnější problémy z letošní červnové povodně.

  • Veřejnost často upozorňovala na včasnost a přesnost předpovědí srážek a povodňových stavů. Je to problém nejen u nás způsobený obtížností předpovídání velikostí i lokalizací srážek při takto extrémních situacích. Tyto předpovědi se odvíjejí od určité nejistoty předpovědí srážek z numerických modelů počasí a následně předpovědí povodňových stavů na tocích. Právě pro extrémní situace jako v červnu 2013 tyto modely poskytují méně přesná data. Přesto lze říci, že Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), který poskytuje předpovědi a výstrahy při povodních, dával tyto předpovědi na úrovni současné vědy. Předpovědi a výstrahy jsou dále šířeny v systému krizového řízení ČR prostřednictvím Hasičského záchranného sboru ČR na kraje, obce a v konečné fázi se dostávají k jednotlivým občanům. Očekáváme, že nové poznatky o fungování varovné služby poskytnou výsledky projektu „Vyhodnocení povodně 2013“, na jejichž základě bude třeba zvýšit úsilí pro další vývoj numerických modelů a předpovědní služby.
  • V červnu 2013 způsobovaly velké problémy malé říční toky a potoky, které nejsou běžně do hydrologického modelování zahrnuty. Silné přívalové deště během červnové povodňové episody zvedly enormně průtoky v těchto malých tocích (v Praze např. Botič a Rokytka), a jejich příspěvek k celkové úrovni záplav i zvýšení rychlosti povodně nebyl zcela v předpovědích podchycen. Proto bude urychleně třeba zahrnout měření srážek a někde i průtoků do systému předpovědí a výstrah. Předpovědi by měly být vzhledem k lokálnějšímu a velmi rychlému charakteru povodní v okolí malých toků vycházet přímo z předpovědí a měření srážek. ČHMÚ by měl pro tento typ rychlých povodňových situací nasadit systém Flash Flood Guidance (FFG), který předpovídá, jak veliké srážky mohou způsobit povodeň v daném místě.
  • Novým fenoménem červnové povodně byla intenzívní výstavba protipovodňových mobilních stěn v Praze (kde mobilní stěny přesáhly délku 18 km) i jinde. Avšak zatímco poprvé byly tyto stěny v Praze v roce 2002 v menší délce postaveny za ca 12 hodin, v roce 2013 byl časový limit pro jejich postavení v mnohem delší – až 60 hodin. Vzhledem k tomu, že zatím nelze očekávat přesnější předpovědi a výstrahy na dobu delší než 24-36 hodin, bude třeba zkrátit časový limit pro výstavbu mobilních hrází zkrátit pravděpodobně nasazením většího počtu lidí (kromě hasičů i armádu).
  • Předmětem diskusí byla i role Vltavské kaskády před a během červnové povodně. Objevily se stížnosti na pozdní a pomalé odpouštění vody z přehrad i na odvolávání Povodí Vltavy, s.p. na manipulační řád. Povodí potřebuje pro řízení kaskády předpovědi průtoků na delší dobu alespoň 5-6 dní. Zde bude třeba podpořit spolupráci ČHMÚ a Povodí Vltavy na vývoji efektivního systému pro řízení kaskády s využitím dlouhodobějších předpovědních modelů počasí, přestože jsou zatíženy větší chybou. Manipulační řád pro kaskádu by měl být upraven tak, aby funkce kaskády pro minimalizaci povodňových stavů dostala nejvyšší prioritu.
  • V některých případech se výstrahy nedostaly včas k uživatelům – obcím a občanům. Proto je třeba věnovat pozornost a častěji prověřovat komunikaci výstrah v celém systému krizového řízení a pochopitelně provádět cvičení a vzdělávání občanů. Povodeň odhalila i nízkou připravenost občanů a firem v některých lokalitách.
  • Velké škody ze záplav byly v některých místech způsobeny malou odolností staveb a vůbec stavbami v záplavových územích, zpožděným budováním hrází, nedostatky v kanalizačních systémech. Velkým problémem byly velkoplošné výpadky proudu (zatopené transformátory atd.), sesuvy půdy, nedostatečná opatření v krajině a přílišné spoléhání občanů na stát. Rovněž podpora připravenosti na povodně ze strany pojišťoven je dosud poměrně malá.
  • Problémy jsou i v legislativě – např. krizové zákony i vodní zákon by si už zasloužily novelu. Např. vymezení pravomocí a odpovědnosti ČHMÚ a správců toků ve vodním zákoně není zcela jednoznačné a jasné. Problém je i v tom, že máme pro oblast vody dva ústřední úřady – ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Větší pozornost by měla být v legislativě věnována i kompetencím a odpovědnosti institucí ještě před vypuknutím krizové situace.
  • Lépe by měla být v legislativě pokryta i odolnost staveb, infrastruktury a území, jejichž obnova by podle HFA měla být dělána s výhledem na snížení následků budoucích katastrof jako investice do budoucna nikoliv jak pouhá náhrada škod!
  • Nárůst nepříznivých dopadů přírodních katastrof v posledních letech v celém světě je často dáván do souvislosti s dopady klimatické změny. Mnozí odborníci předpokládají, že se bude zvětšovat rozsah přírodních katastrof, na nárůst jejich počtu není zatím tak jednotný názor. Zprávy o katastrofách ve světě z poslední doby možný nárůst katastrof potvrzují, a proto je třeba tento směr sledovat.

Co však považuji za nejdůležitější, je absence komplexní a koordinované řízení protipovodňové (krizové) ochrany ve státě v období „klidu mezi povodněmi“! Máme poměrně dobrý systém, který pracuje za povodně (či jiné krizové situace), který je řízen povodňovými komisemi případně krizovými štáby na všech úrovních. Celostátně pak takto funguje Ústřední povodňová komise a Ústřední krizový štáb, které celý systém řídí i přes různé resorty (ministerstva). Avšak krátkodobé a zejména dlouhodobé zvyšování odolnosti a připravenosti na povodně není meziresortně řízeno ani koordinováno či dostatečně financováno. Chybí centrální řízení a koordinace na úrovni vlády. Navíc v posledních letech i v důsledku ekonomických problémů podpora připravenosti na budoucí pohromy u nás slábne. Plnění řady plánů protipovodňových opatření není často realizováno nebo je jejich plnění odsouváno.

Zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku patří k prvořadým povinnostem každého státu. Nedostatek jednotné koordinace a řízení aktivit v různých resortech, krajích a obcích pak brzdí budování efektivnější ochrany našich občanů před pohromami. Malá pozornost je věnována zmapování rizik a to jak přírodních, tak technologických pohrom, i příslušnému výzkumu v této oblasti. Je škoda, že téma soustavného zlepšování povodňové ochrany prakticky nebylo ve volebních programech politických stran, neboť občané-voliči by o něj jistě měli zájem.

Vláda by se měla oficiálně přihlásit k dokumentu ze Světové konference OSN o snižování katastrof z roku 2005 s názvem „Budování odolnosti národů a komunit vůči katastrofám: Hyogo Rámcový plán akcí na léta 2005 – 2015“ (zkracovaný HFA). K prioritám popsaným v dokumentu patří i požadavek, aby vlády dávaly vysokou prioritu snižování katastrof, zlepšování systému včasného varování i informovanosti občanů o rizicích a zejména zvyšování odolnosti vůči budoucím katastrofám. K naší škodě se vláda plněním závěrů z tohoto dokumentu dále nezabývala, přestože jej na konferenci v roce 2005 oficiálně podepsal tehdejší ministr životního prostředí Ambrozek. Plnění tohoto rámcového plánu by nám právě pomohlo ke zvyšování odolnosti a připravenosti v době „mezi katastrofami“. Při zvyšování odolnosti vůči katastrofám bychom neměli vynechat ani relativně pomalou pohromu, jakou je sucho. Na rozdíl od povodní obvykle nezpůsobuje ztráty na životech, ale ekonomické ztráty jsou obrovské a blíží se ztrátám z povodní. Velkým problémem nejen u nás, je zvyšování připravenosti a školení obyvatelstva. Je třeba zavést systematické vzdělávání dětí na školách všech stupňů a také lépe vyškolit dospělé občany zejména v obcích s větším rizikem. Více by mohly pomáhat i různé lokální nevládní organizace.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že zajištění bezpečnosti občanů by mělo mít nejvyšší prioritu a kritické struktury, mezi něž patří Hasičský záchranný sbor ČR a řada dalších institucí včetně ČHMÚ, by měly mít dlouhodobě zajištěné dostatečné a stabilní financování. Rozpočtové škrty by je měly postihovat v co nejmenším rozsahu, aby neztrácely svou akceschopnost. Ke zlepšování připravenosti na povodňové situace by měli více pomáhat i odborníci, a proto by mohla být nápomocna i ČSVTS. Naši občané – daňoví poplatníci si kvalitní ochranu před dopady povodní a jiných katastrof jistě zaslouží.

 

Ivan Obrusník

člen Českého spolku pro péči o životní prostředí

předseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof

 

2012:

Český spolek pro péči o životní prostředí

www.csvts.cz/cspzp

Mezinárodní aktivity ČSPŽP v roce 2012

Český spolek pro péči o životní prostředí (ČSPŽP) je aktivním členem Evropské federace společností, sdružujících odborníky v oblasti ochrany životního prostředí – ENEP (European Network of Environmental Professionals) se sídlem v Bruselu. ENEP sdružuje na 40.000 odborníků působících ve 22 organizacích 10 evropských zemí. Zástupce ČSPŽP se pravidelně zúčastňuje generálních shromáždění představitelů členských organizací, konaných dvakrát ročně, členové Spolku mají možnost aktivně spolupracovat při přípravě koncepčních dokumentů ENEP, předkládaných mj. i Evropské komisi. Prostřednictvím čtvrtletně vydávaného bulletinu ENEP má Spolek k dispozici aktuální informace například o chystaných koncepčních dokumentech EU, o připravované environmentální legislativě EU apod..

 

Významnou aktivitou ENEP v letošním roce je snaha o zavedení systému akreditace environmentálních odborníků (EO), obdobného všeobecně uznávané akreditaci některých profesí (zdravotní sestry, lékaři, právníci). Jsou připravována kritéria týkající se vzdělání a dalších požadavků na akreditované EO, která budou předložena členským organizacím k diskusi. Pro vlastní akreditační proces jsou diskutovány dva možné přístupy: prvním je

tzv. regulovaná akreditace – ENEP zajistí administrativu a ve spolupráci s členskými organizacemi bude vydávat osvědčení (akreditaci) těm EO, kteří o ni požádají. Druhý přístup je jednodušší. Podstata je v přijetí tzv. Kodexu chování EO. ENEP by vedl evidenci těch EO, kteří kodex podepsali; osvědčení o registraci by EO využívali při sjednávání zaměstnání.

 

Další významnou mezinárodní aktivitou ČSPŽP v letošním roce je podpora iniciativy OSN nazvané „Udržitelná energie pro všechny“ (Sustainable Energy for All – SEFA). V současnosti nemá 20% světové populace – asi 1,3 miliard lidí – přístup ke kvalitnímu zásobení elektřinou. Organizace Spojených národů proto prohlásila rok 2012 za „Mezinárodní rok udržitelné energie pro všechny“ s cílem dosáhnout do r.2030 zajištění přístupu k moderním energetickým technologiím, zdvojnásobení energetické účinnosti a zdvojnásobení podílu obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu.

 

K iniciativě vyhlášené generálním tajemníkem OSN Ban-Ki Moonem se připojily čtyři významně mezinárodní inženýrské společnosti se sídlem v USA a UK – The Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE), The Institution of Engineering and Technology (IET), Institution of Mechanical Engineers (IMECHE) a Institution of Civil Engineers (ICE). Představitelé těchto společností připravili výzvu vládám týkající se podpory úsilí zajistit dostatek energie pro všechny obyvatele planety.

 

Organizátoři oslovili vědeckotechnické společnosti z celého světa (z ČR Český svaz vědeckotechnických společností) se žádostí o podporu výzvy. ČSPŽP se na základě doporučení ČSVTS k výzvě připojil dopisem z 22.5.2012, protože zejména zvýšení energetické účinnosti a vyšší podíl obnovitelných zdrojů energie patří k významným environmentálním prioritám. K výzvě, která byla předložena na konferenci Rio+20, se zatím připojilo na 40 inženýrských společností z celého světa. Celkový počet členů těchto organizací je víc než 2 miliony odborníků. Bližší informace je možno získat nahttp://www.sustainableenergyforall.org/.

2010

Článek pro Zpravodaj ČSVTS

 

 

NASTARTOVÁNÍ SPOLUPRÁCE NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ PŮSOBÍCÍCH V OBORU OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ –

ASOCIACE EKOLOGICKÝCH EXPERTŮ A ČESKÝ SPOLEK PRO PÉČI O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ DEKLAROVALY SPOLUPRÁCI

 

Dne 5.10.2009 došlo ke společnému setkání zástupců dvou neziskových organizací. Na domácí půdě Českého spolku pro péči o životní prostředí se představili zástupci Asociace ekologických expertů.

Cílem schůzky bylo vzájemné poznání zástupců obou organizací a představení náplně činností s cílem vyhledání styčných bodů a možnosti spolupráce.

Předmětem zájmu Českého spolku pro péči o životní prostředí (ČSPZP) je především vzdělávání dospělých, které spočívá v doplňování a aktualizaci znalostí pracovníků veřejné správy, české odborné veřejnosti a studentů (zejména vysokoškolských) a také poradenství a konzultace v oboru ochrana přírody a krajiny.

ČinnostAsociaceEkologickýchExpertů(AEE)jecharakterizovánacílemsdružovatodborníkyspecializovanýchspolečnostíainstitucízoborusouvisejícísochranouživotníhoprostředíatakéhájitzájmyprůmyslovýchekologů.S poslánímAEEsjednocovataobhajovatzájmyčlenů,zvyšovatjejichprofesníúroveňsouvisíiprostředkyuskutečňování,kteréspočívajívevýměněpoznatkůazkušenostínejenmezičlenyAEE,aleisodborníkymimočlenskouzákladnu.DůležitýmcílemaprogramemAEEjezpohledusetkánítakésdružováníodborníkůtohotozaměřenízaúčelemvýměnyinformací.

Po společné diskuzi, kdy se hledal prostor, kde by se mohla činnost AEE a ČSPZP prolnout a vzájemně podpořit, se obě strany dohodly na principech spolupráce.

V dohodnutých případech se AEE a ČSPZP budou spolupodílet na přípravě a propagaci společných akcí, seminářů, konferencí, případně odborníci asociace a spolku budou přednášet na odborných akcích.

Vyšší publicita spojená s nastartováním spolupráce, ale především reálném naplnění obsahu deklarované spolupráce bude jistě ku prospěchu zvyšování povědomí prioritně odborné, ale i laické veřejnosti, o komplexní ochranu životního prostředí.

Vypracovali v říjnu 2009 Ing. Stanislav Eminger, CSc a Ing.Libuše Deylová

 

2010

Ing. Jan Mikoláš, CSc.

 

Podpoří ČSPŽP výrobní sféru ?

Členové Českého spolku pro péči o životní prostředí (ČSPŽP) se v dubnu 2010 sešli na valné hromadě, již sedmé od vzniku ČSPŽP v r. 2004. Nebyla to tentokráte valná hromada volební; o to více času bylo možné věnovat diskusi o tom, jak se Spolku daří plnit základní poslání – přispívatkezdůrazňovánívýznamupéčeoživotníprostředíprostřednictvíminformačníchavzdělávacíchaktivitzejménapropotřebyekonomickýchsektorůaprooblastveřejnésprávy.

 

ČSPŽPjednesprogramověiekonomickystabilizovanouspolečností,podílející se na poznávání a prosazování environmentálních souvislostí udržitelného rozvoje. Aktivní členská základna umožňuje Spolku hrát významnou úlohu v oblasti ochrany životního prostředí a naplňovat základní poslání konkrétními činy. Během sedmi let své existence uspořádal ČSPŽP na 50 odborných akcí, kterých se celkem účastnilo více než 2.000 odborníků i zájemců z řad široké veřejnosti. V r.2007 organizoval v Praze i valnou hromadu a odborný seminář Evropské federace společností sdružujících odborníky v životním prostředí (EFAEP), jejímž je členem. EFAEP v současnosti spojuje více než 40.000 odborníků z 10 zemí EU a Švýcarska a jejím prostřednictvím má ČSPŽP možnost podílet se i na konzultacích a stanoviscích k připravovaným evropským dokumentům.

 

Jaké by tedy měly být úkoly a cíle ČSPŽP do budoucna ? Domnívám se, že bychom se měli ještě aktivněji a konkrétněji zaměřit na podporu výrobní sféry při řešení environmentálních souvislostí ekonomického rozvoje. ČSPŽP by se mohl podílet na spolupráci při přípravě a posuzování připravovaných koncepčních a legislativních norem, vycházející z přesvědčení, že naprostá většina výrobních organizací si je významu ochrany životního prostředí vědoma a že se k ní aktivně hlásí. Měli bychom výrazněji vystupovat proti názoru, že za vše špatné v životním prostředí může především průmysl. Zatímco zastánci tohoto názoru mají svá sdružení, své iniciativy, své společnosti, které umí svou činnost i patřičně prodat, neziskových organizací zabývajících se environmentálními otázkami spojenými s rozvojem průmyslu a obhajováním a podporováním dosažených výsledků je podstatně méně.

 

Podle mého názoru je proto na pořadu dne úkol zabývat se aktivitami, které by se jednoznačně přihlásily k  myšlence podpory technického pokroku, k myšlence, že to, co je přínosem ekonomickým, může být a je ve vyspělé společnosti i přínosem environmentálním. Řečeno jednodušeji: argumentací a prokazováním, že i dálnice, Temelín či energetické využívání odpadů jsou přínosem pro kvalitu životního prostředí nás všech.

 12. 4. 2010

2009

Činnost Českého spolku pro péči o životní prostředí v roce 2008

Jsem ráda, že mohu napsat: Rok 2008 byl opět pro náš Spolek úspěšný. Účastníci pořádaných akcí oceňovali jejich odbornou úroveň i aktuálnost. Nejen posluchači, ale i přednášející z různých oborů často vítají vzájemné seznámení, umožňující výměnu zkušeností a informací.

Věnovali jsme se především informování a vzdělávání odborné veřejnosti. Uspořádali jsme celkem 5 seminářů, věnovaných aktuálním otázkám ochrany životního prostředí. Naše semináře jsou určeny nejen odborné veřejnosti, ale i studentům. Jejich účast, stejně jako účast nevýdělečně činných odborníků, podporujeme možností účasti bez vložného.

Již tradičně jsme se věnovali závažné problematice nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení..Seminář byl tentokrát uspořádán v Brně.

V rámci naší dobré spolupráce s Ministerstvem životního prostředí jsme se zaměřili na právní rámec ochrany životního prostředí – tentokráte seminářem „Mezinárodní úmluvy v ochraně přírody“. Pracovníci MŽP navrhli uspořádání obdobného semináře – tentokráte s tématem legislativní ochrana přírody v České republice – v roce 2009.

Náš dlouhodobý pravidelný cyklus zaměřený na omezení nelegálních činností poškozujících životní prostředí, kontrolu a sankce pokračoval dvěmi semináři.

Červnový – „Nakládání s nebezpečnými látkami – kontrola a sankce“ měl opět tradiční osnovu – seznámení s problémem včetně legislativního zabezpečení a povinností při nakládání s nebezpečnými látkami, pohled na problematiku lidského zdraví, inspekční a kontrolní činnost včetně postupu při zjištění závadného nakládání. Zajimavé byly i postřehy a zkušenosti celní správy, Policie ČR (včetně ÚOOZ) i Hasičského záchranného sboru. Všechny přednášky byly vysoce kvalitní. Diskuze probíhala i po oznámeném ukončení akce.

Druhým seminářem tohoto cyklu byl prosincový, zaměřený na problematiku hluku

v lidských sídlech. Je výborné , že se o jeho uskutečnění zasloužili pracovníci našeho nového skupinového člena – Národní referenční laboratoř pro měření a posuzování hluku při ZÚ se sídlem v Pardubicích. Účastníci přivítali tento ojedinělý seminář a v diskuzi navrhli, aby se ČSPŽP zabýval touto problematikou i nadále a aby se tento seminář stal prvním v celé řadě obdobně zaměřených seminářů.

 

Na podzim jsme obnovili pořádání tradičních kabinetů odpadů -jako vždy v minulosti – na MŽP.. Jsou velice dobrou, vítanou možností informování odborné veřejnosti (převážně pracovníků veřejné správy) pracovníky MŽP o aktuálních otázkách odpadového hospodářství a vzájemné diskuze. Prvý byl zaměřen na stále živou problematiku přepravy odpadů, druhý na širokou škálu otázek, spojených s nakládáním s biologickými odpady. Obnova pořádání kabinetů po půlroční odmlce, stejně jako i obě témata ,byla vřele uvítána.

 

Při příležitosti březnové valné hromady našeho Spolku jsme uspořádali informativní seminář seznamující přítomné s EFAEP a významem členství ČSPŽP v něm pro naše členy.

 

V průběhu loňského roku jsme rovněž prohloubili spolupráci se členskými organizacemi ČSVTS – především s Dendrologickou skupinou České lesnické společnosti. Byli jsme jí, stejně jako ÚMČ Prahy 9, požádáni o spolupráci při pořádání semináře „Kácení stromů ve městech“. Zářijový seminář byl tak úspěšný, že byl opakován v říjnu, se stejně hojnou účastí (po každé cca 100 přítomných).

 

Další skupinový člen ČSPŽP , Centrum dopravního výzkumu v Brně uspořádal

v roce 2008 3. konferenci „Doprava, zdraví a životní prostředí“. Spolupořadateli byly významé instituce z České i Slovenské republiky. Vážíme si toho, že jsme byli vyzváni ke spolupořadatelství této významné konference.

 

Významné je i členství ČSPŽP v Evropské federaci společností, sdružujících profesionály v životním prostředí – EFAEP..Umožňuje aktivní zapojení do úsilí o dosažení cílů EFAEP, které jsou především:

 

  • přispívati k rozvoji evropské politiky, rozumné z hlediska ochrany životního prostředí;
  • pěstovati spolupráci evropských společností, sdružujících profesionály v životním prostředí;
  • pěstovati spolupráci evropských odborníků na životní prostředí;
  • umožniti průběžné vzdělávání profesionálů na úrovni současných znalostí;
  • podpořiti činnost odborníků, profesionálů v oblasti ochrany životního prostředí

a příbuzných technologií v Evropě a tím přispěti k včasnému řešení problémů

spojených se znečištěním životního prostředí

  • podpořiti informovanost i prohloubiti povědomí veřejnosti o současných otázkách ochrany životního prostředí
  • podpořiti správné využívání vědeckých znalostí k ochraně životního prostředí.

 

EFAEP jedná (tak, jak to je nutné v zájmu rozvoje a ochrany životního prostředí)

s politickými a administrativními subjekty EU, případně i dalšími skupinami či jednotlivci či vyvolává odpovídající činnosti. Představování, případně prosazování zájmů členských organizací nepopírá hlavní vědecký charakter EFAEP.

 

Jedním z velkých přínosů členům organizací, sdruženým v EFAEP – tedy i ČSPŽP je pravidelné seznamování s novinkami v péči o životní prostředí, v legislativě životního prostředí i s nabídkou volných míst pro odborníky. Je možno rovněž pracovat (i využívat výsledků práce) v rámci odborných skupin EFAEP (na př. skupina pro EMAS (Environment Management System¨) nebo skupina, zabývající se snižováním produkce oxidu uhličitého) .

Nástrojem vzájemného propojení členů je síť „ENEP“, ve které jsou uvedeni významní odborníci (včetně jejich odborné charakteristiky) všech jednotlivých členských organizací EFAEP. Tato síť usnadňuje využití znalostí, vzájemné spolupráce ap. odborníků v rámci všech členských organizací EFAEP (jednotliví členové členských organizací využívají síť ENEP zdarma, ostatní za úplatu).

 

Celková činnost ČSPŽP je zajišťována dobrovolnou, takřka nehonorovanou prací členů výboru a revizní komise. Nemáme placeného pracovníka.

Souhrnně si dovolím konstatovat, že si ČSPŽP již pátým rokem buduje své místo mezi odbornou veřejností, jeho činnost je hodnocena dosti vysoko.

Vypracovala v dubnu 2009  Ing. Libuše Deylová

 

 

2007

ČESKÝ SPOLEK PRO PÉČI O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Český spolek pro péči o životní prostředí (dále jen „ČSPŽP“ nebo „Spolek“) je dobrovolné, nevládní, nepolitické, veřejně prospěšné, vědeckotechnicky zaměřené neziskové občanské sdružení odborníků, zaměřených na ochranu a tvorbu životního prostředí.

USTAVENÍ

Skupina odborníků postrádala počátkem roku 2004 činnost nevládní organizace, vědeckotechnicky zaměřené na problematiku životního prostředí. Rozhodla se proto ustavit Český spolek pro péči o životní prostředí. Snaha byla završena registrací MV dne 18.5.2004 pod č.j. VS/1 – 1/57 412/04 – R, udělením IČO 266 66 294 a následující ustavující schůzí Českého spolku pro péči o životní prostředí v září 2004. Na schůzi byli pozváni odborníci dané oblasti. Účastníci uvítali a podpořili přepokládanou činnost Spolku a odsouhlasili stanovy ČSPŽP.

SÍDLO A PŮSOBNOST

ČSPŽP sídlí od roku 2006 v budově ČSVTS na Novotného lávce č.5 v Praze 1. Od svého vzniku působí na celém území České republiky.

ZAMĚŘENÍ ČINNOSTI

ČSPŽP se zabývá především vztahy mezi ochranou životního prostředí a výrobními činnostmi, vzděláváním a výchovou v péči o životní prostředí, zprostředkováváním a šířením informací o aktuálních problémech životního prostředí zejména v souvislostech s hospodářským, trvale udržitelným rozvojem. Je si vědom skutečnosti, že péče o životní prostředí představuje jeden z pilířů udržitelného rozvoje.

Vědeckotechnická činnost v rámci problematiky ochrany životního prostředí spočívá v počátečním období existence Spolku především ve

  • vzdělávání (pořádání seminářů, konferencí a řízených diskusí)

  • publikační činnosti (sborníky přednášek z konference a seminářů)

  • poradenství

  • spolupráci s organizacemi státní správy, vysokými školami, vědecko-

technickými pracovišti

  • mezinárodní spolupráci v rámci Evropské federace společností, sdružujících

odborníky v problematice životního prostředí (EFAEP).

ČLENSKÁ ZÁKLADNA

Členskou základnu ČSPŽP tvoří individuální a skupinoví členové – různě zaměření odborníci, zabývající se odbornou, řídící i správní a vzdělávací činností v rámci péče o životní prostředí. Dobré vysvědčení dává Spolku skutečnost, že řada odborníků a především organizací se hlásí ke členství na základě úspěšných odborných akcí, pořádaných Spolkem. Jedním z členů je např. též britský občan – syn českých rodičů – který se připravuje na doktorát v oboru ochrany životního prostředí na univerzitě v Londýně.

ŘÍZENÍ

Činnost Spolku je řízena sedmičlenným výborem, původně zvoleným na ustavující valné hromadě ČSPŽP 2. září 2004 a znovu zvoleným (s malou obměnou) na volební valné hromadě v prosinci 2006. Návazně byl v roce 2004 i v roce 2006 předsedou výboru zvolen Ing. Jan Jarolím – místostarosta, od podzimu 2006 starosta městské části Praha 9. Sledována a kontrolována je tříčlennou revizní komisí, zvolenou ustavující valnou hromadou a volební valnou hromadou. V obou volbách (v roce 2004 i 2006) byl zvolen jejím předsedou doc. Ing. Jiří Palatý, CSc. z VŠCHT Praha.

FINANCOVÁNÍ

Činnost ČSPŽP je finančně zabezpečena členskými příspěvky (činí ročně pro jednotlivce výdělečně činné 500,- Kč, nevýdělečně činné 100,- Kč a pro skupinové členy 1 000,- Kč), vložným z odborných akcí a finančními dary členů. Finanční náklady jsou značně snižovány bezplatnou prací členů výboru a revizní komise, zajišťující činnost v úsporných podmínkách. To vše, spolu se snížením provozních nákladů po přijetí Českého spolku pro péči o životní prostředí do Českého svazu vědeckotechnických společností jeho valnou hromadou dne 31. května 2007 podmínilo skutečnost, že Spolek je trvale finančně aktivní.

ČINNOST

ČSPŽP postupně úspěšně rozvíjí svou činnost, zaměřenou především na seznamování odborné veřejnosti s aktuální problematikou. Účastníci odborných akcí přivítali ustavení Spolku i jeho odborné zaměření a požadují (i následnými telefonáty a e-zprávami) pokračování a rozšíření zahájené činnosti. Vysokou úroveň činnosti Spolku ocenila i řada ministerstev (životního prostředí, zdravotnictví, průmyslu, dopravy) a dalších organizací (např. Státní zdravotní ústav, Česká energetická agentura, Centrum dopravního výzkumu, spol. s r.o. RAEN) a vysokých škol (např. Česká zemědělská univerzita, Univerzita JE Purkyně-ho, Vysoká škola báňská) . Většina těchto organizací se stává spolupořadateli řady závažných akcí ČSPŽP.

ČSPŽP se věnuje nejen řešení problematiky ochrany životního prostředí – ale i možnostmi jeho financování. Tak na příklad se velká konference, uspořádaná brzy po ustavení v roce 2004, byla aktuálně zaměřena na možnosti financování ochrany životního prostředí po vstupu České republiky do Evropské Unie.

 

 

Spolek se dosti intenzivně věnuje otázkám odpadového hospodářství. Odbornou veřejností jsou oblíbeny pravidelné t.zv.“Kabinety odpadů“, konané několikrát několikrát ročně. Umožňují otevřenou, živou diskuzi připravovaných opatření a aktuálních problémů odpadového hospodářství mezi pracovníky MŽP a odborníky z praxe. Pomáhá vzájemnému pochopení a vyjasnění stanovisek a názororů na připravovaná opatření a aktuální problematiku odpadového hospodářství. KO se týkaly např. přípravy plánů odpadového hospodářství a jejich vyhodnocení, odděleného sběru bioodpadů, plastů, skla, papíru, sběru elektroodpadu a dožitého elektrozařízení a nakládání s nimi, nakládání s vytěženými zeminami, hlušinami i sedimenty, vzorkováním odpadů, změnou zákona o odpadech a prováděcích vyhlášek, možnostmi podpory projektů ke zkvalitnění nakládání s odpady v rámci Operačního programu Životní prostředí, a d.

Semináře byly věnovány přípravě, tvorbě a vyhodnocení plánů odpadového hospodářství i dalšímu závažnému úseku nakládání s odpady – problematice starých ekologických zátěží.

Ve spolupráci s Lesnickou fakultou ČZU byl uspořádán seminář „Cesty ke zvýšení materiálového využití komunálního odpadu – automatické třídění separovaných složek“ spojený s odbornou exkurzí. Finančně byl podpořen zahraničním partnerem.

Do popředí odborného i laického zájmu se postupně posouvá i problematika zdravotnických odpadů. Spolek proto iniciativně umožnil zapojení odborné veřejnosti i do řešení této, poměrně úžeji zaměřené ale velice závažné problematiky. Dosud uspořádal tři semináře, seznamující s úsilím řídících orgánů o zkvalitnění nakládání se zdravotnicými odpady a naopak se zkušenostmi (vč. obtíží), se kterými se provozovatelé zdravotnických zařízení setkávají. V tomto bodě Spolek upřímně děkuje Společnosti pro zdravotnickou techniku ČSVTS za poskytnutí základního adresáře a Státnímu zdravotnímu ústavu za odbornou i organizační spolupráci. Odborná veřejnost uvítala iniciativu našeho Spolku a požádal aby v ní neochaboval, stal se základnou pro diskuzi a podporoval tím snahu všech zúčastněných stran o úspěšné řešení nakládání se zdravotnickými odpady .

Český spolek pro péči o životní prostředí se pravidelně věnuje i problematice snižování nepříznivého vlivu produkce a využívání elekterické i tepelné energie na životní prostředí. Dva aktuální semináře byly uspořádány za odborné spolupráce spol. s r.o. RAEN a finanční podpory České energetické agentury.

 

 

Spolek zahájil spolupráci i s Ministerstvem dopravy a s brněnským  Centrem dopravního výzkumu. Následně v úzké spolupráci s CDV uspořádal pod záštitou ministerstev dopravy, životního prostředí, zdravotnictví a Státního zdravotního ústavu velkou dvoudenní konferenci „Doprava, zdraví a životní prostředí“. Informovala o nejnovějších výsledcích výzkumu a sledování vlivu dopravy na životní prostředí. Konference byla i díky CDV, který se stal v průběhu její přípravy skupinovým členem ČSPŽP, velice úspěšná. Vyústila v usnesení, kterým účastníci podpořili úsilí MŽP o omezení dovozu ojetých automobilů, a které bylo předáno odpovídajícím ministrům a orgánům.

Výbor ČSPŽP se dále rozhodl, že se pokusí přispět svou činností k osvětlení úsilí o omezení nelegálních činností v životním prostředí a k jeho úspěchu. Po poradě s vedoucími pracovníky MŽP rozhodl o uspořádání serie seminářů „Nelegální činy v životním prostředí – kontrola a sankce“ (vždy dva v jednom kalendářním roce), zaměřených na jednotlivé závažné oblasti. V rámci této serie spolupracujeme nejen s MŽP, ČIŽP, ale i s Policejním prezidiem, celní správou, Hasičským záchranným sborem a dalšími odborně příslušnými organizacemi. Semináře jsou vítány jak odbornou veřejností, tak i pracovníky státní správy, kteří jsou za danou oblast zodpovědní. V průběhu seminářů probíhá živá, otevřená, podnětná diskuze, časově značně přesahující stanovenou časovou mez.

První ze seminářů, uspořádaný v únoru 2006, byl aktuálně zaměřen na problematiku nelegálního dovozu odpadu ze zahraničí. Te byl neplánovaně aktuálně znovu uspořádán, vzhledem k vydání nového nařízení stanovujícího nové požadavky na povolení přeshraničního pohybu odpadů, v říjnu 2007.

Druhý seminář této serie byl zaměřen na nelegální nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a rostlinami (úmluva CITES).

Další dosud uskutečněný seminář byl věnován nakládání s nerostnými surovinami a neživými přírodninami.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

O dobrém působení Českého spolku pro životní prostředí svědčí i skutečnost, že jí bylo Ministerstvem životního prostředí – projektem UNEP / GEF (Programem Spojených národů pro životní prostředí / Světovým programem ochrany životního prostředí) „Přístup ke genetickým zdrojům,ochrana a udržitelné využívání biologické rozmanitosti“ svěřeno uspořádání semináře „Ochrana rostlinných a živočišných zdrojů v ČR, přístup uživatelů k nim a otázky biologické bezpečnosti“. Program odpovídal cíli končícího projektu – přispět k plnění Úmluvy o biologické rozmanitosti v ČR a rozdělování přínosů i k ochraně specializovaných sbírek rostlin a živočichů.

Mezinárodního vedení projektu rozhodlo, vzhledem k příznivému ohlasu semináře, o uspořádání dalšího semináře, věnovaného výsledkům projektu UNEP / GEF „Přístup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů z nich, ochrana a udržitelné využívání biologické rozmanitosti důležité pro zemědělství, lesnictví a výzkum“, který probíhal od srpna 2004 do konce r. 2005. Cílem projektu bylo přispět k plnění Úmluvy o biologické rozmanitosti v ČR se zaměřením především na třetí cíl Úmluvy, tj. přístup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů z nich a ochranu specializovaných sbírek rostlin a živočichů. I tento seminář se uskutečnil za finančního pokrytí projektem UNEP / GEF. Rovněž seminář, uskutečněný v říjnu t.r.“Genetické modifikace a opatření k zajištění biologické bezpečnosti“, byl výsledkem projektu UNEP / GEF a jako takový byl jím částečně finančně pokryt.

ČSPŽP se velice váží nabídky členství a posléze přijetí za člena (v roce 2006)  EFAEP – Evropské federace (nevládních) společností odborníků pro ochranu životního prostředí. Členství v této prestižní organizaci zvyšuje i možnosti všestranné spolupráce se všemi evropskými státy v rámci péče o životní prostředí (na příklad zařazení našich odborníků do evropské databáze odborníků, zabývajících se  péčí o životní prostředí, jejich práce pro Evropskou komisi a na význačných evropských projektech. Všichni členové Spolku pravidelně dostávají Zprávy EFAEP, aktuálně informující o připravovaných a nejnovějších opatření EU v péči o životní prostředí. EFAEP ocenil činnost ČSPŽP pověřením uspořádání své valné hromady roku ve dnech 31. května / 1. června 2007. Úspěšně proběhla v prostorách domu ČSVTS na Novotného lávce v Praze 1.

ČLENSTVÍ V ČSVTS

Účastníci valných hromad ČSPŽP, vědomi si významu Českého svazu vědeckotechnických společností pro rozvoj České republiky, opakovaně projevili svůj zájem o členství v ČSVTS. Po seznámení se stanovami ČSVTS s nimi vyslovili souhlas a uložili výboru ČSPŽP požádat o přijetí za člena Českého svazu vědeckotechnických společností. Všichni členové Spolku přivítali, že Valná hromada ČSVTS, konaná v květnu 2007, přijala Český spolek pro péči o životní prostředí za svého člena. Věří, že se jim podaří být platným členem Českého svazu vědecko-technických společností, podporujícím úsilí ČSVTS o skloubení rozvoje České republiky s péčí o životní prostředí, o podporu udržitelného rozvoje.

 

ZÁVĚR

 

Výbor ČSPŽP je rád, že si Spolek pomalu, ale jistě hledá – a nachází „své místo na slunci“. Řídí se zásadou, že nestačí kritizovat nepěkné skutečnosti, ale je nutno dělat vše, co je v jeho možnostech, pro jejich odstranění a nápravu.

Výbor Spolku předpokládá, že bude pokračovat v dosavadní činnosti a rozvíjet ji. Předpokladem rozvoje činnosti je ustavení funkce tajemníka ČSPŽP a zajištění možnosti její proplácení.

 

 

Praha, říjen 2007 – Ing. Libuše Deylová, místopředsedkyně ČSPŽP.